Tomáš Hruška: Nejlepší výsledek naší práce? Když se nic nestane

Dobrý rozhodčí je ten, o kterém po zápase nikdo nemluví. Podobně je to podle Tomáše Hrušky i se zkušebnictvím. Když výrobek bezpečně funguje, nikdo nepřemýšlí nad tím, kdo ho předtím testoval. A právě to je nejlepší vizitka práce Strojírenského zkušebního ústavu (SZÚ).

SZÚ má téměř 130letou historii a jeho dnešní záběr je podstatně širší, než napovídá jeho název. Patří do takzvaného TIC sektoru – Testing, Inspection, Certification – a kromě zkoušení, inspekcí a certifikací se věnuje také odborným školením nebo vývoji vlastních zkušebních zařízení. Část z nich si jeho technici sami navrhují a vyrábějí.

„Významná výhoda je, že většinou víme, jak zařízení skutečně funguje. Není to pro nás black box, který si někde nakoupíme,“ říká Tomáš Hruška. Právě nestrannost, nezávislost a důvěryhodnost jsou podle něj pro celý obor zásadní. Zkušebna totiž podobně jako rozhodčí vstupuje do hry jako třetí nezávislá strana. A když svou práci udělá dobře, ideálně o ní jako uživatel výrobku vůbec nevíte.

Od kotle po karabinu

Kdybychom se rozhlédli po běžné domácnosti, kolik výrobků kolem nás mohlo projít vašimi laboratořemi?

Hromada. Radiátory, rozvody vody, ventily, prakticky všechno, co souvisí s vytápěním. Umíme zkoušet elektrická zařízení, svítidla, nábytek, tepelná čerpadla, kotle na různá paliva nebo čistírny odpadních vod. V garáži narazíte na kola, mezi osobními ochrannými prostředky zase na horolezecké vybavení – lana, karabiny, úvazky, helmy nebo cepíny, doma na hračky.

Jak technologický vývoj mění i váš byznys?

Za dobu existence našeho podniku se mnohokrát měnilo to, co zkoušíme. Dříve to byly psací nebo šicí stroje či fotografické aparáty. Dnes jsou to například palivové články nebo střídače pro fotovoltaické elektrárny – a právě ty jsme před pár lety vyhodnotili jako novou příležitost.  

Sami jsme ale v této oblasti do té doby nepůsobili, proto jsme se spojili s VUT v Brně a propojili jejich technické zázemí s naším know-how, mimo jiné akreditací. Na nějakou dobu jsme si tím vytvořili takzvaný modrý oceán – trh, kde jsme byli nějaký čas jedinou akreditovanou zkušebnou v ČR.

Jak poznáte, na co vsadit do budoucna?

Jednotlivé obory se pohybují v určitých vlnách. Některé rostou, jiné klesají a některé úplně zaniknou. Musíme proto velmi pečlivě přemýšlet, co budeme dělat dál. A pak být připraveni na technologický pokrok doby.  

Přeregulovaná Evropa? Není to jednoznačné

Velkou část vaší práce ovlivňuje evropská legislativa. Firmy stále častěji mluví o přeregulované Evropě. Vidíte to stejně?

Evropa je nejpřeregulovanější region na světě. Má to svoje výhody i nevýhody, nedá se ale jednoznačně říct, že regulace je pouze nevýhodou. Naším pohledem to může být i výhoda, ukážu to na jednom příkladu.

Evropský výrobce nebo dovozce musí projít procesem posuzování shody výrobku se základními požadavky legislativy. Někdy může, jindy musí využít zkušebnu jako třetí nezávislou stranu. Proces se tím může prodražit a prodloužit, na druhou stranu je výrobce významně chráněný pro případ, že se při používání výrobku něco stane.

Evropská regulace má navíc ještě jeden efekt. Výrobky s označením CE jsou ve světě vnímány jako bezpečné a samotná značka se může stát konkurenční výhodou. Setkali jsme se například s indickým výrobcem, který chtěl CE certifikaci, přestože svůj výrobek vůbec neplánoval prodávat v Evropě. Chtěl CE značku pro indický trh, protože mu dávala konkurenční výhodu.

České razítko do světa

Zahraničí dnes tvoří přibližně 60 procent výnosů Strojírenského zkušebního ústavu a jeho certifikáty či zkušební protokoly každoročně míří do více než čtyřiceti zemí. Výhodou podniku je podle Tomáše Hrušky snaha o komplexní službu, kterou SZÚ dokáže nabídnout „pod jednou střechou“.

Co rozhoduje o tom, jestli se česká zkušebna prosadí i v zahraničí?

Je to těžké. Máme na jednotlivých trzích agenty nebo partnery, protože nejlépe se prodává tam, kde máte člověka, který místní prostředí zná. A významná je šíře našeho záběru. Zahraniční byznys navíc rozvíjíme cíleně a systematicky.

Dokážeme českým firmám pomoci i při vstupu na specifické trhy. Spolupracujeme například s německými certifikačními organizacemi nebo s americkou zkušebnou Český výrobce tak může absolvovat zkoušky u nás a získat certifikaci, která mu pomůže uspět na cílovém trhu.

Dá se tedy říct, že nejlepším výsledkem vaší práce je, že se nic nestane?

Přesně. Přirovnávám nás k rozhodčímu ve fotbale nebo hokeji. Když zápas skončí a všichni řeší, jak kdo hrál, ale nikdo nemluví o rozhodčím, je to pro něj nejlepší vysvědčení. Znamená to, že hru nepokazil.

Když všechno funguje, nemusí se o nás moc mluvit. Nevýhodou ale je, že se potom o celém sektoru tzv. státního zkušebnictví ví málo. Musíme se učit, jak informace o TIC sektoru dostávat mezi lidi.

Na pár let. Nakonec na celý profesní život

Tomáš Hruška nastoupil do SZÚ po vysoké škole v roce 1991. Začínal jako zkušební technik, postupně prošel dalšími odbornými pozicemi. Původní plán byl jednoduchý: zůstat dva nebo tři roky, získat zkušenosti a pokračovat dál. Nakonec z toho bylo 16 let.

Pak ale přeci jen odešel – do nadnárodního výrobního koncernu, kde dostal na starost vybudování oblasti regulatory safety pro Evropu, Blízký východ a Afriku. Zajímavá kariérní příležitost, dokud jednou v noci nezazvonil telefon.

A návrat byl na stole. Proč?

Vůbec jsem nepřemýšlel, že bych se někdy vrátil. Byl jsem na služební cestě v Americe a bývalí kolegové ze SZÚ mi zavolali, že je otevřené výběrové řízení na ředitele a jestli bych to nechtěl zkusit. Bylo půl třetí ráno, takže jsem jim řekl, že spím a rozmyslím si to.

Když jsem se probudil, bylo vlastně rozhodnuto. Vnímal jsem to jako příležitost, která se nedá nezkusit. Když jsem odcházel ze SZÚ, říkal jsem si, že by se s tím podnikem dala dělat spousta zajímavých věcí – jen mít odvahu. A najednou přišla možnost si ověřit, jestli tu odvahu mám. Dnes je z toho 30 let v jednom podniku, byť s přestávkou.

Ze skanzenu do 21. století

Co bylo při přechodu z technické pozice do vedení nejtěžší?

Mít odvahu. Nebát se projektů a změn. Myslím, že se nám podařilo podnik opravdu převést do 21. století – mentálně, technicky i způsobem fungování. Začali jsme měnit firemní kulturu, zavedli nové ERP, postupně jsme se naučili zvládat velké projekty včetně technologických investic a jasně jsme řekli, že se budeme cíleně také orientovat na zahraničí.

Jedním z největších projektů byla výstavba klimatických komor pro zkoušení tepelných čerpadel za přibližně 40 milionů korun. Pro podnik se zhruba 115 lidmi to byla velká investice. Měli jsme ale byznys plán, který nakonec vyšel.

Pomáhá vám dodnes, že jste si zkušebnictvím prošel úplně odspodu?  

Myslím, že ano. Když se podívám na podobné firmy v Česku i v zahraničí, na pozicích CEO jsou velmi často lidé, kteří si tím oborem sami prošli. Není to samozřejmě pravidlo a neznamená to, že člověk zvenčí nemůže být dobrým ředitelem. Ale elementární znalost oboru podle mě při řízení takového podniku význam má.

Já jsem se do SZÚ vracel v roce 2012 a dnes už se samozřejmě cítím především jako manažer, ne jako zkušební technik. Technika mi za tu dobu v mnoha ohledech utekla, ale stále dobře znám legislativu a prostředí, ve kterém se pohybujeme. A to má vliv i na strategická a investiční rozhodnutí.

Zároveň se snažím nerozhodovat subjektivně a sám. Do rozhodování musí být zapojeni především lidé, kterých se daná věc týká.

Kam se SZÚ pod vaším vedení posunulo? V porovnání s ostatními zkušebnami?

To musí posoudit jiní, ale věřím, že v mnoha ohledech nejsme v pelotonu, ale kousek před ním.

Ale dobře, určitým potvrzením je pro mě i moje opakované zvolení do Global Boardu světové asociace TIC Council, která sdružuje zkušebny z celého světa. V současnosti má přibližně 120 členů včetně největších světových hráčů a já v jejím řídicím výboru zastupuji malé organizace. Už několikrát mě do této role zvolili kolegové z Evropy, Asie, Číny i Ameriky.

Myslím, že i to ukazuje, že SZÚ není v zahraničí vnímán jako nějaká malá lokální zkušebna, ale jako úspěšný a respektovaný podnik, který má v oboru svůj hlas.

Klára Vyskočilová, ředitelka Sekce vnějších vztahů