Kulatý stůl k výstupům odborné analýzy “Technologická suverenita EU”

Digitální transformace Evropy představuje pro Evropskou unii v příštích letech, označovaných jako „digitální dekáda“, klíčové hospodářsko-politické výzvy a příležitosti. Zásadní otázkou v této věci je přitom nalezení shody napříč zeměmi EU v postoji k technologické soběstačnosti, nezávislosti či autonomii, nejčastěji označované jako technologická suverenita. Podrobně se této problematice věnuje analýza, kterou zpracoval autorský kolektiv z VŠB-TU Ostrava.

Výstupy analýzy byly představeny na kulatém stole, který se uskutečnil 22. listopadu 2021. Součástí akce byla také panelová diskuze, které se zúčastnili Petr Očko, náměstek pro digitalizaci a inovace Ministerstva průmyslu a obchodu, Jan Míča, vedoucí oddělení evropské digitální agendy Úřadu vlády České republiky a Lukáš Melecký, vedoucí autorského týmu a katedry mezinárodních ekonomických vztahů VŠB-TU Ostrava.

„Základním problémem tématu technologické suverenity nebo otevřené strategické autonomie je terminologická rozdílnost, kdy není jasné, co se tím myslí. Ministerstvo průmyslu a obchodu podporuje využívání otevřené strategické autonomie, protože právě otevřenost je pro Českou republiku zásadní,“ uvedl v rámci diskuze Petr Očko. To potvrzuje i předložená analýza. Technologická suverenita by neměla vést k izolaci Evropy, ale naopak k otevřenosti a mezinárodní spolupráci.

Účastnící se dále shodli, že zásadní je pro Evropskou unii podpora výzkumu a vývoje zaměřeného na strategické oblasti a zároveň schopnost aplikace výsledků v praxi. S tím souvisí také účast na vytváření globálních standardů, které jsou pro rozvoj a využívání moderních technologií nezbytné. Zároveň je potřeba dbát na to, aby nedošlo k přeregulování evropského trhu, protože regulací tzv. evropské jednorožce nevytvoříme, a pokud ano, tak v konkurenčním prostředí by z dlouhodobého hlediska nemohli fungovat. Nezbytným předpokladem pro otevřenou strategickou autonomii a snížení jednostranné závislosti Evropy je obchodní spolupráce se spolehlivými partnery ze třetích zemí jako jsou např. USA, Kanada, Spojené království, Švýcarsko, Izrael nebo Jižní Korea. S tím je spojena i diverzifikace zdrojů a větší flexibilita dodavatelských řetězců.

Analýza poskytuje několik shrnujících tezí, které naznačují směr, kterým by se přístup k technologické suverenitě, resp. otevřené strategické autonomii, měl řídit:

1. V současné době nemá pojem technologické suverenity jednoznačnou definici a není nalezena ani shoda v postojích napříč členskými státy EU.
2. EU v současnosti není lídrem na poli většiny technologických prvků. V oblasti digitálního trhu neexistuje v současnosti segment, ve kterém by EU byla soběstačná či měla k dispozici dostatek zdrojů, aby si zajistila autonomii.
3. Uzavírání se importu technologicky vyspělých produktů a služeb ze třetích zemí vede k omezením a limitům při dosahování high tech konkurenceschopnosti
4. Analýza celkového dovozu technologií do EU, jakož i sektorové struktury dovozu ICT do EU, ukázala postupně klesající závislost EU na dovozu technologií ze třetích zemí.
5. Import technologií do EU není třeba vnímat jako riziko pro EU, které by jí hrozilo při nadměrné závislosti na třetích trzích, ale spíše jako příležitost pro uspokojování unijních potřeb a zvyšování konkurenceschopnosti EU ve vývozu na třetí trhy.
6. Technologická suverenita by neměla vést k izolaci Evropy, ale naopak k otevřenosti a mezinárodní spolupráci EU by měla uplatňovat přístup otevřené strategické autonomie