Definice závislé práce se nemění, jen se upřesní. Zaměstnancům jistoty nevezme

Svaz průmyslu a dopravy ČR podporuje návrh MPSV na konkretizaci definice závislé práce, kterou obsahuje návrh zákona o platformové práci a o změně souvisejících zákonů. Návrh definice totiž nepředstavuje věcnou změnu podstaty závislé práce, ale zpřesnění a sjednocení dlouhodobě ustálených závěrů judikatury soudů. Klíčový znak závislé práce zůstává plně zachován, cílem návrhu je zvýšit právní jistotu. 

Z pozice organizace zaměstnavatelů a sociálního partnera rozhodně nesdílíme obavy strany odborové, že by navrhovaná redefinice závislé práce vedla k masivnímu odchodu zaměstnanců z pracovněprávních vztahů či dokonce legalizaci tzv. švarsystému.

O žádnou redefinici se totiž nejedná, jde o konkretizaci stávající definice. Návrh nepředstavuje věcnou změnu podstaty závislé práce, ale především zpřesnění a sjednocení dlouhodobě ustálených závěrů judikatury soudů. Klíčový znak závislé práce, spočívající ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, zůstává plně zachován a je nově konkretizován prostřednictvím dílčích subznaků, které vycházejí z dosavadní judikatury. 

Cílem návrhu je zvýšit právní jistotu, předvídatelnost a transparentnost při posuzování, zda konkrétní vztah naplňuje znaky závislé práce, nikoli vytvořit prostor pro obcházení pracovněprávních předpisů. Ostatně i důvodová zpráva předpokládá, že okruh vztahů spadajících pod definici závislé práce zůstane v zásadě shodný se současným stavem. 

Za zcela nepodložené považujeme rovněž odhady odborů předpokládající přechod stovek tisíc zaměstnanců do režimu OSVČ. Dostupná data takový scénář nepotvrzují. Podle studie CETA představuje platformová práce hlavní zdroj příjmů pouze pro 0,9 % pracujících a alespoň polovinu příjmů pouze pro 0,5 % pracujících. Již z těchto údajů vyplývá, že potenciálně dotčená skupina osob je výrazně menší, než naznačují některé prezentované odhady. Současně nelze přehlížet, že výkon činnosti formou OSVČ není pro většinu zaměstnanců plnohodnotnou alternativou pracovněprávního vztahu, a to s ohledem na zaměstnanecké benefity, vyšší míru sociální ochrany i individuální preference týkající se stability pracovního uplatnění. 

Významným argumentem je rovněž samotná struktura českého trhu práce. Česká republika již dnes patří mezi evropské země s nadprůměrným podílem osob samostatně výdělečně činných a mezi průmyslově orientovanými ekonomikami vykazuje jeden z nejvyšších podílů OSVČ vůbec. Schopnost trhu práce absorbovat další výrazný nárůst samostatně výdělečné činnosti je proto již značně omezená. Vedle individuální ochoty zaměstnanců přejít na jinou formu výdělečné činnosti je totiž rozhodující i poptávková strana trhu, tedy reálná schopnost ekonomiky vytvářet dostatek příležitostí pro práci vykonávanou formou OSVČ. 

Nelze proto důvodně očekávat, že samotné zpřesnění zákonné definice závislé práce vyvolá zásadní přesun zaměstnanců do režimu OSVČ nebo povede k významné změně struktury trhu práce. Naopak se domníváme, že navrhovaná úprava přispěje především k vyšší právní jistotě všech účastníků pracovněprávních vztahů při zachování stávajícího věcného rozsahu závislé práce. 

Svaz průmyslu proto považuje zpřesnění stávající definice závislé práce za správný krok k formování právního prostředí, které je určující pro trh práce v České republice. Stávající definice obecné povahy neposkytuje dostatečnou míru právní jistoty pro zaměstnávání osob a vyžaduje vymezení obsahu znaku nadřízenosti a podřízenosti.  

Obavy ze čtvrtého podznaku nadřízenosti a podřízenosti nepovažujeme za důvodné. Požadavek výkonu práce v pracovní době v sobě nezahrnuje pouze rozvržení pracovní doby, ale rovněž její délku, tj. pracovní úvazek zaměstnance. Zaměstnanec je tak zavázán k určitému rozsahu hodin, který musí odpracovat a tím se liší od OSVČ, jenž může samostatně rozhodovat o rozsahu své činnosti i době jejího výkonu.