Evropský průmysl má budoucnost, příkladem mu může být Singapur nebo Jižní Korea

Průmysl má přibližně čtvrtinový podíl na ekonomice ČR a zaměstnává bezmála 30 % všech pracovníků. Oproti zažitým představám a mýtům o malé přidané hodnotě, nízkých mzdách a starých továrnách ale toto odvětví zahrnuje širokou škálu perspektivních podniků. Od obranného sektoru, dodavatelů strategických komodit, energetiky až po high-tech produkty a 3D výrobu jakožto představitelů moderní, inovativní ekonomiky. Možnou cestu, jak zmodernizovat průmysl, ale i celé hospodářství, nám ukazují úspěchy asijských tygrů.

Česko se stále řadí mezi země s významným podílem průmyslu. Toto odvětví má 27,8 % podíl na hrubé přidané hodnotě v ekonomice a zaměstnává bezmála 30 % pracujících. Je také významným plátcem do veřejných rozpočtů. Průmyslové firmy za rok 2023 odvedly cca 27 % zaměstnavatelského pojistného a 35 % výnosů z daně z příjmů právnických osob. 

Podíl hlavních sektorů na zaměstnanosti v ČR v 1Q 2025 (v %)
Zdroj: ČSÚ

Průmysl ale především zůstává strategickým sektorem a vyrábí strategické produkty, které jsou využívány napříč celou ekonomikou. Pro inovativní IT firmu je stěžejní optické vlákno pro přenos signálu, její sídlo je vystavěno z oceli, betonu či skla, a zatepleno minerálními izolacemi – které byly vyprodukovány v průmyslu.  Vozidla nebo počítače zaměstnanců se neobejdou bez moderních čipů a efektivní provoz celé firmy závisí na cenově dostupné a stabilní dodávce energií.   

Význam výrobního sektoru stoupá zejména v době geopolitických nejistot či konfliktů, neboť je důležité odebírat strategické suroviny či produkty od kulturně blízkých zemí. V ideálním případě je alespoň částečně umět vyrábět v domovském regionu – a nebýt jimi vydírán, což byla bohužel nedávná zkušenost EU s ruským zemním plynem. Aktuálním příkladem je pak omezení Číny na vývoz některých vzácných zemin s dopadem na evropský automobilový nebo obranný sektor, ale částečně i energetický sektor – tedy na klíčová až existenciálně důležitá odvětví na kontinentě. 

Poměrně ostré debaty se vedou i v souvislosti s uhlíkovou stopou v průmyslu, například u tradičnějších energeticky náročnějších odvětví jako jsou například chemie, ocelářství, sklářství apod. Zde je však nutno poukázat na to, že útlum daných sektorů v ČR či v EU neznamená celkové zmizení daných emisí, neboť moderní ekonomika dané suroviny stále poptává a bude poptávat ještě více.

Ocel, sklo či jiné výrobky tedy budou vyráběny v zemích mimo EU, avšak pravděpodobně s horšími následky na tamější životní prostředí a s další uhlíkovou stopou v důsledku mezikontinentální přepravy. Například výroba tuny oceli v Evropě patří dle studie Evropské komise (JRC) paradoxně mezi nejméně emisně náročné v mezinárodním porovnání. Obdobná produkce v Indii či v Jihoafrické republice dosahuje až násobných emisních hodnot. Z hlediska ekologické šetrnosti je tak účelnější provozovat průmyslovou výrobu v tuzemsku či na domovském kontinentu. 

Singapur, Jižní Korea či Tchaj-wan jsou ekonomiky s vysokým podílem moderního průmyslu

V tuzemském průmyslu se nicméně nenachází jen tradiční výše uvedená odvětví, ale široká škála firem od obranného sektoru (klíčového v dnešní době geopolitických nejistot) či dronů, přes konstruktéry čipů a high-tech výrobků, energetiku, kosmický průmysl až po takzvanou práškovou metalurgii (3D výroba specifických materiálů z kovových prášků).  

Některá tato odvětví zatím nemají příliš významný podíl na celkovém výstupu průmyslu, ale je u nich patrný jednoznačný růstový trend. To dokládá například obranný sektor, jež se svojí vahou posouvá mezi nejvýznamnější průmyslovou pětku. Nezanedbatelná je také plánovaná investice společnosti Onsemi do výroby polovodičů v ČR, která může dosáhnout v následujících letech až 0,5 % HDP. 

Česká republika má také dlouhou tradici ve farmacii (významnou stopu zanechal například profesor Antonín Holý, jehož léčivy se nyní léčí miliony lidí po celém světě). Tuzemský farmaceutický průmysl se řadí mezi sektory s velmi vysokou přidanou hodnotou na zaměstnance – téměř dvojnásobek oproti ekonomice jako celku – a také patří mezi nejrychleji rostoucí odvětví celé ekonomiky. Jen mezi roky 2018–2024 vzrostl zhruba o 50 % a další růst se očekává vzhledem k demografickým trendům a obecné snaze přibližovat výrobu k místu spotřeby z důvodu bezpečnosti dodávek. 

Produkce vybraných sektorů průmyslu mezi lety 2018-2025
Produkce v 1Q 2018 = 100, Zdroj: ČSÚ

Vzorem pro rozvoj českého výrobního sektoru může být hned několik moderních ekonomik s vysokou přidanou hodnotou, technologickou vyspělostí a slušnou životní úrovní – které mají stejně jako ČR silný podíl průmyslu. 

Jedná se například o Jižní Koreu nebo Tchaj-wan, které patří mezi nejvýznamnější světové výrobce polovodičů. Existence silného polovodičového průmyslu na Tchaj-wanu (a jeho role nenahraditelného producenta v regionu) je mnohými experty považována dokonce za bezpečnostní záruku ostrova proti možnému vojenskému napadení. 

Vzorem úspěchu ale bývá i Singapur, stát s jedním z nejvyšších HDP na obyvatele na světě. Ostrovní ekonomika vyváží kromě elekroniky a elektrotechniky (herní myši, Bluetooth reproduktory, senzory) také strojírenské produkty a klíčovou roli nyní hraje biomedicínský a biotechnologický sektor – od klasických farmacií a diagnostických nástrojů až po regenerativní medicínu jako jsou opravy a náhrady tkáně. Nedávno byl například zaveden průkopnický systém určený k regeneraci oční rohovky jako následek věkem podmíněné slepoty. 

Výše uvedené příklady mohou být oporou pro důraznější podporu moderního průmyslu a diskuze o jeho roli v tuzemské hospodářské transformaci. Česká republika má dlouhou tradici výrobního sektoru a do budoucna tedy je na co navazovat, což dokládá mimo jiné i současný úspěch tuzemského obranného sektoru. Představitelé státu by však měli více naslouchat dlouhodobým překážkám rozvoje českých firem, jako jsou například vysoké ceny energie v mezinárodním porovnání, nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců, ale také výrazná a neustále stoupající byrokratická zátěž. Bez koncepčního řešení těchto problémů bude vývoj průmyslu (ale i ekonomiky jako celku včetně např. služeb) nadále limitován. 

Milan Klempíř, ekonomický analytik Svazu průmyslu