Pavel Sobotka: Život a dílo mezi vesmírem a byrokracií

Rozhovor vyšel v magazínu Svazu průmyslu Spektrum v říjnu 2025 (1/2025)

Má rozečtený návrh nové evropské obranné strategie Defence Readiness Omnibus a až skončí rozhovor, musí ještě Pavel Sobotka, ředitel Frentech Aerospace, s kolegy překontrolovat tabulku pro americkou nadnárodní firmu, která žádá urychleně upřesnit, kolik hliníku a oceli obsahují jejich výrobky. „Kdo to má pořád vážit a zjišťovat?“ poznamenává mrzutě.  

Změny amerických cel jsou pro český průmysl další facka v dlouhé řadě. „To máte cla, energie, cybersecurity, ESG a pak ten nešťastný Green Deal. Všechno špatně. V některých částech průmyslu pozorujeme opravdu obrovské problémy. Jenom letos definitivně skončilo ČKD Blansko nebo Kovosvit Sezimovo Ústí, Zetor v Brně nic nevyrábí. Z automotive se na nás obrací firmy a hledají práci. My jí máme dost, takže samozřejmě pomůžeme, pokud je to možné, ale celkově je to tragédie.“  

Střední firmu stojí ESG peníze, ale hlavně čas

Frentech Aerospace teď například vede, v rámci projektu za 12 milionů eur, vývoj, výrobu, integraci a testování podvozků a mechanismů návratového systému modulu Space Rider – prvního evropského „raketoplánu“, který má být schopen vrátit se na Zem, být opakovaně použitelný a nezůstat jako smetí ve vesmíru. Pro francouzský Safran zase vyrábí precizní díly do největšího teleskopu ELT na světě, který se buduje v Chile. Ale někdy se také musí pan ředitel sebrat a jít s kolegou na parkoviště spočítat vozidla, aby mohl v nabídce do tendru vyčíslit, kolik jeho zaměstnanců jezdí do práce autem a jaká je jejich uhlíková stopa. „Takové zbytečnosti. Kam až tohle zajde?“ kroutí hlavou.  

Na rozdíl od velkých korporací, které si mohou dovolit zaměstnávat pracovníky jen za tímto účelem, ve Frentechu se musejí nejrůznějším požadavkům a reportům věnovat stávající zaměstnanci místo účelné práce. „Jako střední firmu nás to ovlivňuje hodně. Vyřizujeme to na úkor našeho času, stojí nás to peníze, nestíháme kvůli tomu jiné věci. I když se některé předpisy EU na nás zatím nevztahují, moc nám to nepomůže, protože velcí zákazníci to po nás požadují,“ vysvětluje.  

Ve firmě jinak vládne efektivita, chytré investice a neustálé inovace. Do takového prostředí přináší současná evropská přeregulovanost spoustu ryzího utrpení.  

„Tak třeba titan,“ popisuje Pavel Sobotka. „Titan už nesmí být z Číny, ale ani z Ruska. To je trochu problém, když největší výrobce jsou Rusové. Stalo se, že nám Švýcaři odmítli převzít objednávku, protože titan, který jsme použili, byl prý z Ruska. My jsme měli certifikát, že je z Německa. Ukázalo se, že Němci ho koupili od Švýcarů, a ti ho koupili v Rusku. To už je úplně komické.“

Dřív stál ruský nebo čínský titan od německých dodavatelů 40 až 50 eur za kilo, dnes je to 100 eur za kilo a dodávají ho Američané. „Kde ho berou, ale stejně jasné není,“ poznamenává.  

Modernizace musí být efektivní, ne jenom zelená

Nikdo ho nedonutí sednout do elektrického auta. Naopak si nedávno musel pořídit nový spalovák, protože jeho oblíbenou značku už budou vyrábět jen jako EV nebo hybrid. Určitě také nebude ke své nové 90kilowatové termo-vakuové komoře pořizovat solární park a baterii velkou jako celá firma. Kulantně řečeno, není fanoušek Ursuly von der Leyen a její udržitelné agendy. Jeho jednání v evropských institucích by s největší pravděpodobností nekončila konsenzem, ale bouchnutím do stolu, po kterém by se všichni rozeběhli splnit konkrétní zadání s okamžitým efektem. Zdaleka se ale nebrání všem moderním věcem a jeho pohled na svět není placatý, jak by se někomu mohlo zprvu zdát. Je zvyklý nahlížet na věci z mnoha úhlů a neustále má na paměti zodpovědnost vůči firmě, odběratelům, zaměstnancům i státu.  

Například teď pro celou společnost plánuje školení, jak zařadit do fungování firmy AI. Protože je to efektivní a dává to smysl. „Plánujeme nový ERP systém a v tom už bych byl rád, aby AI prvky byly implementované. Pro průmysl vidím umělou inteligenci jako velice pozitivní věc. Některé úkony a činnosti to zjednoduší a zrychlí. S tím jsem absolutně srozuměn,“ ujišťuje.  

„Ale jsou i věci, kterých se děsím,“ dodává vzápětí. „Zaprvé, když si ty inteligence mezi sebou začnou „povídat“ a vyřadí z toho člověka, doufám, že lidi nebudou hloupnout a objeví jiné věci k přemýšlení. Doufám. A za další, jako obrovské nebezpečí vnímám možnosti zneužití. To už nejsou jen falešná politická videa jako na začátku. Teď tu poletují falešné nesmyslné smsky, zvukové záznamy, člověk neví, co je pravda a co ne. Ubližuje to lidem a zneužívají to politici... Lidi to znervózňuje,“ uvažuje.  

Rekordní obrat a masivní investice 

Frentech Aerospace stojí na třech pilířích. Přibližně polovina jeho činnosti spadá do vesmírného průmyslu. Čtvrtinu pak představuje letecký průmysl a čtvrtinu elektronová optika. Firma už se vzpamatovala z období covidu, kdy se letecký průmysl úplně zastavil, tržby klesly na polovinu a část zaměstnanců odešla. Kvůli zvýšení nákladů společnost dva roky diskutovala se svými zákazníky o navýšení cen, než se ho skutečně dočkala.  

Vloni se výsledky konečně vrátily do čísel černých jako uhel. Z rekordního obratu 270 milionů korun společnost vygenerovala hrubý zisk 50 milionů. „Což je úžasné,“ pochvaluje si ředitel firmy. Daří se hlavně civilnímu i vojenskému letectví. Zvedá se poptávka po dílech na civilní airbusy A350. U vojenských letadel jsou v kurzu Airbus A400 a Embraer C390. Po dílech do vojenských letadel vyrostla poptávka o víc jak 200 procent.  

Jakmile to po covidu bylo možné, pustil se Frentech do nových investic. Za poslední tři roky proinvestoval 3,8 milionu eur do nových technologií, zvýšení kapacity, kvality, produktivity a snížení rizik. „Abyste mohli získat zakázky v takto náročných high-tech oborech, musíte do provozu opravdu kvalitně a masivně investovat. Nejen do technologií, ale taky do znalostí, ty jsou na tom nakonec to nejcennější. Nejde je koupit, musíte je vybudovat.“

Mezi novinkami se v provozu objevila, vedle přistavěné haly, také již zmíněná termo-vakuová komora, ve které Frentech provádí termo-vakuové testy pro vlastní potřebu, ale i pro zahraniční zákazníky. „Žádná podobná v Česku není. Pořídili jsme rozměr, který se hodí pro mnoho různých aplikací, ale je menší než jiné dostupné komory, které mají dražší provoz. Ani naše komora není levná, má příkon 90 kW a kvůli chlazení k nám někdy skoro ob den jezdí kamion s tekutým dusíkem. Z těch tisíců eur za provoz se vám zatočí hlava, ale pořád je to levnější, než kdyby to někdo dělal ve větší komoře. Sami přitom komoru potřebujeme jenom občas, takže spolupráce s jinými firmami je nesmírně efektivní,“ vysvětluje.  

Ve vesmíru vás udrží jen masivní investice a poctivá práce

Jakmile přijde řeč na projekty a zakázky, Pavel Sobotka vždy pookřeje. Pro evropskou raketu Ariane 6 dodává Frentech hned několik kritických dílů do turbočerpadla a sestav. Řadí se tak mezi klíčové dodavatele projektu. Ariane má být stavebním kamenem nezávislého přístupu Evropy do vesmíru, přičemž dopředu už má prodaných 42 startů A6.  

V úvodu zmíněný modul Space Rider vynese do vesmíru z francouzské Guiany raketa Vega. I v jejích útrobách se budou nacházet ventily, které vyrobili u maloměřického nádraží v Brně.  

V neposlední řadě se společnost právě podílí na vývoji trenažéru pro posilování svalstva astronautů na ISS. A když už je řeč o ISS, Frentech se účastní i jednoho z projektů pro českého astronauta Aleše Svobodu. Poskytl by mu technologickou podporu pro pozorování chování rakovinných buněk ve vesmíru. Na této zakázce by se setkali s Masarykovým onkologickým ústavem v Brně, se kterým Frentech spolupracuje též. „To jsou super lidi, ti z těch laboratoří a výzkumných pracovišť s panem profesorem Svobodou, ředitelem MOU. Co ti dokážou…,“ oceňuje Pavel Sobotka. „Jen doufám, že se Aleš Svoboda na ISS dostane a že navrhovaný experiment zaměřený na výzkum rakovinových buněk v podmínkách mikrogravitace proběhne v plném rozsahu. Nic důležitějšího než lidské zdraví neexistuje,“ dodává.  

Mezi již ukončenými projekty Frentechu jsou díly do periskopu pro francouzské ponorky, přístroje pro německé tanky Leopard 7+ nebo součástky pro francouzského výrobce raket pod křídla bojových letadel. Podobné armádní zakázky většinou pro Frentech skončily se zákazem výroby těchto vojenských prvků v zahraničí na straně odběratelských zemí.  

„Pro Česko jsme zatím nedělali nic takového. Češi asi nic nepotřebují,“ vtipkuje Pavel Sobotka. Žádný velký posun nevidí ani teď, kdy musí Česká republika výrazně posílit svou obranu. „Neočekávám, že by z toho střední firmy mohly nějak profitovat. Budou to aktivity spíš pro velké zbrojaře,“ vysvětluje.  

Dlouhodobá spolupráce s univerzitou

Samostatnou kapitolou je pro Pavla Sobotku spolupráce s VUT v Brně. Letos v červnu získal na slavnostní vědecké radě ocenění „Za dlouhodobou úzkou spolupráci, propojení akademické a průmyslové sféry, a rovněž za výjimečný odborný, ale i mimořádný společenský přínos a propagaci technických oborů mezi širokou veřejností“.  

„Pro mě jako neabsolventa VUT je to velké vyznamenání. Nemám vysokoškolské vzdělání, protože moje dráha se v dané životní etapě musela ubírat jinou cestou. Toho ocenění si proto strašně vážím,“ poznamenává dojatě.  

V oblasti vesmírných technologií aktuálně Frentech a VUT spolupracují na vývoji robotizovaného procesu nanášení povlaků, které mají optimalizovat tření vybraných součástek. Zatím ve Frentechu nanášejí tyto povlaky ručně, například na titanové šrouby, a to s přesností na mikrony. „Ruční aplikace je hodně riziková a pracná. Když se nepovede, hodně to pak ovlivňuje výsledky při nastavení parametrů nebo krouticích momentů při montáži těch šroubů,“ vysvětluje Pavel Sobotka. Automatizace celého procesu by přinesla větší stabilitu kvality i spolehlivosti.  

V rámci dalšího projektu se snaží přinést do Česka aplikaci hybridních povlaků pomocí metody PVD. Nyní musí na těchto úpravách dílů spolupracovat s anglickými nebo francouzskými firmami, protože v Česku není žádný kvalifikovaný dodavatel pro tyto úpravy povrchů pro vesmírný průmysl. „Navíc je to šíleně drahé. Radši bychom to uměli tady v Česku s tím, že ten povlak bude specificky kombinovaný,“ upřesňuje.  

Osobní jednání jsou nejlepší, ale čím dál vzácnější 

Ve vědeckém hledáčku má Pavel Sobotka i titan zmíněný v úvodu. Evropská komise zveřejnila výzvu na projekt, který by znamenal redukci jeho spotřeby – toho dováženého z Ruska i drahého ze Spojených států. Frentech bude vymýšlet nabídku řešení společně s Rakušany, Italy, Němci, Angličany a Španěly.  

Tak rozsáhlá mezinárodní spolupráce si dnes samozřejmě žádá neustálé meetingy a cally. Pro člověka, který za život najezdil dva a půl milionů kilometrů po celé Evropě, protože osobní jednání je vždycky nejlepší, je moderní online komunikace nevídaný zážitek. „Všichni chtějí pravidelné meetingy, jenže oni na to mají zaměstnance. U nás pomalu nemáme čas řídit firmu, protože všichni mají sluchátka na uších a telefonují od rána do večera. Efektivita těch meetingů je navíc strašná. Připojí se deset lidí a půlka tam hraje piškvorky nebo něco podobného,“ popisuje.  

I když je těžké fungovat mezi zelenými trendy, dohadovat se s kindermanažery a platit skoro trojnásobné účty za elektřinu, Pavel Sobotka rozhodně nevypadá, že by se chystal odejít do důchodu a tam někde pod palmou vzpomínat na staré dobré časy.  

„Budeme se snažit dál rozvíjet, znalostně, technologicky, držet se leteckého a vesmírného průmyslu a přístrojové techniky. Je to hodně náročné, riskantní, ale my se toho budeme držet,“ uvažuje. „Neplánujeme firmu prodat, máme následníky – syn je tady, od kolegyně syn taky, třetí kolega má taky syna. Jednou se to předá synům, jsou dobří, takže se o ně nebojím.“  

Eva Křivánková