Návrh zákona o podmínkách pro zápis statutu veřejné prospěšnosti

Stanovisko Svazu průmyslu a dopravy České republiky („SP ČR“) k návrhu zákona o podmínkách pro zápis statusu veřejné prospěšnosti do veřejného rejstříku podle občanského zákoníku (zákon o statusu veřejné prospěšnosti).

Obecně k návrhu:

Jedná se o návrh zákona k provedení ustanovení §§ 146 – 150 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („obč.zák.“). SP ČR chápe postoj předkladatele, že by nemělo docházet k situaci, že ustanovení občanského zákoníku zůstávají nenaplněna v důsledku absence prováděcí legislativy. Nicméně legislativní vývoj v závěru loňského roku[1] podle názoru SP ČR vedl k tomu, že se navrhovaná úprava jeví do značné míry jako nadbytečná a překonaná.

Zřejmě nejdůležitějším praktickým účelem přiznání statusu veřejné prospěšnosti jsou jeho daňové důsledky a ty již naplnila úprava obsažená v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném od 1.1.2014. Z návrhu není jasné, jaký vztah má právě k textaci zákona o daních z příjmů, který již status veřejně prospěšného poplatníka reflektuje v několika ustanoveních (vyloučení nebo osvobození určitých příjmů takových poplatníků ze zdanění, specifická snížení základu daně apod.). Pokud by se měla měnit, je potřeba, aby byly návrhy změn zákona o daních z příjmů předkládány současně s návrhem zákona o statusu veřejné prospěšnosti, neboť jde o provázané úpravy. K tomu SP ČR poznamenává, že by zřejmě muselo jít o koncepční změnu zákona o daních z příjmů (viz již rozpor §17a odst. 1 zákona o daních z příjmů a §1 odst. 2 návrhu). SP ČR koncepční změny úpravy po 1 roce účinnosti považuje za velmi negativní jev, který dlouhodobě kritizuje zejména ve vztahu k podnikatelskému prostředí, nicméně tato kritika platí i ve vztahu k nepodnikatelským subjektům (možná o to více, že mnoho z nich má ještě omezenější zdroje než podnikatelé na kontinuální přizpůsobování se změnám právní úpravy).

Další navrhovatelem zmiňovanou výhodou přiznání statusu veřejné prospěšnosti je osvobození od poplatků při zápisech do veřejných rejstříků. Za současného stavu je podle SP ČR stávající nevyhovující situace (tj. že „neziskovky“ mají za zápisy do veřejného rejstříku platit) lépe řešitelná úpravou § 11 odst. 2 písm. t) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, jmenovitě odkazem na status veřejně prospěšného poplatníka podle zákona o daních z příjmů.

Pokud jde o otázku prestiže subjektů „s nálepkou“ veřejné prospěšnosti nebo bez ní, SP ČR se domnívá, že za současné situace je tento aspekt podružný.

SP ČR je tedy toho názoru, že by za současného stavu měl být návrh zákona vzat navrhovatelem zpět z dalšího legislativního procesu.

Tato připomínka je zásadní.

Ve vztahu k organizacím zaměstnavatelů (jíž je i SP ČR) se SP ČR do značné míry ztotožňuje se stanoviskem Českomoravské konfederace odborových svazů („ČMKOS“) k návrhu v tom smyslu, že by se na odborové organizace a organizace zaměstnavatelů neměla navrhovaná úprava vztahovat, mj. protože některé její aspekty lze považovat za rozporné s mezinárodními závazky České republiky. Např. ustanovení §2 odst. 1 písm. a) bod 4. návrhu (tj. povinnost zřídit kontrolní orgán právnické osoby) podle názoru SP ČR skutečně představuje zásah do práva organizací zaměstnanců a zaměstnavatelů organizovat svou správu[2], přičemž takových zásahů se veřejné orgány musejí zdržet[3].

Pro případ, že by měl legislativní proces ohledně tohoto návrhu pokračovat, se SP ČR připojuje k návrhu ČMKOS, aby byla reflektována poněkud odlišná povaha zaměstnavatelských a odborových organizací, aby tyto subjekty byly z aplikace zákona o statusu veřejné prospěšnosti vyloučeny a ve vztahu k nim došlo k doplnění stávajícího znění § 3025 obč. zák. v tom smyslu, že odborové organizace a organizace zaměstnavatelů mají status veřejné prospěšnosti ze zákona, případně včetně výslovného vyloučení použití ustanovení § 147 obč. zák. za čárkou, § 148 a §149 obč. zák. (stávající znění §3025 odst. 1 obč. zák. deklarující pouze přiměřené použití ustanovení o právnických osobách na odborové organizace a organizace zaměstnavatelů by zřejmě bylo pro tento účel nedostatečné). Současně pokud by se mělo změnit stávající znění §17a odst. 1 zákona o daních z příjmů, bylo by potřeba výše zmíněnou úpravu §3025 obč.zák. reflektovat i v zákoně o daních z příjmů.

SP ČR se domnívá, že stávající zákonná úprava účelu a úkolů organizací zaměstnavatelů a odborových organizací např. v zákoníku práce, zákoně o kolektivním vyjednávání, v úmluvách MOP i právu EU (úkoly a postavení partnerů sociálního dialogu) apod. jsou dostatečnou zárukou proti zneužití, kterého se zřejmě předkladatelé zákona obávají.

Tato připomínka je zásadní.

K jednotlivým ustanovením konkrétně:

V tomto stanovisku již nepovažuje SP ČR za potřebné znovu opakovat konkrétní připomínky ČMKOS k návrhu. SP ČR však většinu z nich vidí jako relevantní a podporuje je.

K §1

Není jasná vazba na zákon o daních z příjmů, zejména zda a jaké jeho změny se navrhují v souvislosti s přijetím zákona o statusu veřejné prospěšnosti - poznámka o rozporu mezi zněním §17a odst. 1 zákona o daních z příjmů a §1 odst. 2 návrhu viz výše, SP ČR připomíná také obecné vyloučení obchodních korporací (tj. i družstev, včetně sociálních) v §17a odst. 2 zákona o daních z příjmů. Ve vztahu k sociálním družstvům současně SP ČR upozorňuje na nesoulad mezi pojmy „obecně prospěšné činnosti“ (viz § 758 a násl. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, „ZOK“) a „veřejně prospěšná činnost“ (obč.zák. a návrh.)

K zamyšlení SP ČR dává také srovnání pojmosloví obč.zák. a návrhu: zatímco návrh hovoří o veřejně prospěšné činnosti, podle obč. zák. je posláním veřejně prospěšné právnické osoby „přispívat vlastní činností k dosahování obecného blaha“ a tato osoba využívá své jmění k veřejně prospěšnému účelu. Stejně tak nadpis ve vztahu k  §144 – § 145 obč. zák. hovoří o účelu právnických osob[4].

K §2

SP ČR navrhuje zvážit doplnění znění § 2 odst. 1 písm. a) bod 1. návrhu slovy „podle §5“ popř. změnu na „předmětem její hlavní činnosti je jedna nebo několik z veřejně prospěšných činností podle §5“, neboť cílem je, aby vymezení předmětu činnosti v zakladatelském právním jednání obsahovalo konkrétní činnosti z těch spadajících pod pojem „veřejně prospěšná činnost“ a ne např. obecné „hlavní činností spolku je veřejně prospěšná činnost“.

Není § 2 odst. 1 písm. a) bod c) ve vztahu ke spolkům v rozporu s §272 odst. 1 obč. zák. („Určí-li stanovy spolku se statusem veřejné prospěšnosti, že má být likvidační zůstatek použit k jiným než veřejně prospěšným cílům, nepřihlíží se k tomu.“)?

Návrh podle názoru SP ČR dostatečně nespecifikuje, že předkládané doklady mají zejména sloužit k posouzení, zda jsou splněny podmínky § 146 obč. zák., jmenovitě že na rozhodování právnické osoby mají podstatný vliv jen bezúhonné osoby (tj. že jen ve vztahu k nim by podle §3 měl být doložen výpis z Rejstříku trestů ČR popř. zahraničních rejstříků/čestné prohlášení) nebo že právnická osoba nabyla majetek z poctivých zdrojů (proto zřejmě mj. informace podle §9 odst. 1 a) až d) resp. §2 odst. 3). Znění § 6 naopak navozuje dojem, že zákon stanoví podmínky výlučné.

K §5

SP ČR dává ke zvážení, zda by definice neměla být spíše postavena tak, že veřejně prospěšnou činností jsou činnosti v odst. a) až zb) „nebo jiná činnost právnické osoby směřující k dosahování obecného blaha“.

K § 9

SP ČR dává ke zvážení doplnění povinnosti právnických osob splňujících požadavek na ověření účetní závěrky auditorem předkládat výroční zprávu včetně tohoto ověření.

Je zamýšleným důsledkem navrhovaného znění, že např. obchodní korporace, které mají podle zákona o účetnictví povinnost zpracovávat výroční zprávu a které by získaly status veřejné prospěšnosti, budou zakládat 2 různé výroční zprávy? - viz § 9 odst. 1 poslední věta, že se zákon o účetnictví na tuto výroční zprávu nepoužije.

K §11

V rámci posuzování podle §11 odst. 1 bude rejstříkový soud mj. posuzovat, zda právnická osoba řádně zpracovala výroční zprávu podle § 9 odst. 1, tj. např. zda řádně rozčlenila své příjmy podle účelu použití (na veřejně prospěšnou činnost v. na svůj další rozvoj) nebo zda jsou správně přiřazeny náklady na vlastní správu. Má k tomu dostatečnou ekonomickou erudici? Nebo se očekává, že na tyto nesrovnalosti upozorní finanční úřad? Má finanční úřad pravomoc toto kontrolovat, jestliže jde o zvláštní výroční zprávu?

K §18

Chybí jakákoliv přechodná ustanovení. Bude-li přiznání statusu veřejné prospěšnosti provázáno s přiznáním statusu veřejně prospěšného poplatníka pro účely daně z příjmu právnických osob, není reálné, aby soudy rozhodly do 5 pracovních dnů o všech návrzích, nápad by byl zřejmě značný (naplnění účelu zákona podle SP ČR nepřispívá fikce provedení zápisu v případě, že soud v této lhůtě nerozhodne).

Praha, 30. července 2014