Trestní odpovědnost právnických osob
Stanovisko SP ČR k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnost právnických osob a řízení proti nim (zákon o trestní odpovědnosti právnických osob).
Svaz průmyslu a dopravy České republiky (dále jen „SP ČR“) k předloženému návrhu sděluje následující:
Obecně
SP ČR předložený návrh novely zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále též „TOPO“) zpracovaný Ministerstvem spravedlnosti ČR zásadně odmítá.
Návrh se snaží v podstatě o obecnou kriminalizaci jednání právnických osob, bez skutečného odůvodnění opodstatnění takto zásadní koncepční změny (viz odůvodnění k § 7). Přitom vychází z nedostatečně podložených, ne-li nepravdivých předpokladů a tezí a postrádá mj. řádné hodnocení dopadů předkládané právní regulace (RIA). Současně v něm chybí návrhy k odstranění zásadních legislativních nedostatků stávajícího znění zákona, které již vyplynuly z dosavadních zkušeností s jeho aplikací.
SP ČR doporučuje, aby navrhovatel předkládaný legislativní návrh vzal zpět, a nejprve provedl seriózní hodnocení dopadů dosavadní úpravy zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.
Tato připomínka je zásadní.
Z důvodu opatrnosti pro případ, že návrh na zpětvzetí nebude akceptován, SP ČR předkládá konkrétní připomínky:
1. K § 7
SP ČR navrhovanou změnu textu zákona odmítá.
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Změna ustanovení zásadním způsobem rozšiřuje okruh trestných činů, za které mohou být právnické osoby odpovědné, a představuje zásadní změnu koncepce kriminalizace právnických osob, bez skutečného odůvodnění opodstatnění takto zásadní koncepční změny. Návrh přijímá koncepci založenou na tom, že právnické osoby mohou být odpovědné zásadně za všechny trestné činy, s výjimkou relativně úzkého okruhu specifických a výjimečných trestných činů a trestných činů s konkrétním nebo speciálním subjektem (např. trestný čin vraždy novorozeného dítěte matkou nebo vojenské trestné činy). To vše za deklarovaným účelem, aby „bylo možno trestněprávně postihnout i ta jednání právnických osob, u kterých je to z povahy věci žádoucí“[1]. Pouze z vlastního textu návrhu lze dovodit, že podle předkladatele je zřejmě žádoucí připustit generální trestněprávní postih právnických osobv podstatě za veškerá možná trestněprávní jednání fyzických osob, což je podle SP ČR závěr zcela nepřijatelný. Důvodová zpráva přitom na podporu takto zásadní myšlenky neuvádí žádné relevantní[2] argumenty dané skutečnou společenskou potřebou zpřísnění úpravy.
Tato zcela zásadní změna koncepce kriminalizace právnických osob není vynucena mezinárodními závazky České republiky, požadavky práva Evropské unie[3], není obsažena v programovém prohlášení vlády[4] ani (v tomto rozsahu) v koaliční smlouvě mezi ČSSD, hnutím ANO 2011 a KDU-ČSL, na kterou důvodová zpráva na str. 1 odkazuje.
Navrhovaná změna koncepce také zcela pomíjí odborné diskuse, které proběhly mj. při projednávání zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Již tehdy byla uvažována varianta všeobecné trestní odpovědnosti právnických osob, s dovětkem “pokud to nevylučuje povaha právnické osoby“. SP ČR připomíná, že většina odborné (akademické) veřejnosti tuto variantu odmítá z důvodu nedostatku právní jistoty adresátů norem a porušení principu předvídatelnosti práva. SP ČRv tomto směru nesouhlasí s důvodovou zprávou, že zvolená formulace zákona tyto nedostatky odstraní; naopak podle SP ČR přinese další nežádoucí interpretační a aplikační dopady, neboť praxi povede k tomu, že bude stíhat právnické osoby za všechny trestné činy, které nejsou uvedeny ve výjimkách, a to bez ohledu na to, zda se jich právnická osoba ze své povahy dopustit může či nemůže a že např. v důsledku přehlédnutí zákonodárce určitý trestný čin do výčtu výjimek nebyl zahrnut. Zejména z posledně jmenovaného důvodu je také podle názoru SP ČR potřeba odmítnout v podstatě formalistický argument předkladatelů, že dotčená úprava bude jednoduchá a přehledná[5].
Navrhovaná změna zákona o trestní odpovědnosti právnických osob porušuje zásadu subsidiarity trestní represe, která vychází z toho, že trestní právo představuje (nebo by alespoň mělo představovat) tzv. ultima ratio. Zákonodárce v § 12 odst. 2 trestního zákoníku (jehož subsidiární aplikaci stanoví § 1 odst 2 zákona) deklaruje, že trestněprávní prostředky by měly být užity až jako nejzazší (poslední) řešení. Ve skutečnosti je předkládaný legislativní návrh nepřiměřeným zpřísněním trestní represe.
Úmysl navrhovatele obsažený v textu návrhu se naprosto rozchází s odůvodněním, které předkládá v důvodové zprávě: navrhovatel uvádí, že v politických a odborných debatách sílí hlasy volající po zahrnutí i některých dalších trestných činů, např. hospodářských trestných činů. Není tedy zřejmé, proč by právnické osoby měly být kriminalizovány za téměř veškeré trestné činy proti životu a zdraví (např. vražda, zabití, ublížení na zdraví apod.), trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství, trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti (např. znásilnění nebo pohlavní zneužití) atd.
[1] Viz str. 2 důvodové zprávy, bod 1.5 Popis cílového stavu.
[2] Zmínku o právních úpravách jiných evropských zemí nelze považovat za dostatečnou, neboť nepředkládá komplexní obraz o celé koncepci a aplikaci trestání právnických osob v dané zemi.
[3] Jak správně uvádí důvodová zpráva k návrhu, již stávající výčet trestných činů v zákoně o TOPO zcela naplňuje závazky České republiky z mezinárodních smluv i požadavky práva Evropské unie na postih právnických osob pro jednání trestná u fyzických osob. Česká republika přitom zvolila z možností "pravá trestní odpovědnost, nepravá trestní odpovědnost a postih ve správním řízení" tzv. pravou trestní odpovědnost, tedy v podstatě nejpřísnější formu. Přesto je navrhováno další zpřísnění.
[4] Programové prohlášení vlády pouze v obecné rovině zmiňuje„nesmlouvavý boj proti všem formám korupce, závažné hospodářské kriminalitě, lichvě, zneužívání exekucí a neférovým insolvencím“.
[5] Pro úplnost lze uvést, že z formálního hlediska by sice negativní výčet byl (zřejmě) kratší než stávající pozitivní, ale také by byl relativně dlouhý a tedy nijak zásadně přehlednější než stávající.
Za současného stavu, kdy v zákoně je velmi nedokonalým způsobem naformulována tzv. koncepce přičitatelnosti, lze považovat odpovědnost právnických osob za uvedené trestné činy za vyloučenou (kritika současného znění zákona viz níže). Z teoretického hlediska je také obtížné si představit jak aplikovat trestní odpovědnost právnické osoby např. za trestný čin rvačky.
Za situace, kdy nejsou a ještě ani nemohou být vzhledem ke krátkému období účinnosti zákona dostatečné zkušenosti s aplikací stávající úpravy, což reflektuje i dosud relativně nízký počet zahájených trestních stíhání právnických osob, je SP ČR toho názoru, že chybí reálný důvod k zásadnímu zpřísnění úpravy TOPO. Je možné, že policie může mít za současného stavu potíže se šetřením trestné činnosti právnických osob a zahajováním trestního stíhání, ale pokud by měl být zákon novelizován, nemělo by to být z důvodu ulehčení práce policii, ale jen ze skutečné potřeby ochrany společnosti.
Navrhovatel zřejmě porušil pravidla legislativní tvorby, neboť neprovedl hodnocení dopadů regulace (RIA), a to zejména v oblasti ekonomických dopadů. Navrhovatel opomíjí, že již samotný zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, který je účinný od 1. 1. 2012, si vyžádal mnohamilionové náklady v podnikatelském sektoru, zejména finančním a bankovním, který byl nucen adaptovat své vnitřní předpisy na nová pravidla (zejména požadavek na to, aby právnická osoba udělala vše, co po ní požadují jiné právní předpisy, a dále vše, co lze po ní spravedlivě požadovat – viz § 8 odst. 2 písm. b) zákona o TOPO). Významné rozšíření trestní odpovědnosti právnických osob prakticky na všechny trestné činy tak bude podle ohlasů z členské základny SP ČR znamenat další mnohamilionové náklady podnikatelského sektoru na implementaci odpovídajících vnitřních pravidel a organizaci dalších speciálních školení v této oblasti. Navíc investice do těchto opatření vzhledem k zákonné formulaci nezaručují, že se právnická osoba bude moci tzv. vyvinit. Již stávající znění zákona přináší praxi nezanedbatelné náklady vynakládané průběžně na pravidelné proškolování a prověřování zaměstnanců a přijatých interních opatření.
Z hlediska hodnocení účinků regulace navrhovatel podle názorů mj. zaznívajících z řad členů SP ČR opomíjí skutečnost, že pro právnické osoby v současné době nepředstavuje největší hrozbu samotný výsledek trestního řízení (tj. výše uložené sankce), ale samotné vedení trestního řízení. Nehleděna opatření, která lze vůči stíhané právnické osobě v trestním řízení uplatňovat (tj. před pravomocným odsouzením), může být výrazným dopadem již to, že informace o zahájení trestního stíhání konkrétní obchodní korporace se zobrazí v obchodním rejstříku. To představuje nejen zásah do její pověsti a dobrého jména, ale může představovat podstatnou překážku v podnikatelské činnosti (např. při čerpání úvěrů).
Navrhovatel rovněž zcela opomněl zhodnotit reálné dopady navrhované úpravy na orgány činné v trestním řízení. Hodnotí pouze obecně předpokládané náklady na informační systém (cca 120 000 Kč v případě soudů), což však jistě nepředstavuje reálné náklady regulace (zejména náklady na práci odborného soudního aparátu, aparátu státního zastupitelství a policejních orgánů).
2. Nad rámec navrhované změny SP ČR navrhuje přeformulovat znění § 8 odst. 1 a 2 zákona, případně vložit do § 8 nový odstavec 5 následujícího znění:
„Právnické osobě nelze přičítat spáchání trestného činu, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které po ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby trestnému činu zabránila, anebo pokud se na jednání fyzické osoby nepodílela ani se s ním následně neztotožnila.“
Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Ustanovení § 8 zákona neodpovídá úpravě nového soukromého práva (nový občanský zákoník a nový zákon o obchodních korporacích). Znění uvedeného ustanovení navíc vede k tomu, že by odpovědnost právnických osob za jednání jejích funkcionářů mohla být pojímána jako odpovědnost objektivní, což je v trestním právu nepřípustné (srov. § 8 odst. 1 zákona). SP ČR požaduje přeformulaci ustanovení § 8 odst. 1 a 2, případně vložení výše uvedeného odstavce, aby se odstranily dosavadní výkladové nejasnosti.
- Jitka Hlaváčková
- /
-
kategorie Stanoviska SP ČR