EU pro cestu k uhlíkové neutralitě nesmí vybírat technologické vítěze

Návrh nařízení o průmyslu pro nulové čisté emise, který zveřejnila Evropská komise, musí být podle Svazu průmyslu ambicióznější.

Až 40 procent technologií nutných k dekarbonizaci ekonomiky by se mělo do roku 2030 vyrábět v Evropské unii. Takový strategický cíl stanovila Evropská komise v návrhu nařízení o průmyslu pro nulové čisté emise (Net Zero Industry Act). Do prioritních technologií, v nichž by EU měla zvýšit soběstačnost, komise zařadila solární panely, větrné turbíny, tepelná čerpadla, elektrolyzéry, bateriová úložiště či technologie pro zachytávání a opětovné využívání nebo ukládání uhlíku. 

Kromě finanční podpory by se tyto technologie měly dočkat také zjednodušení a zkrácení povolovacích procesů pro jejich výrobu a instalaci, a to až o třetinu. Nařízení o průmyslu pro nulové emise je mimo jiné reakcí na americký zákon Inflation Reduction Act, který zavedl podporu nízkouhlíkových technologií a jejich výroby na území USA. Spolu s tímto právním předpisem zveřejnila komise také návrh nařízení, kterým se stanoví rámec pro zajištění bezpečných a udržitelných dodávek kritických surovin.

Omezení technologické neutrality

Svaz průmyslu a dopravy ČR souhlasí s východiskem Evropské komise, že pokud má Evropa být soběstačná v průmyslové výrobě a průmysl se má v EU udržet, je nutné mu vytvořit podmínky, aby zůstal konkurenceschopný, a to i v globálním měřítku. Z pohledu průmyslu jde návrh nařízení správným směrem. Rozsah technologií, které pokrývá, ovšem Svaz považuje za nedostatečný. Pokrývá pouze oblasti energetiky a vodíku. Tím, že komise bude dopředu vybírat technologické vítěze, zmizí možnost, aby se prosadila také alternativní technologická řešení. Technologická neutralita je přitom základem pro nákladově-efektivní zajištění evropské dekarbonizace. 

Není jasné, zda se nařízení o průmyslu pro čisté emise týká celého dodavatelské řetězce a jsou v něm zahrnuty také výrobní technologie například pro komponenty obnovitelných zdrojů a nízkouhlíkových zdrojů (např. výroby oceli). Příkladem dobré praxe může být právě americký Inflation Reduction Act, který pamatuje na celé hodnotové řetězce, a například k vodíku se staví technologicky neutrálně. Pro SP ČR je klíčové, aby komise rozsah nařízení v tomto ohledu rozšířila a vyjasnila. 

Nejasné financování 

Za nedostatečné považuje Svaz průmyslu ustanovení týkající se financování. Návrh se omezil na skladování vodíku, výměnu informací a zjednodušení povolování pro určité typy technologií, neřeší ale, jak zajistit dostatečné finanční prostředky pro rozvoj dekarbonizačních technologií. Pokud nebude zajištěno nové financování, je třeba zajistit flexibilitu u stávajících zdrojů, aby jednotlivé členské státy mohly podporu nastavit podle svého uvážení a možností.

Z pohledu SP ČR je také důležité, aby se návrh zaměřoval jak na výzkum nových technologií (research), výrobu technologií (manufacturing), tak i na jejich nasazení do praxe (deployment). Z pohledu zvýšení konkurenceschopnosti průmyslu jde jen o jedno z nutných opatření. Těmi dalšími jsou zajištění energetické a surovinové bezpečnosti a odstranění byrokracie, kde EU čeká ještě mnoho práce.

(Jan Šebesta, manažer pro dopravu a investice)

Celé stanovisko SP ČR si můžete přečíst zde.

Článek vyšel v časopisu Spektrum 02/2023. Celé číslo si můžete přečíst ZDE.