Stanovisko k návrhu rozpočtu EU: pozitivní změny, ale také řada neznámých

Politický kontext

EK zveřejnila návrh Víceletého finančního rámce. Celkově se jedná o téměř 2 biliony eur (1,98) a období 2028-2034, tj. 1,26 % evropského HNP. Zhruba 6 % z toho vezmou výdaje na administrativu EU, 8,5 % půjde na splátku dluhu. 

Nově bude méně na kohezní politiku, která spolu se společnou zemědělskou politikou bude v rámci „zjednodušování“ součástí Národních a regionálních plánů partnerství a její financování bude tedy skrze národní plány vázané a reformy. Bude se tak blížit v podstatě řadě principům dnešnímu Národnímu plánu obnovy. V rámci potřebného zjednodušování je celkově snižován počet programů a významným nástrojem bude Evropský fond pro konkurenceschopnost. 

Jednání o návrhu budou nyní probíhat poměrně dlouhou dobu, budou náročná a zároveň budou postupně doplňovány i další dokumenty pro fungování jednotlivých nástrojů a pravidel jejich využití.

Pozice Svazu průmyslu

Svaz pozitivně vnímá deklaraci konkurenceschopnosti v rámci víceletého finančního rámce (MFF) a snahu o flexibilitu a jednodušší, efektivnější a harmonizovanější finanční programy EU. 

Ve hře je však řada neznámých.

Obecně podporujeme priority jako dopravní a energetická infrastruktura nebo prostředky na úspěšnou dekarbonizaci či obranu, důležité ale bude jejich konkrétní nastavení. Podmínky takovýchto fondů musí být nastaveny tak, aby mohly firmy v ČR nástroje úspěšně využít. To v tuto chvíli jisté není. V řadě oblastí (zejména v energeticky náročném průmyslu) mohou totiž náklady na dekarbonizaci v ČR být vyšší než pro řadu jiných zemí EU a využití mohou omezit nevhodné podmínky.

Přímo řízené programy na úrovni EU, jako má být Evropský fond pro konkurenceschopnost (ECF), jsou často příliš vzdálené každodenní realitě a potřebám na mikroúrovni jednotlivých členských států, resp. jejich regionů a na rozdíl od fondů implementovaných následně na národní úrovni se významným způsobem mohou zkomplikovat řešení specifických lokálních výzev a možnosti diferenciovat potřeby členských států a řešit tak absorpční kapacitu či slabé stránky jejich projektů.

Evropská úroveň vyhlašování jednotlivých výzev může ztížit přístup k financování jednotlivým transformujícím se regionům, neboť v rámci koncentrované konkurence projektů EU mohou být upřednostněny priority či některé aspekty, které znevýhodňují dané regiony nebo typy projektů jednotlivých členských států. Příkladem budiž prvotní nastavení Vodíkové banky, jejíž první konstrukce byla pro ČR zcela nevhodná. Obecně nesouhlasíme s nepokračováním fondu JTF, který měl schopnost řešit transformaci regionů na lokální úrovni.

Dobrou praxí je za nás například fungování Modernizačního fondu, který drží evropskou kontrolu prostředků, cílů a čerpání, na druhou stranu dává státům významnou kontrolu nad obsahem a možnost přizpůsobit se konkrétním výzvám. Národní obálky pak zajišťují, že jsou reflektovány potřeby transformujících se odvětví v našem případě regionů. Navrhovali bychom minimálně existenci národních obálek, jako garanci, že bude k jednotlivým regionům přistupováno rovnocenně a bude zachována šance na efektivní transformaci ve specifických podmínkách každého regionu.

Je třeba zajistit, aby vyžadované provedení a nastavení reforem na národní úrovni nevedlo ke složitému nastavení prostředí pro jednotlivé projekty a nebylo překážkou pro efektivní nastavení rámce čerpání. Ze strany EK i ČR je tak potřeba zajistit naprostou součinnost a rychlou implementaci.

Fond pro konkurenceschopnost

V návrhu Evropského fondu pro konkurenceschopnost (ECF) považujeme za problematickou velmi nízkou alokaci na „Okno 1: čistá tranzice a průmyslová dekarbonizace“, která činí pouze 67,4 mld. EUR pro všechny členské státy na sedmileté období, což je zcela nedostatečné vzhledem k rozsahu potřeb spojených s energetickou transformací. I se zahrnutím inovačního fondu stále nejde v průměru ani o 10 mld. eur ročně, přičemž do roku 2030 půjde o částku pod 4 mld. eur ročně. Není také jasná závaznost nového pojetí „tematické koncentrace“.

Zároveň zásadně nesouhlasíme s absencí národních obálek v rámci ECF, neboť prostředky budou rozdělovány pouze prostřednictvím celoevropských soutěžních výzev bez jakékoli záruky, že žadatelé z jednotlivých států, včetně České republiky, získají alespoň spravedlivý podíl odpovídající jejich postavení v Unii. Například v současném Horizon Europe totiž naše firmy v porovnání s firmami ze západních států úspěšné nejsou. Případně je nutné stanovit pro členské státy min. hranice alokace určené pro členské státy v rámci jednotlivých nástrojů či výzev nebo zaručení účasti v rámci konsorcií i pro méně úspěšné státy.

I proto je také potřeba se systematicky věnovat zvyšování úspěšnosti v rámci přímo řízených programů, ať už pomocí speciálního poradenství, větší informovanosti nebo jiné formy podpory.

Je zároveň důležité, aby podstatná část prostředků, vyplácených z ECF i NRPP, byla v některých prioritních oblastech, jako je např. výzkum a vývoj, energetická transformace, dopravní i energetická infrastruktura či podpora neproduktivních či málo produktivních investic, stále alokována do nevratných forem podpory (dotací). Dostupnost pouze návratných finančních nástrojů by mohla řadu firem odradit a tím výrazně snížit podporu konkurenceschopnosti a vyšší přidané hodnoty.

Zároveň u tématu dekarbonizace platí, že nejde jen o rozpočet, ale i o potřebu revize stávající legislativy či vytváření podmínek, nikoliv dalších restriktivních cílů ohrožujících investiční cykly. Takovým ohrožením je například návrh EK na cíl snížení emisí o 90 % v roce 2040, který logicky odmítáme jako cíl zrychlující dekarbonizaci v sektoru průmyslu.

Naopak v rámci Nástroje pro propojení Evropy (CEF) oceňujeme navýšení prostředků na dopravní a energetickou infrastrukturu. Je ale potřeba zajistit úspěšné využití prostředků jednotlivými členskými státy.

Politika soudržnosti

Zvýšení alokace pro Národní a regionální plán partnerství (NRPP) ve srovnání s alokací pro kohezi a Národní plán obnovy je spíše optickou záležitostí, jelikož ve stávajícím období do této části nepatří zemědělská politika. V rámci kohezní politiky tak půjde o podstatné snížení dostupných prostředků.

Je potřeba zvážit i případné vyčlenění min. % podílu alokace NRPP na kohezní politiku.

Je zcela klíčové, aby současné zdroje kohezní politiky, které podporují oblast výzkumu a vývoje, byly v co největší možné míře zachovány v rámci národních obálek. Jinak hrozí odliv finančních prostředků na podporu výzkumu a vývoje pro české podnikatele a výzkumné organizace. Kromě toho je nutné zajistit, aby jejich využití nebylo limitováno pouze na strukturálně postižené regiony. Naopak by mělo být možné ve všech regionech, v kterých lze výzkum a vývoj kohezní politikou podporovat dnes.

Vzhledem k ambiciózním cílům Evropské komise v oblasti ochrany klimatu a přechodu na nízkouhlíkové hospodářství je nezbytné, aby se EU prostřednictvím politiky soudržnosti rovněž přihlásila k financování zelené transformace. Je třeba zdůraznit, že úspěšné naplňování strategických evropských zelených cílů, zejména v oblasti dekarbonizace a posilování energetické bezpečnosti, je možné pouze za předpokladu dostatečné finanční podpory ze strany evropských fondů, což by se mělo odrazit rovněž při tvorbě Národních a regionálních partnerských plánů.

Politika soudržnosti hraje pro vnitřní trh významnou roli jako hlavní nástroj dlouhodobých investic. Vítáme proto návrh Komise zachovat Evropský sociální fond (ESF+) jako samostatný fond EU pro investice do lidského kapitálu a sociálního začleňování, podporu zaměstnanosti a dovedností napříč odvětvími, pomoc při digitální a zelené transformaci, řešení demografických výzev a zároveň posilování sociální a ekonomické odolnosti. 

Využívání tohoto fondu v příštím programovém období musí být lépe sladěno s potřebami trhu práce. Proto by 15 % z ESF+ mělo být vyčleněno na finanční pobídky a nástroje na rozvoj dovedností s cílem motivovat zaměstnavatele k investicím do vzdělávání jejich pracovní síly. Posílený program Erasmus+ se musí stát páteří Unie dovedností.

Svaz jako zástupce evropského sociálního dialogu předpokládá, že MFF přispěje k plnému a účinnému provádění Paktu o sociálním dialogu tak, aby byly chráněny a dostatečně financovány rozpočtové položky vyhrazené pro sociální dialog; byla zaručena kontinuita a dostupnost finančních mechanismů, které podporují budování kapacit sociálních partnerů na evropské i národní úrovni.

Obecně musí být v maximální míře usilováno o to, aby se do tvorby nově uvažovaného Národního a regionálního partnerského plánu (NRPP) mohly efektivně zapojovat všichni relevantní stakeholdeři tak, aby obsah NRPP a tedy i provázaně nastavení reforem a cílů odpovídalo reálným potřebám i možnostem daných stakeholderů a regionů. Za nás by také měla být priorita v kontinuitě aktivit dosud financovaných z úrovně JTF a smysluplném navázaní na existující projektový a řešitelský ekosystém v daném území.

Vlastní zdroje a financování

Nesouhlasíme s růstem počtu zaměstnanců Komise o 2 500 míst a související růst nákladů na aparát EK. V rámci snah o digitalizaci procesů a odbourávání administrativy bychom naopak očekávali redukci míst.

To, co považujeme za nepřijatelné, jsou návrhy na vlastní zdroje, kde by došlo například k dalšímu zdanění evropských firem nad rámec stávajících daní a poplatků, což motivaci firem investovat v EU nezlepší.

Dále by dle návrhu mělo dojít k zavedení odvodu části výnosů z povolenek do rozpočtu EU, což pro ČR jako průmyslovou zemi výhodné není. Svaz dlouhodobě požaduje, aby výnosy ETS šly zpátky sektorům, kterých se dotýkají. Protože potřebné rozsáhlé investice v těchto sektorech, vyvolané klimatickými cíli, jsou z hlediska jejich dopadů a budoucího odbytu značně nejisté. Papírové navýšení prostředků na dekarbonizaci tak ve skutečnosti může být nulové či může jít o snížení prostředků, pokud příjmy z ETS nebudou dostupné ČR v rámci určené alokace, ale bude se o ně soutěžit.

Pokud chceme seriózně podporovat konkurenceschopnost, nedává smysl, aby novými významnými zdroji evropského rozpočtu byly mj. velké průmyslové podniky, až už nepřímo skrze ETS či zejména přes obratový příspěvek CORE.

Zároveň je třeba si uvědomit, že EK již několikrát obdobné vlastní zdroje neúspěšně navrhovala. Je třeba tedy počítat v rámci rozpočtu s tím, že nemusí být schváleny, což vytváří riziko dalšího významného snížení dostupné alokace pro ČR. Je tedy třeba dále prioritizovat, a to i s ohledem na to, že vlastní zdroje mají tvořit více než 1/3 příjmů.

Potvrzuje se, že s půjčkami, společnými dluhopisy apod. se v rámci MMF musí zacházet velmi opatrně, jelikož mají významný dopad a snižují využitelnou alokaci budoucích rozpočtů – 8,5 % MFF 2028-2034 má jít na splátku dluhu za NextGenereationEU.

Výkonnostní rámec

Není jasná závaznost čl. 4 nařízení k výkonnostnímu rámci, který hovoří o tom, že cílem je dosáhnout celkového cíle výdajů ve výši nejméně 35 % celkové částky rozpočtu na opatření v oblasti klimatu a životní prostředí v celém MFF/VFR. SP ČR podporuje závaznost, která by měla být ale i v rámci NRPP. Obdobně je nutné zajistit podporu výzkumu a vývoje.

Zároveň nedává smysl plošné využití pravidla DNSH (čl. 5). Doufáme, že v praxi budou pravidla nastavená tak, aby se tam, kde je využití pouze formální (např. VaV), nevynucovalo. A zároveň je nutné zajistit, aby v některých případech, kde je veřejná podpora žádoucí a kde zároveň by nemuselo dojít ke splnění pravidla DNSH, se tato pravidla neuplatňovala. V ostatních případech musí pak být plnění administrativně co nejjednodušší.