Podněty SP ČR k plánované revizi EU ETS

Systém EU ETS v současné podobě představuje zásadní riziko pro dlouhodobou udržitelnost, investice a celkovou konkurenceschopnost českého průmyslu. Rychlost a ambice dekarbonizace neodpovídají technologickým ani finančním podmínkám, jsou v rozporu s podmínkami dekarbonizace v jiných světových regionech a mohou vést k deindustrializaci EU bez reálného globálního přínosu pro klima.

V ETS sektorech se v ČR od roku 2005 do roku 2025 snížily emise o 51,5 % (z 82,5 Mt na 40 Mt v 2025). Celkové emise skleníkových plynů v ČR za tu dobu poklesly přibližně o třetinu – ze 150 Mt v 2005 na 102 Mt v roce 2023 (za který jsou úplná data i mimo ETS sektory). Podíl ETS sektorů na tomto poklesu činí asi 75 % a je výsledkem opatření firem k redukci emisí, snižování spotřeby energie po krizích, ale bohužel také útlumu výroby v některých odvětvích jako je chemie nebo hutnictví.

V kontextu schválení 90% cíle pro rok 2040 a debaty nad rámcem klimaticko-energetické legislativy pro období 2030-2040 se obáváme, že to opět budou sektory ETS 1, které ponesou hlavní břímě snižování emisí, a to jednoduše proto, že „zbytkových“ 10 % emisí zůstane v sektorech, v nichž je politicky citlivé zasáhnout nebo je nelze snížit bez funkční infrastruktury na zachytávání, přepravu a ukládání uhlíku (CCUS). Studie EGÚ, zpracovaná pro SP ČR v roce 2025, vyčíslila potřebné investice pro splnění 90% cíle do roku 2040 jen v průmyslu a energetice na 3,8 bilionu korun.

Vysoká cena povolenky, její volatilita a též i rychlost, kterou se emise v evropském systému snižují bez ohledu na mezinárodní kontext, technologický vývoj a aktuální situaci průmyslových odvětví, jsou hlavními problémy, které by měla adresovat plánovaná revize systému.

SP ČR proto navrhuje následující úpravy systému:

• Využití MSR (Rezervy tržní stability) na rychlé snížení a stabilizaci ceny povolenky s flexibilnějším uvolňováním povolenek s cílem stabilizovat cenu (např. po vzoru Kalifornie, kde se uvolní povolenky z Allowance Price Containment Reserve (APCR) v případech, kdy cena povolenky dosáhne specifické úrovně).
  • Zabrání cenovým výkyvům, zmírní negativní finanční dopad a usnadní plánování investic.
• Zavedení cenového pásma, resp. zastropování ceny povolenky (se zohledněním úrovně cen v jiných světových regionech). Může se jednat například o obdobný mechanismus, jako je zaveden v systému EU ETS 2.
  • Cena emisní povolenky by měla mít hodnotu ekvivalentní nákladům konkurence a nesmí ve střednědobém horizontu ohrozit konkurenceschopnost průmyslu. Země a regiony mimo EU mají násobně nižší cenu za vypouštění CO₂. Proto by měl v MSR fungovat mechanismus, který by počtem emitovaných/stahovaných povolenek reagoval na rozdíl ceny EU ETS a hraniční ceny pro emisní náklady pro hlavní trhy, se kterými EU obchoduje. Konkrétně je proto třeba doplnit nové ustanovení do rozhodnutí 2015/1814 (EU) o vytvoření a uplatňování rezervy tržní stability pro systém Unie pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. To musí zaručit, že bude uvolněno tolik povolenek z MSR, aby cena povolenky vždy byla pod benchmarkovou hodnotou nákladů na emise konkurentů EU na jiných kontinentech. Současně musí reagovat na cenové výkyvy prakticky okamžitě.
• Zachování bezplatné alokace povolenek do doby, než bude CBAM plně funkční a jeho funkčnost bude v praxi ověřena. Pro export na trh třetích zemí zachovat na neurčito.
  • Řeší to alespoň částečně problém konkurence ze strany výrobců ze zemí, kde za emise neplatí.
  • Aktuální nastavení CBAM ani nové návrhy Komise zahrnutá odvětví dostatečně nechrání, zato jim ubývá dosavadní ochrana ve formě bezplatné alokace.
• Úpravu lineárního redukčního faktoru (LRF) tak, aby odpovídal cíli klimatické neutrality v roce 2050, nikoli faktické dekarbonizaci již kolem roku 2039.
  • Je třeba, aby byl podíl ETS sektorů na plnění emisních cílů férový, reflektoval jejich dosavadní příspěvek ke snížení emisí, současnou krizi, technologické možnosti a zohlednil stále vysoký potenciál dekarbonizace v některých sektorech mimo ETS (pro 2030 je celkový cíl snižování emisí -55 %, ale u ETS sektoru je to -62 %; pro rok 2040 je celkový cíl -90 %, přičemž cíl pro ETS se bude odrážet v úpravě LRF).
• Úpravu sektorových benchmarků tak, aby odrážely reálně dostupné a používané technologie a tyto benchmarky uměle nesnižovat.
  • Sektorový benchmark by neměl být stanoven na základě nejlepších 10 % instalací, protože v některých sektorech může jedna či dvě instalace disproporčně ovlivnit situaci všech ostatních (např. výroba oceli redukcí železné rudy). Řešením by mohlo být nastavit benchmark například podle nejlepších 10 % výrobní kapacity v daném sektoru. 
• Směřování výnosů z ETS zpět do průmyslu a energetiky, a to zejména prostřednictvím investiční a provozní podpory a zachování Modernizačního fondu ve stejném či vyšším objemu prostředků i po roce 2030.
  • Případně podpora průmyslu v jeho transformaci jinou formou tak, aby měl na dekarbonizační investice dostatek prostředků. 
  • Připomínáme, že v mnohých případech potřebuje průmysl k realizaci investic alespoň 75% intenzitu veřejné podpory.
• Zohlednění omezeného potenciálu některých průmyslových odvětví významně snížit emise do roku 2040 bez funkčních systémů CCU/CCS, kterým zatím úplně chybí infrastruktura a potřebný regulatorní rámec. Nejpozději do konce roku 2026 nově představit pravidla pro technologie CCUS včetně přepravy a započítání CO₂.
  • Do výjimek z vyřazování povolenek by mělo být započítáváno i CO₂, které není permanentně chemicky vázáno (např. v rámci e-paliv). Podporovat rozvoj CCU/CCS tak, aby od poloviny 30. let bylo možné nasazení CCS včetně přepravy CO₂ do uložišť v ČR i mimo ČR.
• Omezení přístupu finančních institucí na trh s ETS v zájmu omezení spekulativních nákupů.
  • Na trh by neměli vstupovat aktéři, kteří nemají s EU ETS co do činění, s výjimkou subjektů pověřených např. nákupem ze strany firem spadajících do systému obchodování s emisemi. Zamezí se tak situacím, kdy na EU ETS nezávislý subjekt nakoupí povolenky strategicky je několik let drží a čeká, než vyroste jejich cena, aby je pak prodal a vydělal na tom.
• Nezahrnovat plně energetické využití odpadů (EVO), tj. spalovny, do ETS 1 i pro účely vyřazování emisních povolenek. Plné zahrnutí EVO do ETS1 povede ke zvýšení poplatků pro příjem odpadu ve spalovnách o cca 75 – 95 %, čímž se bez adekvátního zpoplatnění emisí skleníkových plynů i na straně dalších způsobů nakládání s odpady stane technologie nekonkurenceschopnou. V případě rozšiřování ETS na odpadový sektor by mělo být prioritní rozšíření na skládkování odpadů, resp. mělo by se postupovat od nejnižších úrovní dle odpadové hierarchie, jinak by došlo k dalším deformacím a znevýhodnění nakládání s odpady na vyšším stupni hierarchie nakládání s odpady.

Rovněž vyzýváme Komisi ke zvážení různých variant podpůrných opatření či úlev pro průmyslové firmy (v rámci systému EU ETS a mimo něj), jež realizují investice k významnému snížení emisí, tak, aby bylo možné ušetřené prostředky účelově použít na jejich celkovou transformaci.