Jan Rafaj: Chci být hlasem všech firem

Svaz průmyslu a dopravy ČR jako prezident nově vede Jan Rafaj. Na květnové valné hromadě byl zvolen 60 procenty hlasů. Velké otřesy ve své funkci nechystá. „Nepřicházím s žádným mesiášským receptem. Chci porozumět potřebám firem a ty chci dál prosazovat,“ říká v rozhovoru pro časopis Spektrum.

Máte za sebou první týdny ve funkci prezidenta Svazu průmyslu a dopravy ČR. Jak náročné zatím byly?

Velmi. Museli jsme stabilizovat některé věci kolem Svazu. Připravovali jsme se na první povolební představenstvo, které mělo navíc tři nezvolené pozice, na něž byla celá řada zájemců. Řešíme také situaci ohledně Svazu dopravy, kterému se nepodařilo navrhnout do představenstva kandidáta, který by oslovil delegáty valné hromady. A vedle toho řešíme na národní úrovni vládní konsolidační balíček. Sešlo se toho tedy poměrně hodně.

Na valné hromadě jste měl tři protikandidáty. Bylo pro vás překvapením, že si delegáti za prezidenta zvolili právě vás?

V prvé řadě chci ještě jednou poděkovat všem členům, kteří se účastnili voleb. Nejen těm, co mě volili a dali mi důvěru, za což jim moc děkuji, ale všem. Vnímám, že i firmy, které mě nevolily, moji volbu přijaly a nevzniklo tak žádné napětí, že nebyl zvolen jeden nebo druhý kandidát. Já jim za to děkuji a udělám vše proto, abych svůj mandát naplnil v zájmu českých firem. Když se ale vrátím k otázce – asi bych nešel do voleb, kdybych nevěřil ve svůj úspěch. Když jsem viděl, jak se jednotliví kandidáti na prezidenta vyprofilovali a přihlásili, tak jsem mezi nimi viděl určitou mezeru pro sebe a svou kandidaturu, což se potvrdilo. 

Stihl jste se už s některými členy od vaší volby osobně sejít?

Měl jsem několik schůzek s asociacemi i konkrétními firmami a další mě čekají. Moji prioritou teď určitě je soustředit se na seznámení se s lokálními problémy a firmami než například létat na exportní mise do zahraničí. Na misích mě nyní zastoupí kolegové a kolegyně z představenstva. Je potřeba, abychom si za Svaz nastavili jasné priority, které chceme do budoucna zastávat. Říkal jsem už před volbami, že nepřicházím s žádným mesiášským receptem. Přicházím s tím, že chci porozumět potřebám firem a ty chci dál prosazovat. Každá firma, která mi dnes dává zpětnou vazbu, co potřebuje, je pro mě velkou přidanou hodnotou do další práce. 

V čem je pro vás funkce prezidenta jiná než role viceprezidenta, kterou jste vykonával předchozích 12 let?

Viceprezident je schovaný za bukem, nefouká na něj, a vlastně si dělá, co ho baví, když to takto odlehčeně řeknu. Samozřejmě i jako viceprezident za trh práce jsem musel být na spoustě schůzek, které byly náročné a třeba satisfakce z jejich výsledku ani taková nebyla. Na druhé straně, v roli prezidenta od vás všichni čekají, co uděláte, co řeknete. A i když to není jen o mně, ale i o dalších členech představenstva, tak teď nemůžu stát a čekat v pozadí. Jsem ten, kdo každý proces rozhýbává, jako třeba teď při jednáních o konsolidačním balíčku. Musím být také aktivní při seznamovacích schůzkách s ministry a dalšími důležitými osobnostmi. Tohle přesně je role prezidenta. Nicméně i od našich viceprezidentů očekávám, že budou velmi aktivní a že do budoucna by měl být prezident Svazu průmyslu především jen hlavním koordinátorem celé organizace. Právě viceprezidenti se svými agendami a vztahy s klíčovými ministerstvy by měli hrát hlavní roli. 

Máte za sebou už schůzky s některými ministry. Jsou naklonění spolupráci s průmyslem a novým prezidentem Svazu průmyslu?

Jsem moc rád, že se mi podařilo navázat vztah s ministrem průmyslu a obchodu Jozefem Síkelou jakožto představitelem našeho klíčového ministerstva. Vedli jsme spolu velmi konstruktivní debatu o daňovém balíčku. O totéž se snažím u ministra financí a dalších rezortů. Myslím, že se to celkově dobře potkalo v čase. Vždy, když přichází někdo nový, může to být impuls pro refresh vztahů. Zároveň jsme se trefili do doby, kdy je vláda v polovině svého mandátu. I ona sama potřebuje komunikaci zintenzivnit. Nehledě na to, že řeší velmi složitá témata, kde sociální partnery k debatě a odbornému názoru potřebuje, aby se alespoň v části těch opatření shodli. Myslím si, že jako zaměstnavatelé se můžeme s touto vládou na mnoha věcech shodnout. Zároveň ale od vlády očekáváme, že bude citlivá i k  potřebám byznysu.

Jak těžké je nastoupit do funkce prezidenta Svazu po Jaroslavu Hanákovi?

Na jedné straně je to velmi těžké. Jarda měl svůj nenahraditelný rukopis. Je to velmi respektovaná osobnost. Nakonec i to, jak byly volby zajímavé a kolik kandidátů se přihlásilo, ukazuje, jak dobře Svaz vedl a jakou prestiž mu dal. Takže v tomto směru se nastupuje určitě těžce. Na druhé straně jsme každý jiný. A já jsem natolik silná osobnost, abych si šel svou cestou, které věřím. A můžu obohatit to, co tu bylo posledních 12 let, o svůj rukopis. Bude specifický, bude svůj, ale věřím, že bude prospěšný firmám.

Podobně jako Jaroslav Hanák nežijete trvale v Praze, kde sídlí Svaz, ale v Moravskoslezském kraji, kde pracujete a máte rodinu. Stihl jste si už nastavit režim, jak často budete k zastižení v sídle Svazu průmyslu?

Tohle bylo ze všeho rozhodování nejtěžší. Mám to nastavené tak, že chci být v Praze na všech důležitých jednáních. Nemusím být na každém zdvořilostním setkání u kávy nebo večerního koktejlu, ale u těch klíčových jednání být chci. Odpovídá to zhruba tomu, co jsem říkal před volbami. Tedy že zhruba dva dny v týdnu v Praze budu, což se naplňuje. Celá řada věcí se navíc dá řešit i online, takže to tak nějak kombinuji. Jsem rád, že jsem stále v Moravskoslezském kraji, protože tam průmysl je, mám blízko k firmám. Myslím si, že je velmi dobře, když prezident není jen figura, ale je to člověk z byznysu, který byznys každý den vidí. Pro mě je to největší přidaná hodnota.

Budete chtít i na základě vašich zkušeností posílit roli Svazu v regionech?

V našem kraji regionální kancelář funguje skvěle. Když jsme v Ostravě s regionální kanceláří začínali, musel jsem našim regionálním manažerům otvírat dveře u všech podnikatelů. Dneska mě nepotřebují. Petr Holica i Michaela Válková si získali takový respekt podnikatelů, že ti už Rafajovi ani nevolají, ale rovnou veškeré záležitosti řeší s našimi regionálními manažery napřímo. Myslím, že si z toho můžeme vzít dobrý příklad i do dalších regionů. Zejména těch, kde je průmysl silněji zastoupen. Neznamená to, že musíme být silní ve všech 14 krajích. Ale pokud budeme mít 6 nebo 7 silných regionálních oblastí, tak by to Svazu určitě prospělo. Jak při získávání nových členů, tak při poskytování servisu těm stávajícím. Určitě se na to budu chtít zaměřit. 

Budete chtít do péče o regiony více zapojit i představenstvo?

Rozhodně ano. Chtěl bych vyzvat viceprezidenty, kteří budou odpovědní za jednotlivé kraje, aby se jim opravdu věnovali. S naší regionální kanceláří jsme například měli jednou za 14 dní pravidelné koordinační schůzky, kde jsme se domlouvali na strategiích, co je potřeba udělat, jak je to potřeba udělat, vyhodnocovali jsme si jednotlivé úkoly. Prostě jsme systematicky pracovali, nepřišlo to samo od sebe přes noc. 

Chystáte v roli prezidenta Svazu nějaké zásadní změny?

Teď si trochu hrajeme s agendami. Pro mě je důležité, abychom vytvořili nový expertní tým pro dekarbonizaci. Máme tady několik odvětví, které přechod na nízkouhlíkovou výrobu mají o dost složitější. Je to ocelářství, vápenictví, cementářství, chemie, sklářství, keramika, papírenství a možná ještě některé další obory, které tu transformační cestu mají o dost těžší, protože jejich výroba je energeticky náročná. Mají pro transformaci své specifické potřeby. Jednak pro technologie, které musí změnit. S tím souvisí i změny různých povolovacích procesů, ale i vnitřní nastavení Evropské unie, zejména ochrana vnitřních hranic proti některým nerovným podmínkám, které by mohly vzniknout. A tomu všemu by se měl nový tým věnovat. Takže to je jedna konkrétní věc, kterou řešíme. Věřím, že posílíme i další expertní týmy, které máme. Například nedávno utvořený expertní tým pro udržitelnost by měl nabrat ještě více síly a energie. 

Jaké další novinky byste rád nastartoval?

Určitě se chci na představenstvu daleko intenzivněji zabývat konkrétními tématy, jako je teď například daňový balíček, energetika, dekarbonizace nebo euro. V souvislosti s ním chci, abychom ve Svazu měli i osobu odpovědnou za euro. Chtěl bych, abychom se otázce přijetí eura systematicky věnovali. Abychom opravdu věděli, co musíme jako stát udělat pro to, abychom jednoho dne mohli společnou evropskou měnu přijmout. A v neposlední řadě bych byl také rád, abychom ve Svazu vytvořili sekci na pomoc startupům. 

Premiér Petr Fiala nedávno prohlásil, že přijetí eura v tomto volebním období určitě není na pořadu dne, klíčové bude podle něj zkrotit inflaci. Souhlasíte s tím? 

Euro se v následujících dvou letech nedá technicky přijmout. Co ale může vláda udělat, je, že tomu skutečně začne věnovat pozornost. A samozřejmě zkrocení inflace s tím souvisí. Nicméně výrok pana premiéra si všichni vysvětlujeme tak, že se eurem nebude zabývat vůbec, a to je špatně. Chceme proto, aby stát jasně definoval kroky, které položky se v jakém čase musí udělat, abychom se v přijetí eura už dále nezdržovali. Zároveň by podle mě měl být zřízen vládní zmocněnec pro euro, který by se tomu věnoval.

Budete chtít zlepšit i veřejné mínění o samotné Evropské unii?

Myslím si, že čeští politici by měli daleko více pochopit její význam. Evropská unie je obrovská příležitost, když jste v ní aktivní. Pak si prosadíte svou cestu. Pokud ale budeme o EU hovořit skepticky a jen kritizovat, co nedělá dobře, neposuneme se dál. Když EU vezmeme jako příležitost pro naše podnikatele, lidi, ekonomiku, tak budeme o to úspěšnější a své věci si prosadíme. Není to jednoduché, to je jasné. Ale cesta, jakou jsme zvolili, není dobrá. Musíme vědět, čeho chceme docílit. Příkladem nám může být Velká Británie a její odchod z EU. Brexit nám ukazuje, jak lichá cesta bylo z unie vystoupit. 

Jako prezident SP ČR máte i klíčovou roli v tripartitě. V jakém stavu se sociální dialog v zemi momentálně nachází? Na poslední květnové tripartitě jste vládě spolu s odboráři vytknuli, že sociální dialog aktuálně příliš nefunguje…

V době naší valné hromady byl v jednom z nejhorších stavů, co pamatuji. Jestliže jeden ze sociálních partnerů vyhlásí stávkovou pohotovost a zaměstnavatelé se zástupci zaměstnanců se shodnou, že vláda v klíčových agendách nenaplňuje sociální dialog, tak to rozhodně není dobrá vizitka vlády. Myslím si ale, že není tak složité začít ten trend obracet. Je to primárně o komunikaci. Není zde až takový názorový střet o pohled různých stran na řešení problémů.  A byla by strašná škoda, kdyby se tu vytvářelo sociální napětí kvůli nekomunikaci. Takže i já si dávám za cíl udělat všechno pro to, abychom sociální dialog vrátili tam, kde má být. Kdy všichni zúčastnění mají pocit, že se naplňuje základní princip, a to je komunikace. Kdy všechny strany mají dostatek prostoru na vysvětlení svých postojů, přijetí připomínek a jejich vypořádání v rámci sociálního dialogu jako takového. 

Mimo jiné i kvůli společným výtkám vůči vládnímu konsolidačnímu balíčku jste měli na konci května společnou schůzku s odbory. Jakou si chcete nastavit spolupráci? Budete se s představiteli zaměstnanců stýkat častěji?

Za odbory jsem šel zdvořilostně v nové funkci domluvit se na režimu spolupráce a vysvětlit si vzájemně naše očekávání. Ale protože odbory pár dnů předtím kvůli konsolidačnímu balíčku vyhlásily stávkovou pohotovost a dostaly se tak do nezáviděníhodné situace, bavili jsme se pochopitelně i o tomto tématu. Pro odbory to bylo samozřejmě důležité, ale já jsem se necítil úplně komfortně, protože to nebyl primární důvod naší schůzky. Nicméně bavili jsme se i o tom, kdo nás bude zastupovat na tripartitě a jak spolu budeme jednat. V tomto směru nechci dělat žádnou revoluci. Pravidla sociálního dialogu jsou v naší zemi nastavena dobře. Jenom je potřeba je dodržovat a zajistit, aby spolu sociální partneři komunikovali. Určitě budu odbory a jejich předsedu Josefa Středulu podporovat v tom, abychom na vládu společně vyvíjeli zdravý tlak, aby s námi komunikovala a projednávala s námi důležitá nařízení. Zároveň ale naše odborné názory budou logicky vždy odlišné. My na rozdíl od odborů nebudeme stínovou vládou. Nebudeme vládě radit, jak má řešit problém s veřejnými financemi. To je politické zadání a od toho má vláda navíc NERV, aby jí připravil podrobné analýzy a návrhy. My můžeme dávat vládě zpětnou vazbu k jednotlivým návrhům, které jsou na stole, jaké můžou mít dopady na byznys, ale i atmosféru ve společnosti. To je naše role, na to se budeme soustředit. Naší hlavní roli je definovat potřeby byznysu, a to zejména v oblasti podmínek pro podnikání, exportní podpory, budování infrastruktury a rovných podmínek. 

Loni v létě jste v komentáři pro časopis Ekonom psal, že víc než recese se bojíte nástupu populismu. Pořád to platí?

Z dlouhodobého hlediska se toho obecně bojím. Není to problém následujících dvou nebo tří let. Máme konkrétní problémy, které je třeba řešit. Trh práce, ceny energií, inflace, podpora úspěšného byznysu, nastavení Green dealu, odstranění překážek k budování infrastruktury. To je celá řada témat, která jsou pro mne z krátkodobého hlediska důležitá. Pokud ale vlády nebudou rozumně a srozumitelně komunikovat, aby je běžní lidé pochopili, a nebudou dělat srozumitelná opatření pro byznys a hledat kompromisy s opozicí, dává to velké nebezpečí k nástupu populismu. A takovou situaci v Česku nechci. To by nebyly dobré časy pro český byznys. 

Jak tomu předejít?

Srozumitelnou komunikací opatření, která jsou pro lidi pochopitelná. Nemůžete na jedné straně přidávat důchody a pak říct, že do nich budete řezat. Nebo několik let nalévat peníze do státní správy a pak říct, že mzdy neporostou vůbec.

Ještě před nástupem do funkce jste si určil pět prioritních oblastí, na které se chcete coby prezident zaměřit. Jsou to finální český produkt, Green deal, digitalizace, trh práce a infrastruktura. Pojďme je teď trošku více rozebrat. Co konkrétně znamená, že se chcete zaměřit na finální český produkt?

Už pět let Svaz průmyslu hlásá, že chceme posunout Česko z levné ekonomiky do ekonomiky s přidanou hodnotou. Musíme proto naslouchat každému podnikateli, který má zajímavý nápad nebo přichází s něčím inovativním. Musíme chápat, jaké má ve svém podnikání překážky. Ať už byrokratické nebo daňové, případně že potřebuje pomoc finanční nebo exportní. Měli bychom hledat cesty a nástroje, jak tomu pomoci. Zároveň si musíme přiznat, že Svaz průmyslu dneska není úplně vhodná platforma například pro startup. Musíme proto vybudovat v rámci Svazu takovou infrastrukturu, abychom i se startupy měli úzkou komunikaci a uměli je propojovat s velkými firmami, které mohou být odběrateli jejich produktů. Obě strany by se mohly vzájemně od sebe něco učit. Velké firmy například flexibilitě uvažování, startupy zase třeba standardizovanému řízení. 

Jakých pozic a mantinelů se konkrétně chcete držet v rámci vaší priority Green dealu? 

Ani minutu nechci ztrácet nad tím, jestli Green deal má nebo nemá smysl. Tuto debatu jsme projeli už mnohem dřív a pořád na ní zbytečně trávíme hodně času. Co potřebujeme udělat u každého odvětví, je vydefinovat si vše, co je potřeba zajistit pro to, aby tady firmy i za 15 nebo 20 let mohly fungovat. Musíme vědět, jaké všechny technologie musí změnit. Zároveň potřebujeme, aby nám při té příležitosti řekly, co je technologicky nedosažitelné, co dosažitelné je, ale potřebují k tomu například změnu regulace nebo nějaký dotační příspěvek, protože to v tuto chvíli nemá ekonomickou návratnost. To je základ, abychom věděli, jakou cestou vlastně máme jít. V druhém kroku musíme přesvědčit politiky, abychom prosazovali jeden společný národní zájem. A třetí krok, abychom k tomu na evropské úrovni vytvářeli vhodné koalice. Byl jsem teď na setkání prezidentů BusinessEurope a cítím velký posun v tom, že si firmy uvědomují to samé, co my. Evropa musí být podobně jako Spojené státy americké soběstačná, liberální ve svém trhu. Přesto ovšem musí chránit své strategické produkty, jako ocel, strojírenství nebo automobilový průmysl, abychom o ně nepřišli hloupou politikou. Nesmí se stát, že zregulujeme ocelárnu, ale vedle toho budeme přivážet levnější, ale o to špinavější ocel z druhého konce světa a bude nám to jedno. To by byl velice hloupý a pokrytecký přístup Evropy, pokud bychom si takový směr zvolili. V tomhle musíme být vůči sobě féroví a ochránit si svou strategickou linii.

Další z vašich priorit je digitalizace. Čeho v ní budete chtít dosáhnout?

Digitalizace je jediná oblast, kde vidím, že má Česká republika příležitost dohánět rozdíly, které tu za 40 let vlády komunistů vznikly. Tady jsme na stejné startovací čáře a technologie jdou rychle kupředu. Je to jen o tom, jak rychle je budeme implementovat. Jednak musíme vědět, v čem jsou překážky digitalizace ve firmách, aby mohly rychle investovat do nových moderních technologií. Zároveň víme, že nejrychleji a nejmasověji jde digitalizaci zavést v administrativě. Tady se samozřejmě nabízí, že musí vzniknout základní platforma na straně státu, protože takový funkční e-government se dá potom využít pro řadu dalších byznysů. A s digitalizací souvisí i infrastruktura, další z mých priorit.

Které klíčové body v této oblasti budete chtít prosazovat? 

To je alfa a omega celé ekonomiky. Pokud nebudeme mít dobrou digitální infrastrukturu, nerozjedeme rychlovlaky, nebudeme rychle modernizovat vybavení fabrik nebo energetiku, nikam se rozvíjet nemůžeme. Mám na to příklad od jedné naší členské firmy, kde s oblibou říkají, že v Česku kopeme optický kabel mezi městy do země. Je to přitom dražší a delší. Proč se nedohodneme s dalšími provozovateli nejrůznější infrastruktury, aby se ten kabel zavěsil na již existující sloupy vedení, jak to dělají v řadě jiných zemí? Bylo by to levnější a rychlejší. Takové věci musíme změnit. Máme sice nový stavební zákon, který nám některé věci zjednoduší. Přesto stavby strategického národního zájmu jako dostavba dálnic, vybudování sítě rychlovlaků a další musí mít zjednodušené a zrychlené vyvlastňování, stavební a povolovací řízení a tak dále. Tady stát nemůže čekat, jinak nebudeme úspěšná země. Představa, že rychlovlakem se v Česku poprvé svezou až moje vnoučata, je pro mě nepřijatelná.

Důležitou oblastí, která je blízká i vám osobně, je trh práce. Ten je v Česku dlouhodobě vyčerpaný. Máme vůbec nějaké možnosti, jak s tím něco udělat?

Musíme zflexibilnit migrační politiku, aby se zaměstnáním kvalifikovaného cizince bylo minimum překážek. Musíme sem rychle dostat pracovníka a umožnit mu jeho vzdělání rychle recertifikovat, aby v Česku mohl plnohodnotně pracovat. Opravdu nejsme schopni vyřešit vlastními silami demografickou propast, která bude český průmysl dál brzdit. Z českého trhu práce ale ještě můžeme získat nějaké lidi, kteří dnes kvůli nějaké překážce nepracují. Jsou to hlavně rodiče malých dětí. Musíme proto budovat více školek, jeslí a hlavně zjednodušit zaměstnávání takových rodičů, kteří mají zájem pracovat. Stejně tak musíme zjednodušit i zaměstnání důchodců, kteří se chtějí na zkrácený úvazek nadále zapojit do práce. A měli bychom umět pomoci i podnikatelům, aby dokázali zaměstnat více lidí s určitým zdravotním hendikepem. Pokud by vláda byla skutečně odvážná a zeštíhlila by státní správu, veřejný sektor i samosprávu, mohly by na trh práce přijít až desítky tisíc úředníků, kteří by mohli získat kvalifikaci v části ekonomiky, která tvoří přidanou hodnotu.

Jakou máte jako prezident Svazu vizi? Váš předchůdce Jaroslav Hanák s oblibou říkal, že by Česko rád viděl mezi top 20 ekonomikami světa. Kde byste Česko a český průmysl rád viděl vy?

Nepochybuji o tom, že Česká republika a český průmysl budou mezi top ekonomikami světa. Závisí to ale na tom, jestli tady budou politici odhodlaní dělat reformní kroky. Ve školství, v ekonomice a dalších oblastech. Máme na to. Já chci vidět Česko mezi úspěšnými zeměmi a orientované na západ bez jakýchkoliv pochybností, že tam patříme. Abychom byli země, o níž podnikatelé říkají, že tu podnikání má smysl a že jsou tu přátelské podmínky pro podnikání. Pak úspěch do určité míry přijde sám. Například Spojené státy mají celou řadu problémů, ale z hlediska podnikání jsou pro firmy přívětivé. Z toho bychom si měli vzít příklad. Nehledě na to, že jsme v srdci Evropy, kde máme obrovský trh, který můžeme využít. 

Jan Rafaj

* 1977

Vystudoval právní fakultu Masarykovy Univerzity v Brně a následně získal titul MBA na Prague International Business School. Po studiu nastoupil do společnosti Válcovny plechu a.s. jako vedoucí právního oddělení, později přešel na pozici ředitele HR, kde byl zodpovědný za 1000 zaměstnanců. Po čtyřech letech změnil své působiště a 11 let pracoval pro ArcelorMittal Ostrava na pozici ředitele pro HR a PA, ředitele energetiky a byl rovněž místopředsedou představenstva. V současné době je již pátým rokem generálním ředitelem společnosti Heimstaden s.r.o., největšího poskytovatele nájemního bydlení v České republice. Dvanáct let zastupoval firmy jako viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR a od května 2023 je jeho prezidentem.

(Václav Rokyta)

Rozhovor vyšel v časopisu Spektrum 02/2023. Celé číslo si můžete přečíst ZDE.