Česká národní banka opět nezvýšila úrokové sazby

Česká národní banka nechala na dnešním zasedání (již počtvrté) základní úrokové sazby beze změny. Základní dvoutýdenní repo sazba tedy zůstala na úrovni 7 %, diskontní sazba na 6 % a lombardní sazba na 8 %. ČNB se tedy opět přiklonila ke stabilitě úrokových sazeb. Guvernér Aleš Michl v nedávném prohlášení uvedl, že se již zmírňují poptávkové tlaky na inflaci, výrazně zpomaluje trh s hypotékami a klesá i spotřeba domácností. Dle viceguvernérky Evy Zamrazilové byla bankovní rada překvapena razantním meziročním poklesem spotřeby domácností o 6 %, z čehož usuzuje, že působení úrokových sazeb je nyní již více než dostatečné. Ačkoli ECB či americký FED v posledních dnech přistoupily opět ke zvyšování sazeb, oproti ČNB ale po delší dobu nechávaly sazby na velmi nízkých hodnotách a začaly se zvyšováním později. Nicméně stále vysoké úrovně míry inflace a měnové politiky ostatních centrálních bank mohou patřit i mezi faktory ke zvažování zvyšování sazeb či ponechání jejich zvýšených úrovní po delší dobu.

 „Česká národní banka začala velmi razantně zvyšovat úrokové sazby ještě před touto energetickou krizí, což dále stavělo české firmy do složité situace s rostoucími náklady. V době, kdy se firmy musely a musí vypořádat zejména s rychlým růstem cen energie či řady vstupních surovin, jim stoupající náklady na financování korunových úvěrů rozhodně nepomáhají. Náklady na úvěrové financování podniků jsou v nominálním vyjádření na nejvyšších hodnotách od roku 2004, což spolu s vysokými nejistotami brzdí úvěrovou a investiční aktivitu. Navíc nyní dochází k postupnému ochlazování domácí i zahraniční poptávky a opatrnější výhled poptávky či zakázek potvrzují i další indikátory či průzkumy,“ komentuje Bohuslav Čížek, ředitel Sekce hospodářské politiky SP ČR.

Česká ekonomika se potýká s rekordní mírou inflace od roku 1993. Meziroční růst spotřebitelských cen za celý letošní rok dosáhne pravděpodobně hodnot cca 15,5 %. Podniky dle společných šetření SP ČR a ČNB opakovaně označují růst cen materiálu či vstupů a zejména pak ceny energie za nejzávažnější bariéry svého rozvoje. Pro mnohé firmy je totiž s ohledem na ochlazující poptávku stále obtížnější promítnout náklady cen do svých produktů, snižování jejich marží má pak negativní dopady např. na výši investic či obrat exportu. Existují značné rozdíly mezi sektory i firmami, nicméně pro řadu energeticky náročných oborů mohou být tyto problémy významné. V tomto kontextu je tedy příznivou zprávou zastropování cen elektřiny a plynu nejen pro domácnosti a maloodběratele, ale také pro velké podniky.