Doplněné stanovisko k novele zákona o trestní odpovědnosti právnických osob

Na základě jednání s ministerstvem spravedlnosti bylo stanovisko SP ČR dopracováno.

Svaz průmyslu a dopravy České republiky (dále jen „SP ČR“) k předloženému návrhu sděluje
následující:
Obecně
Jak už SP ČR uvedl v původním stanovisku k předloženému návrhu novely zákona č. 418/2011
Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále též „TOPO“ nebo „zákon“),
zaslaném dne 26. 5. 2014 v rámci Elektronické knihovny vládních materiálů (tzv. e-KLEP), SP ČR
odmítá změnu koncepce trestní odpovědnosti právnických osob co do nahrazení dosavadního
pozitivního výčtu obsaženého v §7 zákona negativním výčtem. SP ČR se i nadále domnívá, že
z hlediska zásady ultima ratio trestní represe a k naplnění skutečné společenské potřeby
trestněprávní represe vůči právnickým osobám je vhodné spíše doplňovat stávající pozitivní výčet o
trestné činy, u nichž praxe ukáže popř. již ukazuje, že ve výčtu chybí (např. v návaznosti na
metanolovou aféru lze zmínit trestný čin obecného ohrožení, v souvislosti s insolvenčními řízeními
pak tzv. úpadkové trestné činy). Z hlediska podnikatelské praxe je pro podnikatelské subjekty
jednoznačně přehlednější a snadněji uchopitelný pozitivní výčet (tj. seznam trestných činů, jejichž
spáchání fyzickou osobou/osobami může být přičteno právnické osobě) než výčet negativní, který je
nejprve nutné porovnat s výčtem všech trestných činů uvedených v trestním zákoníku.
Mj. i z tohoto důvodu SP ČR i nadále doporučuje, aby navrhovatel předkládaný legislativní
návrh vzal zpět.
SP ČR současně pro případnou novelizaci doplňuje své původní stanovisko o
podněty/návrhy k řešení aktuálních problémů stávajícího znění zákona z praxe:

1. K § 8 odst. 1 písm b) a d) a odst. 2 TOPO:
Jak už bylo uvedeno v původním stanovisku, znění stávajícího § 8 zákona může vést k výkladu
odpovědnosti právnických osob za jednání jejich funkcionářů jako odpovědnosti objektivní nikoliv
subjektivní. SP ČR požaduje upřesnění možnost vyvinění právnické osoby buď obecně (viz původní
znění návrhu) popř. alespoň ve vztahu k trestným činům spáchaným i jinými než „řadovými“
zaměstnanci (§8 odst. 1 písm. d)), tj. např. i středním managementem bez vědomí nejvyššího vedení.
Tito zaměstnanci sice jsou vedoucími zaměstnanci (§ 11 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve
znění pozdějších předpisů), ale nerozhodují o obchodním vedení společnosti, tj. fakticky ji „neřídí“, a
jejich protiprávní jednání by nemělo být přičitatelné právnické osobě bez dalšího. Pod pojem „osoba
vykonávající řídící nebo kontrolní činnost“ (§8 odst. 1 písm. b)) je nyní v praxi orgány činnými
v trestním řízení mnohdy podřazován jakýkoliv vedoucí zaměstnanec.

2. K §31 TOPO
Je potřeba podrobněji vymezit návaznost zákona na trestní řád, resp. doplnit podrobnější řešení
některých konfliktních nebo nejasných otázek, jmenovitě doplnit a upřesnit § 31 TOPO ve vztahu
k povinnosti vést vůči obviněné právnické osobě a obviněné fyzické osobě společné řízení, neboť
v praxi často dochází k jeho záměrnému obcházení a porušení práva právnické osoby na obhajobu, a
také doplnit podrobněji procesněprávní důsledky situace, jestliže se společné řízení nevede.
i) v praxi dochází ke zneužívání výjimky z pravidla, že proti obviněné právnické osobě a obviněné
fyzické osobě se koná společné řízení. Často je i rok vedeno trestní řízení proti obviněné fyzické
osobě (bez vznesení obvinění proti právnické osobě), do něhož nemůže dotčená právnická osoba
zasahovat - účastnit se prováděných úkonů, nahlížet do spisu, vznášet námitky apod. Teprve poté,
co orgány činné v trestním řízení shromáždí v podstatě veškerý spisový materiál a potřebné
důkazy, je vzneseno obvinění proti právnické osobě. Tím dochází k nepřípustnému omezování
práva právnické osoby na obhajobu;
ii) zřejmě záměrně se v praxi také obchází práva právnických i fyzických osob tím, že obviněná fyzická
osoba (např. statutární orgán právnické osoby) je v (odděleně vedeném) řízení proti právnické
osobě o stejném skutku vyslýchána jako svědek (tj. s povinností vypovídat) a dokonce je
k výpovědi nucena ukládáním pořádkových pokut (!). Je potřeba zajistit, aby zákon takový střet
přímo vyloučil popř. (pokud společné řízení skutečně nebylo možné vést) aby měla za této situace
dotčená fyzická osoba jasně upravené právo odmítnout výpověď i v řízení proti právnické osobě;
iii) v řízení proti právnické osobě může zástupce obviněné právnické osoby odmítnout výpověď;
orgány činné v trestním řízení proto v praxi často nejprve vyslechnou v rámci řízení proti fyzickým
osobám všechny relevantní osoby, které přicházejí v úvahu jako možní zástupci právnické osoby a
teprve následně obviní právnickou osobu;
iv) v praxi se vyskytují případy, v nichž je řízení proti obviněné fyzické osobě již ve stádiu soudního
řízení a řízení proti obviněné právnické osobě teprve ve fázi řízení přípravného. Toto opět vede
k popření práva na obhajobu i dalších procesních práv právnické osoby, neboť v řízení proti fyzické
osobě nemá postavení obviněného. TOPO dále jasně neřeší důsledky takového oddělení řízení,
např. zda je za popsané situace možné, aby soud v řízení proti fyzické osobě tuto osobu zprostil
obžaloby a v následném řízení proti právnické osobě tutéž fyzickou osobu odsoudil (nejde o věc
rozsouzenou).

3. Další podněty k části čtvrté TOPO:
a) chybí řešení konfliktu postavení právnické osoby jako poškozeného a současně jako obviněného.
Je-li právnická osoba obviněna např. v souvislosti s jednáním jejího vedoucího zaměstnance ve
věci zmanipulování výběrového řízení, při němž tento vedoucí zaměstnanec způsobil obviněné
právnické osobě škodu, nemůže právnická osoba v trestním řízení vůči vedoucímu zaměstnanci
tuto škodu uplatnit;
b) je potřeba zpřesnit právní úpravu přechodu (rizika) trestní odpovědnosti právnické osoby při
„převodu businessu“ (aktuální úprava §10 a §32 TOPO je nejasná a místy rozporná); zejména
chybí jasné vymezení hranic transakcí, které podléhají povolení ze strany soudu (tj. kdy jsou
důsledky plánované přeměny ve smyslu § 32 odst. 2 TOPO „nepřiměřené povaze spáchaného
trestného činu“ a přeměnu tedy lze provést i během trestního stíhání právnické osoby);
c) V praxi existuje velká obava ze zneužívání institutu zajišťovacích opatření (§33 TOPO), tj.
možnosti už v přípravném řízení uložit právnické osobě mj. omezení nakládání s majetkem,
k faktickému ochromení popř. i likvidaci podnikání právnické osoby dlouho před případným
odsouzením nebo i bez něho a za současné zákonné presumpce neviny; navrhuje se zvážit
zavedení obdoby anglosaského „leniency programu“, tj. např. probíhá-li trestní řízení proti
právnické osobě, je právnické osobě namísto omezení nakládání s majetkem umožněno až do
doby případného odsouzení obvyklé podnikání po složení částky odpovídající výši
předpokládaného peněžitého trestu nebo poskytnutí jiné záruky (obdobně již §32 odst. 5 TOPO).
Zejména pro velké společnosti je toto riziko podstatné, neboť může dojít k účelovému
zablokování jejich podnikatelských aktivit s obratem v miliardách Kč např. pro protiprávní jednání
jejich zaměstnance se způsobenou škodou v řádu stovek tisíc popř. několika milionů korun.

3. Nabídka zapojení SP ČR
Jak už zmíněno i na jednání konaném na Ministerstvu spravedlnosti k vypořádání připomínek SP
ČR, podnikatelská praxe by velmi ocenila ve vztahu k § 8 odst. 2 písm. b) obdobu jakýchsi
„výkladových pravidel“ známých z britské úpravy, tj. vymezení, jaká opatření lze po právnické osobě
spravedlivě požadovat pro prevenci trestněprávní odpovědnosti za protiprávní jednání jejích
zaměstnanců. SP ČR v této souvislosti nabízí zapojení ke zprostředkování dialogu zúčastněných
subjektů z oblasti justice, policie, advokacie i SP ČR jako reprezentanta podnikatelských subjektů
majících zájem aktivně předcházet rizikovému jednání svých zaměstnanců.

sekce zaměstnavatelská