Novela zákoníku práce

Stanovisko k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

Svaz průmyslu a dopravy ČR (dále jen „SP ČR“) se podrobně seznámil s návrhem zákona a k jeho obsahu sděluje:

Obecně

SP ČR považuje  předložený návrh za nedostatečný, neboť vůbec nezohledňuje požadavky praxe a soustřeďuje se pouze na z pohledu zaměstnavatelů nepodstatné technicko-legislativní změny.

Na základě dohody s ministerstvem spravedlnosti a ČMKOS ze dne 18. června 2014 a závěrů přijatých PT RHSD pro pracovněprávní vztahy, kolektivní vyjednávání a zaměstnanost  dne 19.6.2014 požadujeme zapracování změn, na kterých je shoda sociálních partnerů. Zápis z jednání má MPSV k dispozici.

Odstranění potíží s aplikací změn vyvolaných dopadem rekodifikace soukromého práva na pracovněprávní vztahy nemůže čekat na technickou novelu občanského zákoníku, jejíž příprava se oproti slíbeným termínům opožďuje. (Pozn. MSp vyhodnocuje seznam podnětů čítající několik set stran, v průběhu července bude určeno věcné zadání, vyhotovení novely se předpokládá ve třetím čtvrtletí). Ze zkušenosti z minulosti nevěříme v její realizaci v krátké době.

Z uvedených důvodů požadujeme úpravu, která se dotýká jen zákoníku práce realizovat nezávisle na postupu prací na novele občanského zákoníku.

Tyto připomínky jsou zásadní.

Konkrétně

1.§ 271j – Jednorázové odškodnění pozůstalých - navrhujeme upravit text odst. 2 takto:

„(2) Vláda stanoví nařízením minimální výši jednorázového odškodnění pozůstalých.“

Odůvodnění:

Domníváme se, že je tato úprava nutná v kontextu ostatních ustanovení, kdy v § 271d) je tato textace a není důvod pro rozdílnou úpravu. Stávající úprava nekoresponduje ani s ustanovením § 271r, který hovoří pouze  o § 271d odst.2.

Nad rámec navrhovaných změn navrhujeme:

2. Navrhujeme vložit nový  § 330 odst. 2 tohoto znění:

„(2) Pro běh promlčecí lhůty a prekluze se pravidlo o prodloužení jejich délky po odpadnutí některé z překážek uvedených v § 646 až 617 občanského zákoníku na práva vzniklá podle tohoto zákona nepoužije“.

Odůvodnění:

Lhůty, jak promlčecí, tak zejména prekluzivní, stanovené zákoníkem práce mají za cíl řešit dobu právní nejistoty tak, aby vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem byly uspořádány co nejrychleji. Prodlužování běhu promlčecí lhůty, popř. prekluze není v pracovněprávní vztazích účelné, cílem pracovněprávní úpravy není zakotvit extrémní ochranu práv věřitele. Proto se navrhuje pravidlo, stanovené v § 652, resp. v § 654 odst. 2 občanského zákonku pro pracovněprávní vztahy vyloučit.     

Tato připomínka je zásadní.

3. V ustanovení § 1a požadujeme nahradit stávající text odstavce 2 novým zněním:

 „(2) Základní zásady pracovněprávních vztahů vyjadřují hodnoty, které chrání veřejný pořádek.“.

Odůvodnění:

Zákon zcela nesystémově a nedůvodně vylučuje z ochrany vyplývající z veřejného pořádku zásadu spravedlivého odměňování zaměstnance a zásadu řádného výkonu práce zaměstnancem v souladu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Přitom je nepochybné, že zásady pracovněprávních vztahů ve svém komplexu vyjadřují smysl a účel zákoníku práce, kterým je stanovení standardů slušné práce a ochrana zaměstnance a v neposlední řadě i realizace závazků, vyplývajících pro Českou republiku z mezinárodních smluv, především z úmluv Mezinárodní organizace práce, tak ze smluv, nařízení a směrnic Evropské unie. Tím zásady pracovněprávních vztahů jako celek vyjadřují hodnoty, které chrání veřejný pořádek. Proto se navrhuje tento nedostatek současné právní úpravy odstranit. 

Tato připomínka je zásadní.

4. V § 76 se odstavec 5 zrušuje.

5. V § 77 odstavec 4 zní:

            „(4) Není-li sjednán způsob zrušení dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce, je možné je zrušit

a) dohodou smluvních stran ke sjednanému dni; taková dohoda musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží,

b) jednostranně výpovědí danou z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu s patnáctidenní výpovědní dobou, která začíná dnem následujícím po dni, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně; výpověď musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží,

c) okamžitě s tím, že takové zrušení může být sjednáno jen pro případy, kdy je možné okamžitě zrušit pracovní poměr; okamžité zrušení musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.“.

Odůvodnění k bodu 3 a 4:

Vzhledem k tomu, že praxe připouští uzavření dohody o provedení práce i na dobu neurčitou (zejména v důsledku rozšíření ročního limitu ze 150 na 300 hodin), a stírá tak v určité míře její rozdíly oproti dohodě o pracovní činnosti, navrhuje se pro oba druhy dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr upravit společně způsob jejich ukončení. 

Tato připomínka je zásadní.