Ocelové srdce tluče dál

V emocemi nabité atmosféře před volbami bylo mezi politiky i médii jedním z nejžhavějších témat Ostravsko a situace jeho průmyslových podniků. Na novinové titulky typu „Ocelové srdce republiky před infarktem" dnes můžeme v podobném duchu reagovat tvrzením, že pacient je stabilizovaný s dobrou prognózou. Podívejme se nyní bez emocí na to, co se na Ostravsku děje.

Ostravsko je už od dob monarchie nejvýznamnějším průmyslovým regionem v českých zemích. Dnes, kdy ČR platí s třicetiprocentním podílem průmyslu na HDP za nejprůmyslovější zemi EU, je podíl průmyslu na regionálním HDP 40%. Průmysl zaměstnává skoro 200 000 obyvatel kraje a měsíčně jim vyplatí 4,7 mld. hrubého. Na příjmu daně právnických osob se průmysl podílí jedenašedesáti procenty. Tolik statistická fakta.

Problémy těžařů jsou globální záležitost

Největším tématem se staly problémy společnosti OKD, ke kterým se rád vyjadřoval skoro každý kandidát do voleb či novinář v této zemi. V Česku se nám podařilo vytvořit iluzi, že se jedná o problém OKD, přičemž propadem cen uhlí na globálních trzích či situací u ostatních těžařů se nikdo nezabýval. Těžebním společnostem se dnes stalo něco podobného, co zažívali hutníci v roce 2009. Těžaři se tehdy s evropskou krizí nesvezli díky poptávce Číny, která se ještě zvýšila po katastrofálních povodních v Austrálii, kde byly zaplaveny černouhelné doly, které byly největším dodavatelem této suroviny do Číny. Ve chvíli, kdy se zdálo, že evropský průmysl našel model svého fungování v pokrizové době, přišla rána na trhu s energetickým uhlím. V USA proběhla tzv. břidlicová revoluce, kdy začíná plyn těžený z břidlic získávat na úkor uhlí stále větší podíl na trhu a levné americké uhlí tak zaplavuje evropské přístavy.

Těžební průmysl je odvětví, které je nejnáročnější na plánování a zřejmě nikoho nenapadne, že během několika málo let se objeví nový produkt, který zamíchá kartami surovinové politiky úplně jinak, než jak i zkušení hráči čekali. A tak zatímco česká média a straničtí představitelé stavěli na pranýř minoritní akcionáře OKD (resp. NWR) i odborně plně kompetentní management firmy, prošlo u nás takřka bez povšimnutí, že v sousedním Polsku, kde je hornictví stále v rukou státu, leží na skladě cca 7 mil. tun uhlí (pro srovnání roční produkce OKD je cca 10 mil. tun), že největší černouhelný těžař v EU Kompania Weglowa čelil návrhu na insolvenci poté, co firma oznámila, že bude faktury splácet za 120 dní a britská společnost UK Coal požádala vládu o pomoc, aby se vyhnula bankrotu. Kvůli nekonkurenceschopnosti je pak zavírán jeden důl v Maďarsku, v Rumunsku tři, ve Slovinsku jeden a takto bychom mohli pokračovat.

Tolikrát zmiňované zavírání Dolu Paskov, tak nebylo krokem nijak ojedinělým. Navíc z hlediska společnosti OKD to bylo rozhodnutí zcela odpovídající realitě na trzích. Paskov byl společností dotován i v dobách, kdyby bylo těžařům v Evropě dobře. Na tomto dole se pracuje v hloubkách pod kilometr, v extrémně nízkých slojích a důl patří mezi pět nejdražších dolů na světě. Hysterie, která se rozpoutala, byla zcela neadekvátní vzhledem k situaci před dvaceti lety, kdy doly na Ostravsku opouštěly desítky tisíc horníků (včetně otce autora tohoto textu) a situace se obešla bez bulvárních reportáží, krizových štábů i laciných slovních útoků politických představitelů, včetně prezidenta republiky. Atmosféře příliš neprospěly také odbory a jejich protesty proti uzavření ztrátového provozu, které paradoxně pomohly k tomu, že toto řešení začalo být veřejností chápáno jako opodstatněný krok. V nyní již zklidněné situaci se zdá, že lidé na Ostravsku jsou přichystáni na jakoukoliv variantu scénáře. Atmosféru v regionu navíc po Vánocích uklidnil podpis memoranda mezi těžaři a ministerstvem průmyslu, po kterém existuje reálný předpoklad pro prodloužení těžby do konce roku 2016 a převod dolu do rukou státu v roce 2017.

Nejsme nejznečištěnější region v EU

Jednou z pozitivních zpráv letošního roku je, že se Svazu průmyslu podařilo v regionu systematickým vysvětlováním ztišit hlas organizací, které prohlašují Ostravsko za nejšpinavější region EU, přičemž hlavní zdrojem znečištění je samozřejmě průmysl. Dnes se – zřejmě i pod tlakem problémů firem a strachu z jejich konce - debata pomalu posouvá do věcnější roviny. Nikdo nikdy přesně nezměřil podíl jednotlivých zdrojů znečištění na celkovém znečištění ovzduší. Přičemž je třeba si uvědomit, že z pětadvaceti obcí s nejvyšší hustotou lokálních topenišť v ČR se jich osm nachází na území MSK a způsob vytápění tzv. Slezskou raketou (tedy PET láhví naplněnou pilinami, mazutem a vůbec vším, co dům dá) se stal známým po celé republice. Vedle nás leží Polsko, které si pro své firmy vyjednalo výrazné úlevy v limitech emisí, které mohou vypouštět a existuje samozřejmě i vliv dopravy. Velkým problémem je také samotný profil krajiny. Jestliže je MSK vklíněn mezi Beskydy, Jeseníky a Oderské vrchy, chová se prakticky jako hrnec a znečištěný vzduch se nemá jak rozptýlit.

Zástupci průmyslu nikdy nepopírali svůj podíl na znečištění, ale teprve letos začala média i veřejnost chápat, že pokud průmysl do ekologizace svých provozů dal řádově miliardy korun a ovzduší se příliš nezlepšuje, není jeho kvalita jen naší chybou. Zde je třeba si říct, že MSK nastavil podnikům v regionu limity přísněji než vyžaduje EU, což v průmyslové praxi znamená, že ArcelorMittal Ostrava musí plnit limity emisí tuhých znečišťujících látek (20 mg/m3), které jsou dva a půl krát přísnější, než limity pro srovnatelnou huť Voestalpine Stahl (50 mg/m3 ) v tradičně ekologicky smýšlejícím Rakousku (v Košicích je to dokonce 100 mg/m3 ). V rovině politické toto opatření přináší problémy při jednání o ekologických dotacích s EU, která nechápe, proč má dotovat ekologizaci provozů, které plní přísnější normy, než je Bruselem vyžadováno. Tady je třeba vyzdvihnout, že hutní firmy obratným vyjednáváním dokázaly společenskou poptávku u EU naplnit.

Společně s Krajem a dalšími partnery se nám pomalu daří smývat nálepku nejznečištěnějšího regionu v EU, dnes už i spousta Ostravanů ví, že podle Světové zdravotnické organizace dosahuje prašnost v Ostravě stejných hodnot jako v Paříži (http://www.who.int/phe/health_topics/outdoorair/databases/en/) a počet smogových dní odpovídá Turínu, kde se v roce 2006 konala uprostřed smogové sezóny zimní Olympiáda. Pro nás to však nejsou alibi, ani pouhé věcné argumenty v debatách, ale racionální data, která se průmysl svými investicemi snaží vylepšit a používá je k přesvědčování, aby se svou trochou k této snaze přidali i aktéři mající ve své sféře rozhodování či vlivu ostatní zdroje znečištění.

Ostravsko na křižovatce

Problémy, se kterými se průmysl v regionu letos potýkal, znovu otevřely už tradiční debatu, kam má Ostravsko směřovat dál. V regionu se dlouhé roky objevují hlasy po úplném uzavření průmyslu a orientaci na inovativní odvětví a služby. Přičemž jejich zastánci nám nejsou schopni odpovědět na dvě základní otázky: KDO bude absorbovat výstupy inovativních odvětví a JAK si vyděláme služby, když nebude v regionu průmysl.

Místo odpovědi, jsme se dlouho dozvídali, že se máme podívat na příklad Dortmundu, kde takovou změnu dokázali. Dortmund jsme tedy prozkoumali a zjistili, že naši oponenti mají pravdu. V tomto městě si před desítkami let řekli, že z tradičního města uhlí a oceli udělají centrum moderních technologií, výzkumu a služeb a skutečně to dokázali, takže dnes je Dortmund německým lídrem moderních odvětví. Jenže každá mince má dvě strany a zastánci této cesty ukazují veřejnosti jen líc. Zatímco na rubu je vidět, že se zánikem tradičního průmyslu v Dortmundu v osmdesátých letech zmizelo 70 000 pracovních míst, ale nová odvětví vytvořila do letošního roku míst pouze 43 000. Průměrná nezaměstnanost v Německu se dlouhodobě pohybuje kolem sedmi procent, v Dortmundu je to procent třináct.

Názor Svazu průmyslu a dopravy ČR, který veřejně reprezentuje jak regionální zastoupení, tak viceprezidenti je ten, že kraj by měl směřovat k symbióze moderních a tradičních odvětví. Páteří regionu je strojírenství, které potřebuje uhlí a ocel jako svou základnu a jsou to právě tradiční odvětví, která dokážou absorbovat výstupy nových odvětví (nanotechnologie, materiálový výzkum, IT, mechatronika). Pro tento směr má region navíc silnou oporu ve Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava, jejíž vedení pochopilo dříve než většina aktérů dění v kraji nutnost propojovat tradiční a moderní odvětví a pohnulo kormidlem právě směrem k multidisciplinaritě a hledání průsečíků mezi jednotlivými obory.

Ostravsko bylo vždy regionem tvrdých lidí uvyklých tvrdé práci, kteří se za svůj region dokázali vždy prát v duchu místního hesla „Musíme se o sebe postarat sami, bo Praha je daleko a Bůh vysoko". Události posledních měsíců nejsou prvním otřesem v historii regionu a nejsou ani posledním, ale teď když hlavy vychladly a emoce opadly, je zřejmé, že se region jako vždy zvedne a bude opět klíčovým krajem České republiky.

Petr Holica, regionální manažer SP ČR pro Moravskoslezský kraj