Stanovisko SP ČR k návrhu nového občanského zákoníku

.

Svaz zpracoval, ve spolupráci se svými členy i dalšími subjekty, rozsáhlé stanovisko k novele Občanského zákoníku. Zde otiskujeme obecnou část stanoviska a dále pak část věnovanou úpravě zaměstnavatelských organizací. Část stanoviska věnovaná jednotlivým ustanovením návrhů je mnohem obsáhlejší a je k nahlédnutí v sídle Svazu.  

Předložit k diskusi návrh zákona o 3020 paragrafech s tím, že je k diskusi dána doba počítána v řádu dnů, je přinejmenším nezodpovědné. Seriózní připomínkování návrhu občanského zákoníku vyžaduje studium normy v řádu měsíců. SP ČR se domnívá, že by bylo vhodné postupně diskutovat jednotlivé okruhy, a to včetně jejich vazby na stávající právní úpravu a zvážit nutnost tak rozsáhlé kodifikace.

Předložený návrh občanského zákoníku je sofistikovaný právní text pokoušející se právní poznatky v oblasti soukromého práva mnoha generací včlenit do jedné právní normy.

Podle názoru SP ČR však právní počin, který mění zažité právní pojmosloví (byť podle názoru návrhu zákona pokřivené), obsah právních pojmů i jejich vnitřní vazby, si klade příliš velký cíl. Dojde li k současné změně jak právní terminologie, tak vnitřních vazeb zákona bez návaznosti na předchozí právní úpravu, byť s deklarovanou návazností na nevyužitou kodifikaci první poloviny dvacátého století, hrozí přijetím takové, i když obsahově velmi cenné normy, devastace současného právního řádu. Situace je o to závažnější, že v případě občanského zákoníku se jedná o normu, která má být přístupná nejširší a to podtrhujeme, i neprávní veřejnosti, neboť se bude bytostně dotýkat těch nejzákladnějších právních vztahů týkajících se každého občana.

Pokud lze navrhovanou úpravu i s výše uvedenými výhradami akceptovat u institutů jako dědění nebo základní typy smluv, je pak zcela nedostačující v oblastech, kde již existuje legislativa transponující normy EU, jako je např. úprava cenných papírů či podnikání. Zarážející je skutečnost, že návrh normy nereflektuje na nové druhy komunikace, elektronická pojítka, způsoby doručování či identifikace účastníků právních úkonů, zatímco některým institutům reagujícím na reálie první poloviny minulého století je věnována pozornost až neúměrná.

Předložený návrh ve svém celku působí v řadě pojmů jako nesrozumitelný, obtížně aplikovatelný, nepřehledný a z uživatelského hlediska nepřívětivý. Může docházet k řadě výkladových nejasností při vlastní aplikaci nového občanského zákoníku.

SP ČR se dále domnívá, že dikce zákona je poplatná pramenům, na které se odvolává, a ač formulačně pregnantní, zní text jako právní literatura první poloviny minulého století. I z tohoto pohledu by bylo vhodné text transponovat do mluvy akceptující sice právní přesnost, avšak i skutečnost, že jde o normu, která musí být obsahem i formou přijatelná pro několik desetiletí dvacátého prvního století.

SP ČR po posouzení obsáhlého návrhu zákona s uspokojením konstatuje, že předkladatel po velmi kvalifikovaně provedených analýzách a srovnáních se zahraniční právní úpravou dospěl v současné době k závěru, že zákoník práce by zůstal i nadále součástí právního řádu České republiky.  To i přes veškeré výhrady k jeho obsahu, z nichž mnohé SP ČR plně sdílí a na příslušných jednáních a místech je dlouhodobě uplatňuje.

K obsahu návrhu občanského zákoníku SP ČR uvádí, že si je sice plně vědom přístupu předkladatelů, aby v návrhu kodexu občanského práva byla zakotvena, pokud možno, komplexní oprávní úprava předmětné problematiky. Pokud však jde o zpracování, nepovažuje ji vždy za plně přehlednou a srozumitelnou pro aplikační praxi. Pokud jde o podnikatelské prostředí, tak realizace předloženého návrhu by znamenala v daleko větší míře než dosud využívat odborných právních služeb. To by se týkalo zejména tzv. malých a středních firem, které nemají „vlastní“ právní útvary. V praxi by to znamenalo zvýšení finančních nákladů takových firem za poskytování právních služeb, zejména prostřednictvím advokátních kanceláří. To se týká zejména plného naplňování principu subsidiarity, z něhož vyplývá, že ustanovení občanského zákoníku budou aplikována na soukromoprávní poměry osob potud, pokud je neupravují speciální zákony. Nová právní úprava si rovněž vyžádá další náklady spojené s úpravou užívaných SW programů, školení, atd. SP ČR požaduje, aby v tomto směru byl doplněn text uvedený v bodě 5 na str. 25 Důvodové zprávy – o předpokládaných hospodářských a finančních dopadech na zaměstnavatele.

V další části svého Stanoviska SP ČR uvádí připomínky k některým vybraným ustanovením nově navrhované právní úpravy občanského zákoníku.

Úprava sdružování organizací zaměstnavatelů a odborů

SP ČR v návaznosti na navrhovanou úpravu v § 2967 požaduje, aby z věcného hlediska spočívala nová právní úprava vztahující se k odborovým organizacím a organizacím zaměstnavatelů jako právnickým osobám svého druhu v převzetí úpravy obsažené ve zrušeném zákoně č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, zejména bude převzat věcně obsah stávajícího § 9a zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, podle kterého je nezbytné zachovat především stávající evidenční princip vzniku odborových organizací a organizací zaměstnavatelů jako právnické osoby, zajištění práva, chráněného mezinárodními smlouvami, určovat si vnitřní organizaci autonomně stanovami, tj. nezávisle na státu s tím, že postavení těchto subjektů, rovněž uznávaného a chráněného mezinárodními smlouvami, bude vyjádřeno slovně v názvu s vyloučením slova „spolek“.

Občanský zákoník v samostatném oddílu upravuje skupinu subjektů zahrnutých pod souhrnný název Korporace. V návaznosti na zrušení zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů a další zákony upravující činnost nepodnikatelských (neziskových) subjektů by bylo nutné všechna občanská sdružení vzniklá na základě zákona 83/1990 Sb., podřadit pod subjekty nazývané souhrnně Spolek. Tak to ostatně předpokládají i přechodná ustanovení. Návrh však nebere v úvahu, že jednotlivá občanská sdružení mají v současné době velmi rozdílný charakter. Nelze slučovat do stejného pojmu skutečně zájmová sdružení chovatelů či pěstitelů se zaměstnavatelskými a odborovými svazy, které plní (byť v omezené míře) některé funkce státu. V této souvislosti lze zmínit např. systém kolektivního vyjednávání podle zákona č. 1/1992 Sb. Na tuto skutečnost reagovala správně novela zákona č. 83/1990 Sb. (přijatá ještě v r. 1990) vložením § 9a o zaměstnavatelských a odborových svazech, i Ministerstvo vnitra založením zvláštních registrů pro tyto subjekty. Zákon sice připouští vznik svazů avšak pouze jako svazu spolků. Toto řešení ovšem není vyhovující. Navrhujeme proto, aby do skupiny korporací byla vložena samostatná skupina s označením (profesní - odborový) svaz. Samotná právní úprava vzniku spolků, organizačního uspořádání, orgánů, pravidel jejich jednání atd. je velmi kazuistická a ponechává jednotlivým subjektům velmi malý prostor upravit svoji činnost ve stanovách (statutech). Pravidla pro fungování by mohla být podstatně zjednodušena.

Ve výše uvedených souvislostech SP ČR doporučuje změnit i pojmenování subjektů korporací, neboť výraz Spolek, dlouhodobým oficiálním nepoužíváním nabyl téměř pejorativního nádechu. Stejně tak považujeme za krajně nevhodné subjekt charakteru obecně prospěšného zařízení nazývat Ústavem, protože pod pojmem ústav si laická veřejnost bude obtížně představovat konkrétní kulturní zařízení (divadla), konkrétní vzdělávací subjekty (školy) apod.