Srážky ze mzdy: pro a proti zvažovaných variant

Ilustrační foto

Současné nastavení systému exekuční srážek a insolvencí obsahuje řadu „překážek“, které brzdí motivaci dlužníků k legální práci a zároveň nevedou k optimálnímu uspokojení věřitelů. Z podnětu Ministerstva práce a sociálních věcí a Úřadu vlády se zatím uskutečnila dvě konzultační jednání, kde naznačili několik možných úprav systému a jejich dopadů: 

  • Zavedení minimální srážky z příjmu: Dlužník by odváděl určitou minimální část příjmu (např. 10 %) věřitelům vždy, i při velmi nízkých výdělcích. To by zajistilo, že každý pracující dlužník splácí aspoň něco a věřitelé dostanou dílčí plnění i od nízkopříjmových dlužníků. Možnou nevýhodou je, že taková minimální srážka dopadne hlavně na nejchudší pracující (např. na částečných úvazcích nebo s více dětmi) a sníží jim už tak nízký příjem. To může zvýšit motivaci pracovat načerno u těchto skupin, což by ve výsledku mohlo snížit příjmy státu a ohrozit věřitele. Závěr tedy je, že minimální srážku je třeba posuzovat velmi opatrně – ač zvýší formální výběr od všech dlužníků, mohla by podkopat ochotu legálně pracovat u nejohroženějších skupin.
  • Úprava nezabavitelného minima a zón srážek: Zvažuje se, jak by pomohlo navýšení nezabavitelné částky nebo posunutí hranice, od které se zbytek příjmu zabavuje bez omezení. Zvýšení nezabavitelného minima (případně jeho pravidelná valorizace) by ponechalo dlužníkům více peněz, což by mohlo zlepšit jejich motivaci pracovat legálně (nižší riziko propadu příjmu při exekuci). Zároveň by to ale mírně zpomalilo splácení dluhů (věřitelé by z každé výplaty dostali o něco méně, zejména u nižších příjmů).
  • Posunutí nebo odstranění „100% zóny“ srážek (hranice, od které jde veškerý další příjem na srážky) by zajistilo, že dlužník má z každé dodatečně vydělané koruny aspoň částečný prospěch. Tím by se eliminoval demotivační strop pro středně a více vydělávající dlužníky. Tato změna by opět prodloužila dobu splácení u velmi vysokých příjmů, ale udržela by chuť dlužníka zvyšovat si příjem i nad určitou hranici. Nastavení těchto parametrů musí vybalancovat zájem věřitelů na rychlém splácení a zájem společnosti na tom, aby se dlužníci nevzdávali legálních příjmů.
  • Změna poměru rozdělení srážek (třetiny vs. čtvrtiny): Je zvažována i varianta přechodu z „třetinového systému“ na „čtvrtinový systém“ rozdělení srážek. To znamená změnit podíl, který z nezabavitelné části mzdy dostává dlužník a věřitelé. Čtvrtinový systém = ¼ na přednostní, ¼ na nepřednostní.
  • Zohlednění exekučních srážek v systému dávek: Jako jeden z možných kroků se diskutuje změna výpočtu sociálních dávek pro dlužníky v exekuci – konkrétně, aby se posuzoval skutečný disponibilní příjem dlužníka po srážkách, nikoli jeho příjem před srážkami. Taková změna by zajistila, že pracující dlužník nepřijde skokově o dávky jen proto, že má formálně vyšší mzdu, ze které však velkou část odevzdá exekutorovi. Motivačně by to bylo přínosné pro dlužníky – práce by se jim více „vyplatila“, protože by si uchovali nárok na určitou podporu v souladu s reálným příjmem. Finančně by to však zatížilo stát, který by musel vyplácet vyšší dávky než nyní u pracujících dlužníků, a věřitelům by to nepřineslo nic navíc (spíše naopak, dlužník by mohl díky dávkám snáze vyžít i s exekucí, ale splátky dluhu by zůstaly dle zákonných srážek stejné).

Jitka Hlaváčková

Související články