Dopady současné blízkovýchodní situace na český průmysl

Ačkoli přímý obchod mezi Českou republikou a Íránem je dlouhodobě omezen sankcemi a finanční izolací této země, vojenská eskalace mezi USA/Izraelem a Íránem přinesla českým firmám řadu nepřímých dopadů. 

Reálný objem českého exportu do Íránu se v posledních letech pohyboval pod hranicí půl miliardy korun ročně, a proto případné další zpřísnění sankčního režimu nebo úplné zastavení obchodních aktivit nebude mít zásadní makroekonomický dopad. Pro jednotlivé firmy však může znamenat praktickou nemožnost realizovat významné kontrakty, nedostupnost určitého typu zboží, vyšší náklady na energie či compliance a komplikace v platebním styku. Politické, hospodářské a bezpečnostní dopady mohou navíc postupně nabývat na významu v závislosti na tom, jak dlouho bude konflikt trvat a jak široce se rozšíří. Zvláště znepokojivé je možné rozšíření konfliktu v regionu, velmi blízko hranic EU.

Energetika

Energetické dopady konfliktu jsou už teď značné. Írán patří mezi klíčové producenty ropy a jeho region má zásadní význam i pro globální trh se zemním plynem, zejména ve formě LNG z Kataru, který rovněž prochází oblastí Hormuzského průlivu. Jakákoli eskalace napětí v této oblasti okamžitě zvyšuje geopolitické riziko a promítá se do cen ropy i plynu na světových trzích. 

Evropský referenční ukazatel ceny plynu (nizozemský TTF) se k dnešnímu dni mezitýdně zdvojnásobil na přibližně 60 EUR/MWh, zatímco ceny ropy Brent (světový cenový standard) vzrostly přibližně o 20 % ve srovnání s minulým týdnem. Pokud situace přetrvá, mohou nastat další dopady na obchodní toky, které ovlivní i další zboží.

Růst cen ropy zdražuje pohonné hmoty, dopravu a výrobu, zatímco vyšší ceny plynu mají přímý dopad na energeticky náročná odvětví, výrobu elektřiny i teplárenství. Pro český průmysl, který po odklonu od ruského plynu spoléhá na globální LNG trh a evropské nákupy, by případné narušení dodávek nebo růst cen znamenaly další tlak na náklady a konkurenceschopnost.

Zvlášť citlivé jsou obory jako chemický průmysl, výroba stavebních hmot, sklářství, hutnictví či potravinářství, kde plyn slouží nejen jako zdroj energie, ale i jako surovina. Pokud by došlo k dlouhodobějšímu výpadku nebo výraznému zdražení LNG dodávek z Perského zálivu, mohlo by to opět zvýšit volatilitu evropských burzovních cen plynu a zhoršit předvídatelnost nákladů firem. I když je Evropa dnes diverzifikovanější než před rokem 2022, zůstává citlivá na globální cenové šoky.

Doprava

Dalším významným kanálem jsou logistické dopady. Zvýšené bezpečnostní riziko v regionu vede k růstu tzv. válečných přirážek v námořní dopravě, k prodlužování přepravních tras a ke zvyšování pojistných nákladů. To se může dotknout jak firem vyvážejících na Blízký východ, tak podniků napojených na globální dodavatelské řetězce. Vyšší přepravní náklady a nejistota ohledně dodacích lhůt zvyšují tlak na pracovní kapitál i na plánování výroby.

Destabilizace regionu

Významné jsou rovněž nepřímé dopady přes obchod s dalšími státy regionu. Český export do zemí jako Izrael, Spojené arabské emiráty, Saúdská Arábie či Irák dosahuje řádově desítek miliard korun ročně a v posledních letech vykazoval růst. Pokud by došlo k širší destabilizaci regionu, mohlo by to vést k odkládání investičních projektů, opatrnějšímu financování ze strany bank a celkovému ochlazení obchodní aktivity. To by se přímo dotklo českých exportérů strojírenských technologií, dopravních prostředků či elektrických zařízení. Makroekonomicky může konflikt rovněž přispět k vyšší inflaci v Evropské unii, pokud by ceny ropy a plynu zůstaly delší dobu zvýšené.

Největší riziko pro české firmy nepředstavuje samotný obchod s Íránem, ale sekundární dopady konfliktu – především růst cen ropy a plynu, možné narušení dodávek LNG, zvýšené logistické náklady, nejistota na regionálních trzích a makroekonomická volatilita. Pokud zůstane konflikt omezený a krátkodobý, budou dopady pravděpodobně zvládnutelné. Dlouhodobější nebo širší eskalace by však mohla citelně zasáhnout nákladovou základnu českého průmyslu a zhoršit jeho konkurenceschopnost na globálních trzích.