Text projevu prezidenta SP ČR na Sněmu Svazu při záhájení MSV v Brně

Jaroslav Míl formuloval ve svém vystoupení požadavky zaměstnavatelů vůči vládě.

Vážený pane ministerský předsedo, vážení členové vlády, vážení hosté, dámy a pánové.

Dovolte mi, abych Vás srdečně přivítal na dnešním Sněmu Svazu průmyslu a dopravy, který tradičně otevírá Mezinárodní strojírenský veletrh.

A pokud bych měl ještě vzpomenout tradici, již v přelomovém roce 1918 jako jeden z prvních v Evropě byl založen Český svaz průmyslníků, a to takovými lidmi jako byli podnikatelé Bohuslav Mařík, Tomáš a Jan Baťa, Václav Klement finančník Jaroslav Preiss či politik František Hodáč. Před dvaceti lety byla obnovena jeho činnost a dnes je svaz sdružující 32 asociací největší zaměstnavatelskou organizací v zemi a uznávaným partnerem v Evropě.

Za posledních 7 let, kdy mám tu čest stát v jeho čele, se na tomto nejvýznamnějším fóru zaměstnavatelů a podnikatelů s představiteli vlády setkáváme již s šestým předsedou vlády. První vlády, která začala konat ihned po svém nástupu a zcela jistě první vlády od roku 1996, která má ve sněmovně podporu 118 koaličních poslanců. A také první vlády v novodobé historii, které není poskytnuto zvykových 100 dnů hájení.

 

Příchod této koalice podnikatelská sféra uvítala. A jakkoliv je tato vláda nazývána vládou rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci musím po stovkách setkání s běžnými lidmi říci, že byla daleko více vnímána jako vláda naděje. Naděje k návratu naší společnosti do stavu, kdy lidé začnou opětovně chápat stát jako partnera, kdy se nebudou muset stydět za své politické představitele, kdy synonymem pro slovo korupce přestanou být státem organizovaná výběrová řízení a zakázky. Naděje, že zákony začnou být tvořeny pro lidi a ne pro instituce, naděje, že vymahatelnost práva a ochrana před podvodníky bude záležitost dnů či týdnů, ale určitě ne záležitostí na více jak deset let. Víry v to, že si budeme moci říci, jsme rádi, že tu žijeme a vychováváme naše děti.

To co do nové vlády bylo vkládáno hned po volbách, by však nemělo být rozmělněno v nesmyslných sporech o větičky a už vůbec ne ve sporech, za kterými jsou jen osobní antipatie. Takový luxus si dovolit nemůžeme.

Nenaplnění této naděje by vedlo k nárůstu odchodů stovek firem do zahraničí a hlavně k vyslání signálu pro mladší generace, že svůj život nemají spojovat s Českou republikou.

 

To co potřebujeme, je vláda s jasně formulovanou vizí, kam a jakým způsobem chce tuto zemi vést a jejímž jediným měřítkem hodnocení bude schopnost prosadit potřebné reformy, které již řadu let požadujeme. Potřebujeme vládu, která ví, že pouze ti, co vytvářejí hodnoty a dávají práci lidem, jsou schopni naplnit státní rozpočet tak, aby z něj bylo možno uživit více jak milion státních zaměstnanců a nezaměstnaných, naplnit důchodový rozpočet a postarat se o naše děti a nemocné.

Nepředkládáme jen požadavky, ale tak, jak je naším zvykem i konkrétní řešení. Za zaměstnavatele a celou podnikatelskou sféru jsme klíčové potřeby našeho hospodářství definovali a shrnuli v dokumentu Agenda 2010 – 10 priorit pro hospodářský rozvoj České republiky.

Dovolte mi se u některých z nich krátce zastavit.

 

Korupční prostředí

Vzpomeňme hlasitě deklarované snahy několika vlád vypořádat se s rozbujelou korupcí, přitom jsme byli jenom svědky vytváření nových metod korupce, jejichž velikost se zvedla o řád. Jen pro příklad, dodávky pro armádu, dodávky do českých nemocnic, zakázky pro stát téměř ve všech typech produktů, výstavba dopravní infrastruktury, prodeje státního majetku a v neposlední řadě i péče o peníze státu. Víme kde a za jakých podmínek jsou uloženy, přesouvány a zhodnocovány? Myslím, že není nutno pokračovat. To co ovšem je na centrální úrovni najdeme i na úrovni krajů a těch největších obcí. Proto jsme přesvědčeni, že pokud se nepřestane krást, nemůže být úspěšná bolestivá politika snižování dluhu ve veřejných rozpočtech. Od vlády se očekává, že vyšle jasné signály a učiní konkrétní kroky, které zajistí co nejrychlejší změnu.

 

Výkonnější a levnější státní správa a samospráva

Dosud nikdo nenašel odvahu zásadně modernizovat veřejnou správu, snížit náklady na její činnost a zároveň zvýšit její efektivnost. Přitom jen v letech 1995 až 2007 vzrostly výdaje vlády o 135 procent. Je zjevné, že více peněz pro stát neznamená lepší služby. Požadavky na zvyšování daní nemají z tohoto hlediska žádné opodstatnění. Stát si musí umět vystačit s tím co má k dispozici. Pravděpodobnost, že další vybrané peníze se prohospodaří, hraničí s jistotou. Kroky, které jsou teď realizovány, by proto měly být první etapou změn a mají naši plnou podporu. O co jsme menší, o to výkonnější a flexibilnější musíme přece být.

 

Konkurenceschopnost založená na výsledcích vědy, výzkumu, inovací a moderního vzdělávání

Nevyřešena zůstává efektivní podpora vědy a výzkumu. Jsem přesvědčen o tom, že stát a podniky dávají na tuto oblast peněz dost. Jejich efektivnost je, ale nedostatečná.

Jak dlouho si tady opakujeme, že pokud chceme být konkurenceschopní a úspěšní, musíme inovovat a mít moderní a efektivní vědu a výzkum. Výsledky v této oblasti nejsou dostatečné ve srovnání s deklarovanou důležitostí. Celý systém financování vědy je postaven na základě principu, dejte nám, instituci, peníze daňových poplatníků a už do toho nemluvte. My si však nemůžeme dovolit realizovat základní výzkum na všech frontách. Naopak je nutné posílit výzkum, který podporuje hospodářství v oborech, které nejvíce přispívají k tvorbě HDP.

Začněme již teď rozdělovat peníze na principu financování vybraných oborů a v rámci těchto oborů potom o přidělené peníze soutěžme. Financujme vědu, dejme peníze výzkumným organizacím a ne institucím. Hodnoťme podle principů uplatňovaných ve světě. Základem úspěchu musí být přímé propojení procesu Věda, Výzkum, Inovace s výukou studentů.

Tím se dostávám k systému vzdělávání. Je to evergreen. Těžko bychom hledali Sněm Svazu průmyslu a dopravy, při němž by se neobjevila kritika jeho stavu, struktury a kvality. Je na čase si říci, začněme systém reformovat a zejména se zaměřme na podporu vzdělání, které více odpovídá potřebám trhu práce, konkurenceschopnosti a ekonomické prosperitě země. Jde o učňovské obory, střední školství s matematikou a měřitelnými výsledky jejich činnosti a vysoké školy, které aspoň v některých případech dosáhnou špičkové evropské úrovně vzdělání propojeného s vědou. Není za pět minut dvanáct. Je půl jedné. V lepším případě.

 

Flexibilní trh práce

Ruku v ruce se vzdělávacím systémem jde pracovní trh. Naším záměrem je dát práci aspoň části z těch půl milionu nezaměstnaných. Bez pružného pracovního práva to nepůjde. Požadujeme proto přijetí komplexní novely zákoníku práce tak, aby podporoval možnost umístit zaměstnance na nová pracovní místa a neudržoval stávající již nepotřebná.

Kriticky se stavíme k návrhu dílčí novely zákoníku práce. Neřeší podstatu problému a ani rozpor stávající úpravy s ústavou a více jak 80 věcných chyb. To nemluvím o takové věci jakou je stabilita právního prostředí a zastavení praxe permanentních novelizací.

 

Energetika a životní prostředí

Nyní mi dovolte zastavit se u tématu, které poslední týdny okupuje titulní stránky našich novin - Energetika a životní prostředí.

Řídíme energetiku na základě maximalizace zisku. Zapomínáme na to, že se jedná o základní službu pro chod celé země a ne o výrobu a prodej limonád. Zpracováváme energetické politiky státu a ignorujeme základní parametry pro rozhodování. Pro jaký typ ekonomiky a společnosti budeme energetické zdroje zajišťovat? Jaké budou náklady zvoleného energetického mixu a jak se projeví v konečných cenách pro firmy a občany?

Mohl bych mluvit na toto téma dlouho, ale zmíním se jen o dvou konkrétních problémech: Není lepšího příkladu ukázky selhání státu než v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Kde je zodpovědnost těch co škody způsobili? Kde je po podnikatelích uplatňovaný paragraf péče řádného hospodáře? On se státní správy a politiků netýká?

Osm let upozorňujeme na náklady nesmyslných podpor. Dnes je předložen účet. Jsem přesvědčen, že bude menší, než se v médiích uvádí, nicméně i tak je to pro podniky zásadní problém. Co je, ovšem nejsmutnější jsou ve společnosti diskutované návrhy řešení. Nové daně, porušování práva. To nám nedochází, že vstupem na půdu účelového porušování a obcházení zákonů se vracíme o dvacet let zpět?

Přitom existuje velice elegantní řešení. Byli jsme to my, průmysl, který se zasloužil o úspěch ve snižování emisí CO2. Proč nevyužijeme desítky miliard z NAP pro období po roce 2013 na kompenzace vysokých cen elektrické energie pro občany a firmy z titulu obnovitelných zdrojů? Proč nezačneme jednat o revizi smlouvy s Japonskem ve věci neefektivního programu Zelená úsporám? V neposlední řadě proč nerevidujeme závazek na 13% podíl obnovitelných zdrojů ve struktuře výroby elektrické energie?

 

Druhým příkladem je dostavba jaderné elektrárny Temelín. Stále je čas na nápravu tak, aby český průmysl nebyl opomenut. Pevně věřím, že nedojde ke zpoždění v tomto více jak 4 roky připravovaném tendru. Pevně také věřím, že se pod záminkou naplňování důchodové reformy nezačnou objevovat argumenty pro potřebu zajištění zahraničního spoluinvestora ať už finančního či z energetiky pro dostavbu této elektrárny. Pevně věřím, že se nedovíme, že na stavbu nejsou peníze a je nutno prodávat některá aktiva ČEZ v zahraničí například elektrárnu ve Varně či doma například elektrárnu Chvaletice.

Naplnění byť jednoho z dříve uvedených rizik by bylo fatálním odborným a politickým selháním.

Nicméně jsou zde i další témata, která jsou pro budoucí rozvoj našeho hospodářství stejně významná. Mám na mysli dopravní a telekomunikační infrastrukturu.

 

Dopravní a ICT infrastruktura

Mnohokrát jsme upozorňovali, a to i na tomto místě, na problém dopravní infrastruktury a na potřebu jejího intenzivního budování. Je to asi z hlediska běžného občana nejviditelnější příklad nekoncepčnosti a nehospodárnosti za posledních 20 let. Snahám o snížení nákladů na výstavbu dálnic, silnic 1. třídy a investic do železničního svršku všichni rozumíme. Nicméně stát nemůže být nekorektní a při plnění svých závazků vůči dodavatelům mít miliardové závazky po lhůtě splatnosti. V této souvislosti musíme zcela zásadně odmítnout jakékoliv snahy o zavádění mýtného pro osobní auta. My jsme stávající systém nevybrali, za jeho malé výnosy nemůžeme a s dalším vytvářením nových daní, protože o nic jiného se v tomto případě nejedná, nemůžeme souhlasit. Informační tabule na dálnicích jsou téměř k ničemu a stály zhruba dvakrát více jak podobné tabule v sousedním Německu. Nesouhlasíme s pokrýváním takovýchto špatných investic z dalšího růstu nákladů pro občany i firmy. Přes veškerou kritiku stávajícího stavu je zřejmé, že výstavba dopravních cest je jednou z forem racionálních investic státu.

Tou další je digitalizace ekonomiky. Možnost nastavit transparentní a rozumné regulatorní prostředí je tou nejlepší příležitostí jak bez jakýchkoliv pobídek přilákat zahraniční investory v oblasti výstavby a provozu širokopásmového internetu. Uvědomme si, že zahraniční investice do sektoru ICT za více jak 5 mld. Kč je podmínkou nutnou pro posílení budoucí konkurenceschopnosti našeho hospodářství.

 

Jsme zemí žijící z exportu, proto mi dovolte zmínit i téma kvality systému podpory exportu. Hledejme řešení pro vstup soukromého kapitálu do systému podpory exportu a investic. Sjednoťme zastoupení a činnost vládních agentur, využijme synergické efekty v jejich činnosti. Dosáhněme vyšší efektivnosti a měřitelnosti práce obchodních zástupců. Nebojme se aplikovat model, který je využíván ve Spojeném království. Nečekejme, první analýzy jsou zpracovány. V neposlední řadě zvyšme efektivnost a následně podporu EGAPu a ČEB.

 

Vážený pane premiére,

jste v situaci, kdy musíte řešit řadu problémů, které Vám zanechaly vlády před Vámi. Jak Vy, tak jednotliví ministři jste pod nemalým tlakem a sdílíte nemalou kritiku. Oceňujeme řadu Vašich návrhů a také je podporujeme. Je-li však něco slabinou Vaší vlády, je to nedostatečná schopnost komunikovat věci srozumitelně a jednotně. Je proto dobré, že jste s některými ministry vyjel i mimo Prahu sem na Brněnské výstaviště, kde se sešla podnikatelská elita této země.

Dovolte mi, abych vůči Vám a vůči Vaší vládě vyslovil několik přání.

Velmi bych si přál, abyste v oblasti potírání korupce dosáhli skutečných a hmatatelných výsledků.

 

Přál bych si, aby vláda nepodlehla účelovému tlaku opozice a odborů při realizaci nepopulárních rozhodnutí. My jsme v posledních letech museli dělat daleko tvrdší opatření a zvládli jsme je.

Bez zdravých veřejných financí můžeme na vyplácení důchodů a finanční zajištění našeho zdravotnictví zapomenout. Rizika dluhopisové bubliny jsou značná a naše zem musí být při řízení dluhové služby řádově lepší než nejlepší země Eurozóny.

 

Přál bych si také, aby systémové řešení deficitu státního rozpočtu a dosažení cíle vyrovnaných veřejných financí stálo na principiálním dokumentu „Prostředí pro růst konkurenceschopnosti ČR“, jehož nedílnou součástí budou dílčí koncepce rozvoje vzdělávací soustavy, rozvoje a řízení vědy a výzkumu, rozvoje infrastruktury, exportní strategie atd.

Vládě nepřísluší podnikat a řídit hospodářství. Jejím hlavním ekonomickým úkolem jsou vyrovnané veřejné finance a tvorba prostředí pro podnikání.

 

Nám všem bych potom přál schválení nového Občanského zákoníku. Neexistence moderní formy tohoto kodexu je výrazným deficitem naší demokratické společnosti.

Vážený pane ministerský předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové,

 V úvodu svého vystoupení jsem se zmínil o tom, že mám tu čest reprezentovat Svaz průmyslu a dopravy posledních sedm let. V příštím roce proběhne volba prezidenta Svazu a volby do představenstva. Vzhledem k tomu, že v těchto volbách již na funkci prezidenta Svazu nebudu kandidovat, dovolte mi prosím na úplný závěr trochu osobní pohled.

Žijeme v době největšího rozmachu našeho kontinentu. Zapomínáme však na to, že to není samozřejmost. Ztrácíme schopnost hájit naše hodnoty, obhajovat základní principy, na kterých je naše společnost vybudována. Bereme svobodu svoji a svobodu podnikání za samozřejmost a nechceme si připustit, že za její udržení musíme každý den bojovat. Tvrdou práci elit a běžných lidí, na kterých stál úspěch Evropy v 19 století, nahradil kult volného času a požadavků na silně paternalistický stát.

Ať u nás či v Evropě se nejhlasitěji ozývají Ti, co chtějí rozdělovat vytvořené hodnoty, méně potom Ti co je vytváří. Zapomínáme, že prioritou je upéct koláč, teprve následně jej dělit. Je proto úkolem společenských elit a podnikatelů, aby převzali větší díl zodpovědnosti za společenský vývoj a vzali si tuto výzvu za své poslání.

 

Pane ministerský předsedo, dámy a pánové, děkuji Vám za Vaši pozornost.