Jan Rafaj: 20 let v EU mělo pro české firmy obrovský přínos

Nikdy v historii naše země nezažila tak prosperujících 20 let, říká o letošním výročí vstupu Česka do Evropské unie prezident SP ČR Jan Rafaj. Přesto podle něj máme co zlepšovat. „Myslím, že jsme doposud úplně nevyužili potenciál, jaký Evropská unie má,“ uvádí v rozhovoru pro aktuální vydání časopisu Spektrum.

V letošním roce slaví Česká republika 20 let od vstupu do EU. Co pro vás osobně členství v Evropské unii znamená?
Patřím ke šťastné generaci, které se před očima rozbaloval demokratický svět. Byl jsem ještě ve škole, když přišla revoluce, a vybavuji si, jak jsme ve výuce přecházeli z ruštiny na angličtinu. Moje pracovní kariéra začínala právě v období těsně před vstupem do Evropské unie. A už jako student jsem zažil výhody EU, když jsem díky přístupovým dohodám ČR s Evropskou unií mohl vycestovat na Erasmus. Studoval jsem půl roku ve Finsku a velice mě to obohatilo. Došlo mi, že nejsme součástí jednoho samostatného státu, ale celého evropského prostoru, který funguje zajímavým způsobem. Díky tomu jsem svou manažerskou kariéru mohl zahájit už jako český Evropan. Neřešil jsem žádné velké složitosti při cestování po Evropě. I moje kariéra tomu odpovídala, protože jsem pracoval pro velké nadnárodní společnosti, které na český trh díky členství ČR v EU snadno vstupovaly. A já se naopak mohl ve své kariéře etablovat na mezinárodní úrovni. Jednu dobu jsem například byl HR šéfem jedné nadnárodní společnosti pro střední Evropu a měl pod sebou 38 tisíc zaměstnanců. Evropská unie tedy mně osobně přinesla obrovské příležitosti pro mou kariéru, za což jsem vděčný.

Jaké přínosy mělo těch 20 let pro český byznys?
Obrovské. Československým podnikům se po pádu železné opony zhroutily odběratelské trhy. Musely najednou hledat nové zákazníky. Do doby, než jsme vstoupili do Evropské unie, to naše firmy na evropském trhu neměly jednoduché. EU je ale postavená na otevřeném trhu, volném pohybu zboží a služeb. A bylo to hned vidět na číslech. Český export po vstupu do EU rychle vzrostl o desítky procent a dostal se na úroveň, která se nám dnes jeví až jako nezdravá. Zhruba 80 % českého exportu totiž směřuje do EU. Ve Svazu průmyslu si to dobře uvědomujeme a snažíme se proto prosazovat, aby se české firmy orientovaly i na jiné trhy mimo Evropu. Platí ale, že vstupem do EU jsme v Evropě získali solidní, spolehlivé a solventní zákazníky, kteří platí tvrdou měnou. Vidíme také celou řadu firem, které díky této spolupráci mohly vyrůst. To ale není ten hlavní přínos, který našim firmám členství přineslo.

Jaký přínos je podle vás ještě významnější?
Evropská unie nás propojuje i do různých projektů, například z oblasti výzkumu a vývoje. Díky tomu u nás máme špičkové firmy, jako je třeba Frentech Aerospace, která se zapojuje do celoevropských kosmických projektů, což přináší obrovskou přidanou hodnotu samotné firmě i naší ekonomice. Díky EU tedy máme řadu příležitostí, které se nám přímo nabízí. Evropský trh je liberální a otevřený. Pohybovat se na něm sice není vždycky jednoduché, musíte mít kvalitu, ostré lokty, ale nepochybně je to pro nás velmi kvalitní a stabilní trh.

Zpětně viděno – co naopak za těch 20 let podle vás šlo udělat jinak a lépe?
Neřekl bych, že by nám členství v EU v nějaké oblasti vyloženě uškodilo. Respektive, že by se něco stalo lépe, kdybychom v EU vůbec nebyli. Ano, Evropská unie má jako každý celek kromě spousty pozitiv i negativa. Ale spíše bych řekl, že za těch 20 let jsme jako Česká republika mohli řadu věcí udělat lépe my sami. Především si myslím, že jsme úplně nevyužili potenciál, jaký Evropská unie má. Samotná EU funguje do jisté míry jako organizace, kde členské státy lobbují za své zájmy. Jenže v Česku jsme dlouho zastávali jakýsi euroskeptický postoj, kdy jsme se EU snažili vychovávat a říkat, co má dělat lépe místo toho, abychom se soustředili, jak si v Bruselu zajistit to nejlepší pro nás. A v neposlední řadě si také myslím, že jsme úplně dobře nevyužili ani to obrovské množství dotací, které jsme od EU měli k dispozici. Hlavně na stavu infrastruktury nebo v oblasti vzdělávání vidíme, že ne vždy jsme ty peníze využili efektivně. Jsme také jeden z nejméně flexibilních národů. Je nám dobře doma, málo cestujeme za pracovními nebo třeba vzdělávacími příležitostmi do dalších 27 států. Hlavní nedostatek tedy vidím v naší nevyužité příležitosti.

A kde vidíte prostor, v němž by se mohla zlepšit i samotná EU?
Je například příliš byrokratická a tu byrokracii neustále zvyšuje. Další problém je, že se Evropa rozhodla, že bude nositelem vlajky záchrany planety. To samo o sobě je v pořádku. Způsob, jak to Evropa dělá, ale oslabuje schopnosti Evropy a zdroje, kterými by tu změnu mohla provádět. Jako Evropská unie si v tomto směru klademe složité cíle, mnohem vyšší, než třeba Spojené státy nebo Čína. Trochu se nám v Evropě také vytrácí flexibilita, což vede k tomu, že inovátorské firmy v Evropě nevidí ideální prostředí pro své projekty. Když se například podíváte na velké digitální inovátory, tak sídlí téměř všichni mimo Evropu.

Firmy v našem nedávném průzkumu zmiňovali, že nejvíce jim na současné EU vadí rostoucí byrokracie, regulace. Jsou to tedy největší problémy současné Evropy?
Ještě bych dodal, že jsme se v Evropě nechali strhnout k příliš velké ideologizaci, aniž bychom vyhodnotili efektivitu toho směřování. Uvedu to na konkrétním příkladu. Zavedení systému obchodování s emisními povolenkami mělo sloužit k tomu, že povolenka se měla postupně mírně zdražovat, aby firmy opouštěly fosilní zdroje a ozeleňovaly se. Jenže to nastavení systému vůbec nereflektuje cíle, které si dalo. Ceny povolenky se rychle mění, nedává to stabilitu pro byznys a nevytváří to ani důvěru v ten systém. V některých oblastech například ani neumíme odpovědět na to, zda vůbec známe technologie, které můžeme místo těch stávajících využít. Týká se to třeba chemického průmyslu, ale i některých jiných odvětví. Dalším příkladem je elektromobilita. V EU jsme řekli – budou tady elektromobily a tečka. Ale nikdo se nezajímal o to, že nemáme dostatečnou infrastrukturu nebo že jsou elektromobily dvakrát dražší než normální auta a lidé si je tak zatím moc nekupují. Musíme tedy ideologii zachovat, ale v míře, která je podpořena racionální kalkulací, diskusí, fakty, čísly. To jsou všechno kroky, které musíme udělat. Dostat se do reálných čísel a vědět, co konkrétní krok přinese. I v běžném životě přece víme, že zamilovanost do nějakého cíle bude efektivní jen tehdy, když bude stát na racionálních pilířích.

Velkým tématem je v Česku přijetí eura. Proč se podle vás dosud nepodařilo jednotnou evropskou měnu v Česku prosadit a přijmout?
Je to problém na straně České republiky. Z hlediska fiskálního přístupu jsme jeden z nejdisciplinovanějších států Evropské unie, takže není důvod, abychom v eurozóně nebyli kvůli nějakým fiskálním podmínkám. Ty určitě naplníme, to se nebojím. Jak jsme ale v Česku drželi dlouhé roky skeptický přístup k EU, tak jsme měli pocit, že udržet si naši vlastní měnu nám dává lepší pozici. Já si to ale rozhodně nemyslím. Samotná měna z nás nedělá větší Čechy. Naopak. Jsem přesvědčený, že jsme se připravili o některé zajímavé zahraniční investice, které by jinak přišly, kdybychom měli euro. Velké firmy ho totiž berou jako důležitý faktor, který hraje velkou roli v rozhodování, kam firma investuje. Nevidím tedy žádný racionální důvod a větší výhodu v tom, že by naše země měla nadále mít korunu.

Většina firem je pro euro. V aktuálním průzkumu SP ČR se pro jeho přijetí vyslovilo skoro 80 % podniků. Hodlá Svaz jejich názor nějak výrazně podpořit a euro začít ve veřejném prostoru výrazněji prosazovat?
Jednoznačně. Hned po mém nástupu jsme na představenstvu zvolili Pavla Drobila, který je za SP ČR zodpovědný za euro. Diskusi o přijetí eura vnášíme do mediálního prostoru, ale také o něm jednáme s politiky. Chceme, aby se o euru vedla odborná debata. Abychom například řešili formu, jak euro přijmout, aby pro nás bylo co nejvýhodnější. Není vhodné, abychom do eurozóny šli bulharskou cestou. Pobyt v nekontrolované bankovní zóně EU by pro nás měl být kratší, než mělo Bulharsko, aby to pro nás bylo komfortní. Čeští politici, kteří bojují za euro, by si už teď tohle měli vzít za své a začít o tom vyjednávat. A druhá oblast je extrémně důležitá pro exportéry, aby už nyní vláda a Česká národní banka vytvořily kurzový koridor, který se bude držet. Pokud ho neuděláme, tak může nastat situace jako na Slovensku, kterou připomíná třeba bývalý guvernér ČNB Miroslav Singer, že v poslední době před vstupem do eurozóny měna prudce spekulativně posílí. Měli bychom také vést celospolečenskou diskuzi o tom, aby nedošlo k nějakému zneužití toho přechodu např. zdražením cen. To vše se dá ošetřit.

Za současné vlády už Česko euro přijmout nestihne. Příští rok nás čekají další volby do poslanecké sněmovny. Nebojíte se, že s příchodem nové vlády diskuse o přijetí eura ustane?
Euro není téma této vlády. Je dobře, že se jím zabývají. Ale přijetí eura by mělo být úkolem příští vlády. Od současné vlády bych čekal, že může vyjednat zkrácenou cestu, vytvořit kurzový koridor a předpřipravit nástroje, které zajistí, aby se nezneužilo zmíněné zvedání cen. Co bude po volbách, bude otázkou. Na druhou stranu, skoro 80 % našich podnikatelů se vyslovilo pro euro. Určitě mezi nimi jsou i firmy Andreje Babiše, předsedy nejsilnější opoziční strany. On jako podnikatel moc dobře ví, co je dobré pro český stát. To, že jako politik do veřejného prostoru říká něco jiného, to je zase jiný problém. Jsem ale přesvědčený, že kdybychom v Česku nebyli pod velkým vlivem nejrůznějších dezinformací, tak si euro podporu široké veřejnosti získá.

Jak byste si představoval roli Česka v Evropské unii do dalších let?
V první řadě si myslím, že není potřeba dávat si ambiciózní cíle, abychom byli např. hlasem střední Evropy nebo středně velkých států, průmyslových států. Měli bychom se snažit maximálně využít to, co nám Evropská unie nabízí. Země s 10 miliony lidí na tak malém prostoru má stále velký potenciál. Měli bychom prosazovat národní zájem. Shodnout se na něm a důrazně ho prosazovat. K jeho prosazování musíme v rámci EU tvořit koalice s podobně smýšlejícími státy a naše společné zájmy prosazovat. Hledat spojence dle tématu. Bude to znít hloupě, ale řekl bych, že bychom si měli daleko zvýšit laťku toho, co pro sebe chceme urvat.

SP ČR si letošní výročí vstupu ČR do EU připomíná speciální kampaní „20 let v EU = velké plus pro český byznys“. Proč se Svaz k tomuto kroku odhodlal a co to firmám má přinést?
V životě jsme zvyklí, že když máme nějaké výročí, tak si ho připomínáme. I když ta výročí jsou někdy dobrá, někdy zase špatná. Jsem přesvědčený, že pro český byznys je 20 let od vstupu do Evropské unie mimořádně dobré výročí. Naši zaměstnanci musí vědět, že jejich výplaty rostou kvůli tomu, že prodáváme autobusy v západní Evropě. Že naše výrobky nebo léky se používají po celé západní Evropě. Tohle musí naši zaměstnanci a lidé kolem nás vědět. Aby si uvědomili, že úspěch a benefit nepřichází sám o sobě, ale že se někde vytváří. A druhá věc, která s tím souvisí, je, že v dnešním světě plném dezinformací přinášíme opět nějaké světlé a racionální informace založené na faktech. Chceme, aby se nediskutovalo jen o tom, jestli se dá odmontovat víčko na pet lahvi, ale abychom si uvědomili, že díky EU výrazně profitujeme a jsme součástí demokratického zřízení, kde se respektuje člověk a jeho zájmy. Kde se buduje stát, který nikde na světě nemá obdoby – sociální stát, kde je bezplatné školství, veřejné služby, zdravotnictví. To je něco, co je absolutně nevídané v celém globálním měřítku. Jsme součástí mimořádného společenství a nikdy v historii naše země nezažila takhle prosperujících 20 let.