Novela zákona o zaměstnanosti

Stanovisko k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

1.       K bodům 2. až 7. návrhu (týká se ustanovení §39 odst. 2, §42 odst. 2, §44 odst. 3 a §46 odst.3 zákona o zaměstnanosti):

SP ČR změny zákona o zaměstnanosti („ZZam“) navrhované v bodech 2. až 7. návrhu zásadně odmítá a naopak navrhuje, aby bylo tzv. nekolidující zaměstnávání znovu připuštěno (tj. zejména aby bylo v § 39 odst. 2 ZZam zrušeno písmeno d), v § 44 ZZam byla v odstavci 3) zrušena slova „po dobu trvání právního vztahu, na jehož základě vykonává některou z činností podle §25 odst. 3, a“ a v §46 ZZam zrušeno písm. b) a písmena c) a d) byla nově označena jako písmena b) a c)).

Tato připomínka je zásadní. SP ČR se přitom nebrání případnému zpřísnění opatření proti dříve zjištěným zneužíváním (viz dále).

Odůvodnění:

Zrušení souběhu tzv. nekolidujících zaměstnání podle § 25 odst. 3 zákona o zaměstnanosti s pobíráním podpory v nezaměstnanosti SP ČR kritizoval již v srpnu 2010 v rámci připomínkového řízení k návrhu zákona č. 347/2010 Sb. (změnový zákon v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí). SP ČR nadále není přesvědčen, že bylo účelné možnost souběhu zrušit. Jak správně uvádí důvodová zpráva, práce na základě zkráceného úvazku, dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce napomáhá zachování pracovních návyků uchazeče o zaměstnání, podporuje snahu o zvýšení příjmu vlastní prací a zejména u absolventů umožňuje získání potřebných pracovních zkušeností a návyků, jejichž nedostatek je velmi často zásadní příčinou, proč absolventi nemohou najít práci. Nekolidující zaměstnání uchazeče zvyšuje pravděpodobnost jeho úspěšného následného zaměstnání v pracovním poměru na plný úvazek. Zmiňovanému zneužívání v jednotlivých případech lze zabránit jiným způsobem než paušálním zrušením možnosti souběhu, např. zákazem práce pro stejného nebo ekonomicky propojeného zaměstnavatele. Paušální zrušení souběhu je sice administrativně jednodušší, ale primárním kritériem činností státu v oblasti podpory zaměstnanosti není jednoduchá administrativa, ale pomoc nezaměstnaným v pokud možno rychlém (opětovném) zapojení na trhu práce s následnou úsporou finančních prostředků státu mj. na dávkách státní sociální podpory resp. podpory v hmotné nouzi.

Za deklarovaným účelem sjednocení přístupu k poskytování podpor v nezaměstnanosti se nyní naopak má rušit i souběh činnosti tzv. člena obchodní společnosti nebo družstva[1] ve smyslu § 25 odst. 1 písm. c) až f) a s) ZZam s pobíráním podpory v nezaměstnanosti. Důvodová zpráva přitom neuvádí, proč vlastně k takovému sjednocení má dojít. Postavení těchto osob je mnohdy velmi odlišné od postavení zaměstnance, zejména postavení společníka s.r.o., komanditisty k.s. nebo člena družstva. Případy zneužívání zmiňované v důvodové zprávě se týkají výhradně tzv. nekolidujícího zaměstnání, tj. jiného okruhu osob a nemohou tedy sloužit jako podpůrný argument pro zákaz „kolidujícího výkonu funkce“ ve smyslu § 25 odst. 1 písm. c) až f) a s) ZZam.

Jestliže i stávající nástroje aktivní politiky zaměstnanosti např. umožňují podporovat uchazeče, kteří se rozhodnou podnikat jako OSVČ (viz příspěvek na společensky účelná pracovní místa nebo překlenovací příspěvek), má návrh přesně opačný účinek a uchazeče v obdobném postavení „trestá“ ztrátou výhody souběhu za to, že namísto živnostenského podnikání např. zvolil podnikání prostřednictvím založení obchodní společnosti a činnosti pro ni. Obdobně jde návrh jednoznačně i proti trendu připravovaného balíčku opatření aktivní politiky zaměstnanosti, v němž se výslovně zvažuje opětovné zavedení nekolidujícího zaměstnání (opatření 18), byť zřejmě jen pro vybrané profese.

Za zcela neodůvodněné pak SP ČR považuje, že by nárok na podporu v nezaměstnanosti nevznikal/zanikal[2] automaticky okamžikem, kdy se uchazeč do postavení podle § 25 odst. 1 písm. c) až f) a s) ZZam dostane popř. pokud v něm bude v době, kdy přijde o zaměstnání, bez ohledu na to, zda v této souvislosti má jakýkoliv příjem nebo pobírá jakoukoliv odměnu. V té souvislosti podotýkáme, že ze znění zákona jasně neplyne, že pod pojem „v postavení některé z osob uvedených v §25 odst. 1 písm. c) až f) a s)“ (viz navrhované znění §39 odst. 2 písm. e) ZZam) spadá i podmínka výkonu práce mimo pracovněprávní vztah, neboť slovo postavení naznačuje ve vazbě na chápání statusu podle NOZ/ZOK za postačující už pouhou skutečnost, že osoba je „členem obchodní společnosti nebo družstva“.

Navrhovaný zákaz souběhu přitom může postihnout některé uchazeče o zaměstnání zvláště tíživě: např. uchazeč, který přišel o práci a tím i zdroj příjmů a je členem bytového družstva ve vztahu k bytu, v němž bydlí (a případně pro družstvo vykonává nějaké činnosti za účelem efektivnějšího fungování družstva, např. pomáhá zadarmo s vedením účetnictví družstva), automaticky nebude mít nárok na podporu v nezaměstnanosti.  Obdobně pokud přijde o práci např. zaměstnanec zvolený do dozorčí rady akciové společnosti, nebude mít nárok na podporu v nezaměstnanosti minimálně do doby, dokud jeho funkce nezanikne v důsledku odvolání (načasování valné hromady nemůže ovlivnit) nebo rezignace (funkce obecně zaniká až uplynutím 1 měsíce od doručení oznámení o odstoupení, podle § 59 odst. 5 zákona o obchodních korporacích však člen orgánu obchodní korporace „nesmí ze své funkce odstoupit v době, která je pro korporaci nevhodná“). Přitom zejména v mnohých „malých“ akciových společnostech jsou dosud velmi často členy dozorčích rad zaměstnanci, které k (víceméně formálnímu) výkonu funkce člena dozorčí rady přesvědčili akcionáři, kteří jsou současně i členy představenstva a tedy jejich nadřízenými. Jako zvláště absurdní a rozporná s principy ochrany práv zaměstnanců se taková situace jeví ve vztahu k členům dozorčí rady voleným zaměstnanci[3].

2.       Nad rámec navrhované změny SP ČR navrhuje změnu §37a odst. 6 ZZam takto:

SP ČR navrhuje v § 37a odst. 6 ZZam vypustit písm. a), zrušit označení stávajícího písm. b) a jeho text navázat na návětí odstavce.

Tato připomínka je zásadní.

Odůvodnění:

Zákonem č. 101/2014 Sb. bylo ustanovení § 37a odst. 6 ZZam změněno tak, že jednou z podmínek uvedení volného místa do centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké/modré karty (potažmo jednou z podmínek pro vydání zaměstnanecké/modré karty) je, že zaměstnavateli nebyla v období posledních 12 měsíců pravomocně uložena pokuta za umožnění výkonu nelegální práce.

Tato úprava jde nad rámec požadavků Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2009/52/ES o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (tzv. sankční směrnice). Od samého počátku provází transpozice sankční směrnice zásadní problém, kdy se nerozlišuje mezi nelegálním zaměstnáváním ve smyslu § 5 písm. e) bod 1. ZZam a ve smyslu § 5 písm. e) body 2. a 3. ZZam, které vymezují nelegální zaměstnávání vůči zaměstnancům ze třetích zemí, tj. výkon práce v rozporu s uděleným povolením k zaměstnání, bez povolení k zaměstnání a konečně bez povolení k pobytu.

Zejména ve velkých společnostech se přes veškerou snahu neporušit zákon např. může stát, že v důsledku pochybení personalisty při sjednávání smlouvy řadového českého zaměstnance nebo v důsledku odlišného posouzení znaků závislé práce vyhodnotí Inspekce práce daný vztah jako nelegální zaměstnávání a společnosti udělí pokutu (§ 140 písm. c) ZZam za porušení § 5 písm e) bod 1. ZZam).  Zejména pro globálně působící společnosti, které využívají kvalifikovaný zahraniční personál na vedoucích a klíčových pozicích, budou důsledky udělení jakékoliv pokuty kritické a mohou téměř paralyzovat jejich fungování - tito zaměstnavatelé nebudou po 12 měsíců moci nahlašovat volná místa pro držitele zaměstnaneckých karet, nebudou moci být zařazeni do projektů zrychlené procedury, nebude prodlouženo povolení cizincům na vedoucích či klíčových specializovaných pozicích. „Řešení“ takové situace např. účelovým zakládáním dceřiných společností, přes které by mateřská společnost najímala zaměstnance, bez jejichž zapojení nemůže náležitě provozovat svou podnikatelskou činnost, jistě není žádoucím ani zamýšleným důsledkem aplikace předmětného ustanovení. 

Předmětná úprava přitom není vynucena sankční směrnicí. Při porovnání promítnutí povinností zaměstnavatele ve smyslu čl. 4, finančních sankcí ve smyslu čl. 5 a dalších opatření ve smyslu čl. 7 sankční směrnice do českého právního řádu, zejména v ZZam, lze naopak konstatovat, že sankce a opatření byla promítnuta na hranici či spíše za hranicí přiměřenosti[4].

Ustanovení §37a odst. 6 ZZam ve svých důsledcích do značné míry popírá deklarované zjednodušení úpravy zaměstnávání cizinců ze třetích zemí jako nástroje prevence nelegálního zaměstnávání a zakládá neodůvodněné bariéry pro zaměstnavatele zaměstnávající cizince ze třetích zemí. S ohledem na výše konkretizované možné dopady mj. na významné české exportéry a investory lze v případě aplikace nové právní úpravy § 37a ZZam ve vztahu k vydávání/prodlužování zaměstnaneckých karet očekávat tlak na obsáhlejší revizi.  Proto SP ČR proto navrhuje zrušení písm. a) v §37a ZZam, jak uvedeno výše.

V Praze dne 27.6.2014