Reforma penzijních fondů: Správný směr, ale bez větší flexibility zůstane potenciál nevyužit

Připravovaná reforma penzijního spoření vykračuje správným směrem – modernizuje systém a zatraktivňuje dlouhodobé investování. Nedotažená ale zůstává v klíčové oblasti flexibility. Z velké části zůstává uzavřená moderním typům investic v podobě infrastrukturních staveb, start-upů nebo venture kapitálu. Bez dalších úprav hrozí, že podstatná část penzijních fondů nebude schopna plně dostát svojí role v podpoře ekonomického růstu ani zajistit vyšší výnosy klientům. 

Reforma třetího pilíře přichází v době demografického propadu a napjatých veřejných rozpočtů, kdy roste tlak na vyšší individuální zajištění na stáří. Pozitivní je už samotný její směr – stát se snaží přiblížit systém moderním investičním principům. Je obecně známo, že Češi investují velmi konzervativně, což se negativně promítá na dlouhodobé výnosnosti, která leckdy nedosahuje ani inflace. Svaz průmyslu proto oceňuje například zavedení povinně nabízené investiční strategie podle životního cyklu klienta. Právě lifecycle strategie patří mezi standard ve vyspělých zemích, protože umožňují lépe pracovat s rizikem v čase. Mladší účastníci mohou investovat dynamičtěji, zatímco s blížícím se důchodem se portfolio automaticky konzervativněji nastavuje.

Svůj smysl má i postupné rušení transformovaných fondů, které kvůli velmi tuhé regulaci (v případě dosažení ztráty nutnost dorovnávat propad ze strany fondu) dlouhodobě brzdily výnosy klientů. Tyto kroky mohou celý systém výrazně zefektivnit. 

Flexibilita a modernizace investování zůstává do značné míry na papíře

Určité výhrady však přicházejí při bližším pohledu na investiční možnosti fondů. Podle Svazu průmyslu zůstává regulace, i přes výše uvedené změny, příliš svazující a neumožňuje velké části fondů investovat do širší palety aktiv. To se týká především infrastrukturních projektů, startupů nebo venture kapitálu. Do těchto investic je sice možné investovat v rámci takzvaných alternativních investičních fondů, nicméně ty byly vytvořeny teprve v roce 2024 a je v nich uloženo necelé 1 % všech spravovaných prostředků v penzijním spoření. U zbytku, tedy naprosté většiny penzijních produktů, mají být tato zajímavější aktiva stále zapovězena. 

Omezení jsou přitom v kontrastu s praxí v zahraničí, kde penzijní fondy běžně investují do alternativních aktiv a podílejí se například na financování dopravní či energetické infrastruktury. Tyto investice mohou přinést nejen vyšší dlouhodobý výnos, ale i stabilnější příjmy a zároveň podporují ekonomický rozvoj. Některé z těchto investic by tedy byly vhodným aktivem i pro konzervativní fondy.

Dalším sporným bodem je nastavení poplatků ve výši max. 0,5 % ročně z objemu aktiv. Snaha státu o jejich zastropování je podle Svazu legitimní, současný návrh ale může být u některých typů investic příliš rigidní. Typicky u venture kapitálu nebo private equity jsou poplatky vyšší už z principu a v zahraničí běžně přesahuji 2 % ročně, a pokud je legislativa neumožní zohlednit, fondy se těmto příležitostem jednoduše vyhnou. Výsledkem by mohlo být konzervativní portfolio s nižším výnosem, což jde proti hlavnímu cíli reformy.

Jak zapojit mladé? Zvýšení státních příspěvků nemusí stačit

Velké téma představuje také zapojení mladých. Čím dříve lidé začnou spořit, tím vyššího zhodnocení mohou dosáhnout díky efektu složeného úročení. Svaz průmyslu proto vítá snahu dosáhnout vyššího náboru mladých lidí, není si ale jist, zda požadovaného efektu dosáhnou vyšší státní příspěvky pro osoby do 30 let jakožto hlavní motivační nástroj. 

Účinnější varianta může být zavedení takzvaného opt-out systému, který je v různých variantách nastaven například ve Švédsku, v Polsku či na Slovensku. Systém by znamenal automatické založení fondu u zaměstnanců při prvním zaměstnání s možností aktivně projevit nesouhlas a ze spoření vystoupit. Zkušenost ze zahraničí ukazuje, že právě tento model dokáže přivést do systému více mladých lidí, než samotné finanční pobídky. Nemalá část firem by byla ochotna se do systému zapojit, velmi by ale záleželo na konkrétních podmínkách a pravidlech, aby nedošlo k dalšímu návalu administrativních povinností firem. 

Milan Klempíř, ekonom-analytik Svazu průmyslu