Novela zákona o zaměstnanosti

Stanoviko k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

Svaz průmyslu a dopravy ČR (dále jen „SP ČR“) se podrobně seznámil s návrhem zákona a k jeho obsahu sděluje:

Obecně

SP ČR v obecné rovině vítá předložený návrh, jehož cílem je umožnit realizovat opatření, které platná právní úprava neumožňuje (např. navrácení kategorie osob se zdravotním znevýhodněním).

Některé návrhy vedeny snahou vyhovět požadavkům praxe na straně jedné a zároveň nadále respektovat prioritu potírání nelegálního zaměstnávání na straně druhé svou konstrukcí k odstranění problémů praxe příliš nepřispívají (pracovní cesty cizinců, uchovávání dokladů na pracovišti).

Za problematické považujeme i zachování zákazu pro agentury práce pro dočasné přidělování podle § 14 písm. b), pokud jde o občany se zdravotním postižením a cizince ze třetích zemí, a to ve vztahu ke Směrnici EP a Rady 2008/104/ES o agenturním zaměstnávání.   

K jednotlivým návrhům

Požadujeme předřadit 2 nové body

1. Požadujeme v § 5 písm. e) bodě 1. za slova „pracovněprávní vztah“, doplnit slova „nejde-li o manžela, dítě nebo rodiče této fyzické osoby“.

Odůvodnění:

Jde o úpravu, která je žádoucí z hlediska fungování malých rodinných firem. Současná velmi striktní pravidla dopadají velmi necitlivě na vztahy např. mezi starými rodiči a dětmi. Pro tuto úpravu svědčí i rozhodování správních orgánů v takových případech (viz Usnesení o zastavení správního řízení OIPČ.j.: 6602/8.30/12/14.3).      

Tato připomínka je zásadní      

2. Doporučujeme v § 5 písm. e) bodě 2 za slova zákoníku práce doplnit text: „nebo v případě vyslání zaměstnance na pracovní cestu dle § 42 zákoníku práce“. (Pozn. případně doplnit do § 100 odst. 2).  

Odůvodnění – vazba na vypuštění bodu 24 (§ 93)    

   

K bodu 2

Bod č. 2 požadujeme vypustit.

Odůvodnění:

Nesouhlasíme s absolutním zákazem zprostředkování zaměstnání cizinců formou dočasného přidělení - viz připomínka k § 66.

Tato připomínka je zásadní.

Za bod 7 požadujeme zařadit  2 nové body

1. „V § 66 větě třetí se slova „nebo kterému bylo vydáno povolení k zaměstnání“ zrušují.

Odůvodnění:

Pracovní migrace cizinců ze třetích zemí formou dočasného přidělení je omezena jednak postupy KrP ÚP stanovenými Směrnicí GŘ č.19/2012, pokud jde o udělování povolení k zaměstnání cizincům ze třetích zemí na volná místa z hlediska dosažené kvalifikace cizince (6, 12 a 24 měsíců), a pro agentury práce ještě Nařízením vlády č. 64/2009 Sb., které vymezuje druhy prací, které může agentura práce zprostředkovávat formou dočasného přidělení. Pro regulaci trhu práce v oblasti agenturního zaměstnávání je vhodnější prověřování agentur při udělování povolení pro tento druh zprostředkování včetně sankcí při porušování než absolutní zákaz.

Navrhované řešení by zejména do budoucnosti v období ekonomického oživení s vyšší poptávkou po pracovní síle mohlo napomoci pokrytí zvýšené poptávky po pracovní síle a zároveň zabránit nekoordinovanému přísunu cizinců ze třetích zemí přes různé formy družstev, živností a na ně navazujících obchodních vztahů.

Tato připomínka je zásadní

2. V § 66 větě třetí se slova„ anebo je osobou se zdravotním postižením" zrušují.

Odůvodnění:

Jde o zrušení dalšího omezení agenturního zaměstnávání. Na jedné straně je agenturám práce zakazováno osoby se zdravotním postižením zaměstnávat (tj. zprostředkovávat jim zaměstnání formou dočasného přidělení k výkonu práce pro jinou právnickou nebo fyzickou osobu), ale zároveň nejsou zproštěny povinnosti naplňování povinného podílu OZP na celkovém počtu zaměstnanců dle § 81 odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti. V konečném důsledku musí tak zcela paradoxně platit odvod do státního rozpočtu za to, že nedělají něco, co jim zákon dělat zakazuje.

Výše uvedené omezení agenturního zaměstnávání by mohlo být rovněž považováno za porušení principu rovného zacházení, které diskriminuje zdravotně postižené osoby a je v přímém rozporu s článkem 4 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES o agenturním zaměstnávání, protože celkový zákaz zprostředkování zaměstnání pro osoby se zdravotním postižením formou dočasného přidělení zaměstnance k výkonu práce pro jinou právnickou nebo fyzickou osobu žádnou ochranu těmto osobám nepřináší ani není naplněn jiný důvod, který by dané omezení ospravedlňoval. Pokud jde o zajištění ochrany zaměstnanců agentur práce, zejména v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, mají příslušnou právní úpravou v této oblasti stanoveny stejné povinnosti všichni zaměstnavatelé bez rozlišení, zda se jedná o agenturu práce.

Tato připomínka je zásadní

V § 78 odst. 2 požadujeme stanovení jednotné výše příspěvku bez ohledu na kategorizaci osob se zdravotním postižením – tj. 8 000 Kč.  

Odůvodnění:

1. .

Tato připomínka je zásadní         

Bod 23 vypustit.

Odůvodnění:

Snížení limitu náhradního plnění na jednoho přepočteného zaměstnance z 36 násobku průměrné mzdy na 21 násobek může být z hlediska etického správné, protože by mohlo napomoci eliminovat různé překupování, přefakturace, apod., na druhé straně může navrhovaná úprava způsobit problémy, zejména pro malé zaměstnavatele OZP.

Zaměstnavatelé OZP jsou často pod tlakem udržení se na trhu v podmínkách pokračující recese nuceni využívat tohoto nástroje zejména pro aktivní vyhledávání nových odběratelů. Při takto razantním omezení náhradního plnění může úprava paradoxně diskriminovat menší, slabší ZZP respektující zákonné limity, zatímco velcí silní konkurenti se stovkami zaměstnanců a ti, co nerespektují pravidla, budou ve výhodnější pozici.  

Požadujeme proto snížení limitu odložit, dokud nebude zavedena jednotná koordinovaná evidence a na ní navazující systematická kontrola, jinak by navrhovaná úprava znamenala především další administrativní zátěž pro zaměstnavatele, aniž by bylo dosaženo vlastního účelu.

      

Bod 24 požadujeme vypustit. 

Odůvodnění:

Požadujeme vypuštění navrhované úpravy v § 93 a zrušení výkladu uveřejněného na integrovaném portálu MPSV pod odkazem   http://portal.mpsv.cz/sz/zahrzam/zz zamestcizincu/zz cesty. Pro doplnění uvádíme, že ani dřívější zrušená úprava § 93 neznamenala absolutní zákaz pracovních cest,  ale řešila vysílání zaměstnanců cizinců do jiného místa výkonu práce po uplynutí 7 resp. 30 dní a z důvodů administrativní zátěže byla zrušena.

Domníváme se, že účinným nástrojem v rámci kontroly nelegálního zaměstnávání cizinců ze třetích zemí bylo zavedení preventivního opatření v podobě Směrnice GŘ č. 19/2012, které jednak reguluje příliv cizinců ze třetích zemí a zároveň zabraňuje, aby na český trh vstupovali nekvalifikovaní cizinci ze třetích zemí a zabírali pracovní místa, na která je zapotřebí umisťovat tuzemské uchazeče o zaměstnání.

Rovněž současná právní úprava obsažená v ZP § 42, a „nový“ § 43a) – dočasné přidělení k výkonu práce, poskytují kontrolním orgánům dostatečné nástroje pro mapování a sankcionování nelegálního zaměstnávání cizinců, zejména v oblasti stavebnictví.  

Tato připomínka je zásadní  

Bod 25 požadujeme vypustit

Odůvodnění:

Vazba na návrh úpravy § 66

SP ČR nemá výhrady k zavedení tzv. sdíleného zprostředkování, které může sloužit jako doplňková forma zprostředkování zaměstnání realizovaná ÚP, zejména s ohledem na jejich současnou převládající dávkovou agendu a personální poddimenzovanost v oblasti vlastní politiky zaměstnanosti. Problém vidíme v tom, že, aby agentura obdržela konečný příspěvek za své aktivity při zprostředkování zaměstnání pro uchazeče ve výši 6250 Kč, musí být splněna podmínka jeho „setrvání v pracovním poměru na dobu neurčitou po dobu nejméně 6 měsíců“. Zprostředkovat zaměstnání na dobu neurčitou pro uchazeče o zaměstnání bude v současné době obtížné bez finanční motivace zaměstnavatele (např. využití některého z nabízených projektů MPSV) a to i při rozvázání pracovního poměru po uplynutí 6 měsíců. Je nutné diskutovat možné postupy podle navrhované úpravy a ověřit tak její praktickou využitelnost.  

Body 37 a 38 vypustit a místo toho zrušit celý § 136.

Odůvodnění.

Současná úprava § 136 vznikla v souvislosti s projednáváním transpozice tzv. sankční směrnice Sm. EP a rady 2009/52/ ES o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí a nad rámec této Sm. stanovila zaměstnavatelům nové povinnosti v souvislosti s potíráním nelegálního zaměstnávání - prokazováním existence pracovněprávního vztahu v podobě kopií dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu na pracovišti.   

Požadavek Směrnice obsažený ve větě prvé § 136 je duplicitní ve vztahu k § 102, který obsahuje transpozici čl. 4 bodu jedna písm. b), ve kterém je zaměstnavatelům stanovena povinnost: „uchovat alespoň po dobu trvání zaměstnání kopii povolení k pobytu nebo jiného obdobného povolení nebo záznam o nich pro potřeby případné kontroly příslušnými orgány členských států“. Úprava obsažená v § 102 tento požadavek plně splňuje. Směrnice v žádném ustanovení neurčuje místo, kde se výše uvedené doklady mají uchovávat. Nad rámec Sm. stanovuje tříleté období, po které je zaměstnavatel povinen doklady o „cizincích“ uchovávat.  

Navrhované řešení je rovněž v souladu s tzv. deregulačním balíčkem bod 7a), jehož cílem je snižování administrativní zátěže.     

Tato připomínka je zásadní.

Body 40 a 48 vypustit 

Odůvodnění:

Jde o vazbu na § 136, který navrhujeme vypustit.

Požadujeme vypustit spodní hranici. Pokud je záměrem zákonodárce, aby výše pokuty nebyla likvidační, tak by se o její výši mělo jednat ve správním řízení, kde jsou zvažovány všechny okolnosti daného případu a právě k těm může být stanovená minimální výše neadekvátní, rovněž z hlediska ekonomického není vyloučen likvidační dopad pokuty ve výši 150.000 Kč.

Připomínáme, že v tzv. deregulačním balíčku se nenavrhuje žádná minimální výše pokuty (bod 7b).

Tato připomínka je zásadní.    

Čl. IV.

Chápeme cíl navrhované úpravy, ale přesto dáváme ke zvážení její vypuštění.  Zaměstnavatel, který porušil povinnost § 75 a 76 ZP tím, že překročil rozsah práce na úseku dohod mimo pracovní poměr, může být sankciován podle písm. a) (§ 12 a 25). Podle návrhu by všechna pochybení, která nevznikla z důvodů snahy obcházet právní úpravu (např. překročení poloviny stanovené týdenní pracovní doby zjištěného při evidenci, v praxi časté dotazy týkající se uzavírání DPP a započítávání do celkového rozsahu 300 hodin v roce) byly posuzovány podle písm. c) (§ 12 a 25) s možností vyšší pokuty. Máme obavy, aby tato úprava více nedopadla na „technická neúmyslná pochybení“ aniž by naplnila vlastní cíl.

Tato připomínka je zásadní.