Svaz průmyslu na tripartitě: celoživotní vzdělávání nesmí být jen heslo, musí se stát prioritou
Rada hospodářské a sociální dohody (tripartita) projednala téma celoživotního vzdělávání. Sociální a hospodářští partneři se shodují: bez systémové změny a aktivního zapojení zaměstnavatelů nebude Česká republika schopna zvládnout strukturální proměny trhu práce, které přicházejí nezadržitelně.
Do roku 2030 přijde v důsledku zániku pracovních pozic o práci přibližně 330 tisíc současných zaměstnanců, kteří se budou muset přeškolit. Přes 90 % pozic bude vyžadovat alespoň základní digitální dovednosti – přitom dnes je tomu tak jen u 54 % míst. Přeškolení jen v oblasti digitálních kompetencí se tak dotkne přibližně milionu ekonomicky aktivních obyvatel.
Situaci navíc komplikuje stárnutí pracovní síly. Do roku 2030 vzroste počet lidí ve věku 50–65 let o 17 %, tato skupina se stane dominantní na trhu práce. Nedostatek pracovníků, dnes odhadovaný na 190 tisíc, přesáhne po roce 2030 hranici 400 tisíc.
„Není na co čekat. Česká ekonomika nezbytně musí maximálně využít potenciál lidí, kteří už na trhu práce jsou. Celoživotní vzdělávání není benefit, je to strategická nutnost, kterou pokud nepřijmeme, budeme za několik let čelit mnohem vyšším nákladům,“ varuje Bohdan Wojnar, viceprezident Svazu průmyslu.
Klíčovým bodem je udržitelné financování. To by přitom bylo možné zajistit z již povinných odvodů zaměstnavatelů na politiku zaměstnanosti. Jen v roce 2024 bylo na povinných odvodech zaměstnavatelů na státní politiku zaměstnanosti vybráno 25,9 miliardy korun. SP ČR prosazuje, aby část takto vybraných prostředků byla alokována do aktivní politiky zaměstnanosti, tedy do celoživotního vzdělávání.
Sociální a hospodářští partneři (SP ČR, KZPS, HK a ČMKOS) vyzvali vládu České republiky k přijetí modelu celoživotního vzdělávání jako zásadního nástroje pro připravenost na strukturální změny trhu práce. Zároveň vládě předložili návrh usnesení, které by mělo zajistit partnerský model řízení systému celoživotního vzdělávání, který propojuje stát, zaměstnavatele, zaměstnance, vzdělavatele a samosprávy.
Základem partnerského modelu celoživotního učení je sdílená odpovědnost a společné strategické rozhodování o investicích do rozvoje lidského kapitálu mezi vládou, odbory a zaměstnavateli. Klíčovým nástrojem tohoto modelu by mohl být systém Individuálních vzdělávacích účtů, který by měl umožnit zaměstnancům a OSVČ v průběhu jejich života doplnit a aktualizovat své znalosti a dovednosti v souladu s aktuálními potřebami trhu práce. Systém by měl umožnit jejich online zaznamenání, sdílení, propojování a uznávání získaných kompetencí.