Společná evropská právní úprava prodeje

Stanovisko Svazu průmyslu a dopravy ČR k Návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady.

Preambule

V říjnu 2011 předložila Evropská komise návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o společné evropské právní úpravě prodeje – KOM (2011) 635 v konečném znění. Komise navrhuje vytvoření jednotné unijní úpravy kupní smlouvy na zboží, smlouvy o dodání digitálního obsahu a smlouvy o poskytování souvisejících služeb zakotvené v nařízení, která by existovala vedle vnitrostátních právních úprav.

Již v roce 2001 vydala Komise Sdělení o evropském smluvním právu a iniciovala diskusi, jejímž cílem bylo zjistit, zda koexistence národních úprav smluvního práva přímo či nepřímo nečiní překážky fungování vnitřního trhu. Z diskuse vyplynulo, že mezi členskými státy nepanuje shoda jak o celkovém rozsahu problému, tak o nákladech, které lze přičítat rozdílům ve vnitrostátních právních úpravách. Naopak státy spíše poukazovaly na problémy v komunitárních právních předpisech.

Ve sdělení z roku 2004 Evropské smluvní právo a přezkum acquis: cesta vpřed představila dvě myšlenky: 1) Společný referenční rámec pro evropské smluvní právo ( Common Frame of Reference – CFR) a 2) volitelný (opční) nástroj. CFR byl prezentován jako sbírka nejlepší praxe – soubor nástrojů (tool box).  Volitelný nástroj byl prezentován jako právní úprava smluvních závazků na úrovni EU, která by existovala paralelně s vnitrostátními úpravami smluvních závazků.

V roce 2010 předložila Komise Zelenou knihu o možnostech politiky pro pokrok směrem k evropskému smluvnímu právu pro spotřebitele a podniky. Tak jako ve všech svých návrzích od roku 2001 vychází Evropská komise z teze, že rozdíly mezi vnitrostátními úpravami smluvních závazků mohou představovat překážky pro fungování vnitřního trhu. Komise v Zelené knize nastínila několik možných variant od vytvoření nezávazné příručky až po vytvoření evropského občanského zákoníku.

Co obsahuje návrh nařízení

Komise v návrhu nařízení o společné evropské právní úpravě prodeje (Common European Sales Law – CESL) navrhuje vytvoření jednotné unijní úpravy kupní smlouvy na zboží, digitální obsah a na služby se zakoupeným zbožím a digitálním obsahem související. Tato úprava v navrženém nařízení by existovala paralelně vedle vnitrostátních právních úprav a byla by v přeshraničních transakcích dostupná smluvním stranám jako volitelný právní režim pro jejich smlouvy. Nešlo by tedy o sbližování národních úprav, ale o vytvoření druhého režimu smluvního práva. CESL by se aplikovala na smlouvy mezi podnikatelem, jakožto prodávajícím, a spotřebitelem, jakožto kupujícím, (B2C) a ve vztazích mezi podnikateli (B2B), z nichž alespoň jeden patří do kategorie malých a středně velkých podniků (MSP).

Stanovisko zaměstnavatelů a podnikatelů

Svaz vítá snahu Komise o odstraňování překážek vnitřního trhu a jeho lepší fungování.  Z navržených ustanovení je patrná snaha Komise, aby úprava evropského smluvního práva byla dynamická a do budoucna v různých ohledech dále expandovala. Svaz si je vědom, že důvěra jak obchodníků, tak spotřebitelů vstupovat to příhraničních smluvních vztahů je stále nízká a že jen 8 – 10 % MSP rozvíjí své přeshraniční aktivity.

Svaz průmyslu a dopravy ČR považuje za přínosnou myšlenku volitelné unijní úpravy prodeje. Použití jednotného souboru pravidel smluvního práva v rámci celé EU v přeshraničních transakcích mezi podnikatelem a spotřebitelem, bez nahrazení vnitrostátního systému smluvního práva, by mohlo přinést obchodníkům, MSP, úsporu dodatečných transakčních nákladů souvisejících se smluvním právem a možnost fungovat v jednodušším právním prostředí. CESL  by mohla usnadnit uzavírání přeshraničních smluv mezi MSP, protože by měly k dispozici neutrální režim dostupný ve všech úředních jazycích.

Nicméně teoretické přínosy harmonizace či unifikace by měly být odpovědně poměřovány s nevýhodami. Stále ještě chybí důkladná analýza a evidence o tom, do jaké míry se na překážkách rozvoje příhraničních aktivit skutečně podílí právě rozdílnost vnitrostátních smluvních úprav. Problémy vyplývající z rozdílností vnitrostátních úprav by se proto neměly ani podceňovat, ale ani přeceňovat. Problémy navíc existují jen v některých oblastech, kvůli rozdílným vnitrostátním kogentním normám, ale nejsou příliš významné. Podnikatelé používají standardní smluvní podmínky (Vídeňskou úmluvu a další nástroje).  BUSINESSEUROPE, jíž je SP ČR členem, ve svém stanovisku uvedla, „že se nezdá, že by rozdíly mezi vnitrostátními právními úpravami způsobovaly jakékoli významné překážky přeshraničnímu obchodu. Stále ještě chybí dostatek údajů. Jedná se o komplexní věc, která se nesmí uspěchat.“

Svaz se domnívá, že těžiště soukromého práva, včetně smluvního práva, by mělo zůstat na úrovni členských států a Komise by se měla ve střednědobém horizontu zaměřit především na vyhodnocení fungování stávajícího, poměrně rozsáhlého acquis, a zlepšování jeho kvality. CFR by měl zůstat na úrovni souboru nástrojů, resp. příručky obsahující doporučená řešení.