Zabezpečení při pracovním úrazu a nemoci z povolání

Stanovisko Svazu průmyslu a dopravy k materiálu „Zabezpečení při pracovním úrazu a nemoci z povolání“.

 Svaz průmyslu a  dopravy ČR (SP ČR) považuje za nezbytné, aby realizované reformy v oblasti sociálních systémů co nejméně zasáhly do zavedených postupů firem při výkonu těchto agend, které jdou nad rámec jejich běžné podnikatelské činnosti a nepředstavovaly pro ně další přímé či nepřímé náklady. Tento akcent je poměrně silný ve vazbě na některé negativní zkušenosti z posledních let (např. dvojkolejnost odvodů na sociální pojištění u tzv. druhého pilíře důchodového systému (důchodové spoření), agenda srážek ze mzdy spojená s exekucemi). Současný systém zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škody vzniklé při pracovních úrazech a nemocích z povolání plní z pohledu zaměstnavatelů dlouhodobě spolehlivě funkce, k nimž byl vytvořen za cenu, která je pro zaměstnavatele přijatelná. I to byl jeden z důvodů, proč zaměstnavatelé dlouhodobě odmítali změnu tohoto systému, která by nepochybně byla spojena s výrazným rizikem zvýšení nákladů na straně zaměstnavatelů a tedy i pojistného odváděného zaměstnavateli na financování systému zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škody vzniklé při pracovních úrazech a nemocech z povolání.

Vzhledem k neudržitelnosti současného systému postaveného na dvou „monopolních“ pojišťovnách přímo právním předpisem jako výlučných provozovatelů zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání a nutnosti navrhnout nový způsob řešení zabezpečení zaměstnanců při vzniku těchto událostí, preferuje SP ČR řešení, které by pro zaměstnavatele znamenalo co nejmenší změny, minimalizovalo pro ně ekonomická rizika a značné nejistoty, pokud jde o fungování systému. Zaměstnavatelé z věcného hlediska preferují proto princip zákonného pojištění zaměstnavatele za škodu, tedy náhradu škody podle zákoníku práce. Ve srovnání s variantou pojištění zaměstnance ve smyslu zákona č. 266/2006 Sb. tak prakticky nehrozí zaměstnavatelům, že budou zatěžováni soudními spory o náhradu škody, která by nebyla kryta sociálními dávkami a pojistným, a která by pro zaměstnavatele znamenala nutnost zajistit se dalším pojištěním na krytí těchto nákladů. I když realita by nemusela být jednoznačně v neprospěch zaměstnavatelů, výsledek by záležel na přístupu zaměstnanců, kteří by se chtěli domáhat svých nedostatečně uspokojených nároků soudní cestou. Pokud jde o volbu subjektu, který by měl v budoucnu systém provozovat, z hlediska zaměstnavatelů při respektování požadavku na minimalizaci změn v zavedených postupech by přicházela v úvahu varianta I. – soukromé pojišťovny. Vedle stávajících dvou subjektů, by mohly tento systém provozovat i další soukromé pojišťovny a záleželo by na jejich zájmu o rozšíření svého portfolia o tento produkt a na ochotě a zájmu zaměstnavatelů o přestup k „novým hráčům“. Zásadním a pravděpodobně i rozhodujícím negativem této varianty je zatížení státního rozpočtu na pokrytí uvedených závazků – výplaty odškodnění z událostí, které vznikly před účinností nové právní úpravy a které se odhadují na cca 61 mld. I když je v materiálu navrhováno variantní vyrovnání „starých“ závazků státu v podobě rozložení závazků v čase, i tak se předpokládá roční zatížení státního rozpočtu o 3,6 mld. po dobu 15 až 20 let s následným rychlým poklesem v dalších 5 až 10 let v řádu např. 1,5 mld. ročně. K tomu je třeba ještě přičíst i zvýšení deficitu státního rozpočtu o 2,8 mld., tj. o rozdíl mezi příjmy a výdaji z pojistného, které by přestaly být příjmem státního rozpočtu. I když by bylo na místě podrobit tyto statistické údaje hlubší analýze, vzít v úvahu i úspory s odpadnutím budování nového softwaru a další evidentní pozitiva, vyplývající ze zkušeností pojišťoven s provozováním obdobných produktů z jiných oblastí pojištění (pozn. jejich absence je na druhé straně výrazným negativem na straně uvažovaných nových potencionálních provozovatelů), jeví se tato varianta v současné době ekonomicky neprůchodná.     

Z toho důvodu by zaměstnavatelé preferovali, aby se systém otevřel pro více pojišťoven, ale zároveň bylo zachováno jeho současné průběžné financování. Tento model by jim přinesl stabilitu (nevyžaduje na straně zaměstnavatelů změny), zachování současných parametrů i pojistných sazeb a administrativy (včetně software). To je pro zaměstnavatele důležité zvlášť dnes, kdy museli realizovat a ještě stále průběžně realizují řadu změn v souvislosti s reformou soukromého práva a potřebují proto stabilitu v jiných oblastech práva, včetně oblastí lidských zdrojů a oblastí, které s novým občanským zákoníkem souvisejí (náhrada škody).

SP ČR navrhuje kombinaci předložených variant.