Růst ceny emisní povolenky a rizika spojená s dekarbonizací průmyslu

Komentář k aktuálnímu růstu ceny emisních povolenek, která překročila hranici 50 €/t.

EU ETS je systém, který nastavila EK v rámci regulace a cílů snižování emisí. Rostoucí cena emisních povolenek bezpochyby vytváří tlak pro plnění tohoto cíle. Příliš prudký nárůst ceny emisní povolenky, kdy cena povolenky překonala poprvé v historii úroveň 50 EUR za vypuštěnou tunu emisí skleníkových plynů, spolu s dalšími zpřísněními v rámci systému EU ETS, jako například snižování alokace bezplatných povolenek ohroženým odvětvím a plánované razantní snížení počtu odvětví, která mohou žádat o kompenzace za rostoucí ceny elektrické energie, mají ale zásadní dopad na konkurenceschopnost části českého a evropského zpracovatelského průmyslu. V loňském roce, kdy vypukla koronavirová krize, která firmy negativně zasáhla, jsme slyšeli od čelních představitelů EU, že je potřeba zachovat si soběstačnost a nezávislost EU. Podaří se v EU zachovat tolik potřebný výrobní řetězec, který zajistí bezpečnost a nezávislost Evropy?

Prudce rostoucí cena povolenky představuje pro firmy a domácnosti rostoucí náklady. Firmám v současné nelehké situaci dále zhoršuje ekonomické výsledky a umazává zisky pro investice, domácnostem se projeví ve zdražení energie a některých produktů.

V letech 2012-2018 se cena povolenky v rámci evropského systému obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (EU ETS) pohybovala v pásmu 5 – 10 EUR za vypuštěnou tunu CO2ekv. České podniky si byly vědomy, že na takto relativně nízké úrovni se nebude cena povolenky nacházet věčně a v rámci dostupných technologií masivně investovaly do opatření vedoucích ke snížení emisní a energetické náročnosti jejich výrob. V současné době se tak naprostá většina výroby nejvýznamnějších sektorů zpracovatelského průmyslu pohybuje na úrovni nejlepších dostupných technologií.

Průmysl již v této době volal po zavedení systému kompenzací nepřímých nákladů na povolenku v ceně elektrické energie z toho důvodu, že kompenzace již v této době fungovaly v řadě evropských zemí a výroby v těchto zemích EU tak měly konkurenční výhodu oproti českým podnikům. Průmysl nebyl vyslyšen s argumentací, že cena povolenky je nízká a že nemá smysl udělovat kompenzace, pokud bude cena emisní povolenky úrovní 15 EUR za tunu. Situace se začala obracet v letech 2018 až 2020, kdy cena povolenky, zejména díky přijímaným politickým opatřením, ale rovněž spekulacím na trhu, nejprve překonala úroveň 20 a později 30 EUR za tunu CO2 ekv. V této době se na žádost průmyslu začalo na nastavení kompenzací pracovat i v ČR. Vláda kompenzace za rok 2020 schválila a my doufáme, že ve státním rozpočtu vyšetří pro tento účel dostatek prostředků.

V roce 2021 se cena povolenky opět vydala dále prudce nahoru. Nejdříve překonala další milník 40 EUR a na začátku května dokonce historickou hranici 50 EUR za vypuštěnou tunu, což se samo o sobě stává pro zpracovatelský průmysl či teplárenství ohrožením a velkou zátěží, protože již při úrovních kolem 30 EUR řadě firem nákup povolenek umazával významnou část provozních zisků. Rostoucí cena emisní povolenky postupně vede ke zdražení elektřiny a tepla a nepřímo se promítá do výrobků z energeticky náročných odvětví, pokud mohou navýšení nákladů promítnout do cen. To samozřejmě není možné v odvětvích, která jsou vystavena globální konkurenci jako je ocelářství či chemie.

Tento fakt zhoršuje situace, kdy bylo ohlášeno téměř čtvrtinové snížení bezplatné alokace povolenek pro únikem uhlíku ohrožené výroby pro období 2021-2025 spojené s razantním omezením sektorů, které budou způsobilé pro čerpání kompenzací. Tyto výroby se tak dostávají do velmi složité ekonomické situace.

 V rámci Evropské zelené dohody se připravuje legislativní balíček EU nazvaný „Fit for 55“, který bude revizemi klimaticko-energetických směrnic a nařízení reagovat na v EU schválený závazek snížení emisí skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 oproti roku 1990 s výhledem na nulové emise v roce 2050 a záporné emise po roce 2050.

Může nás těšit fakt, že Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR se tématu věnuje, snaží se vnímat argumenty průmyslu a pracuje na studii dekarbonizace českého průmyslu do roku 2050. Podle prvních dostupných výstupů nelze ale průmysl významněji dekarbonizovat bez zajištění dostatečného množství elektrické energie z nízkoemisních a bezemisních zdrojů. Proto zdůrazňujeme postupnost dekarbonizace a nutnost respektovat reálné podmínky, dostupnost technologií či investiční cykly jednotlivých sektorů. Dekarbonizace výroby je spojena u některých sektorů i s mnohonásobně vyšší spotřebou elektrické energie oproti současnému stavu. Způsob zajištění dostatečného množství bezemisní elektrické energie ale i bezemisních plynů pro průmysl by měla zodpovědět aktualizace Státní energetické koncepce. Domníváme se, že v krátkodobém horizontu je třeba zapojit všechny relevantní resorty a připravit studii dopadů na připravovaný balíček „Fit for 55“, která kromě příležitostí pro řadu odvětví popíše i rizika pro některé sektory, které zpřísnění legislativy může významně ztížit podmínky pro podnikání a ohrozí jejich konkurenceschopnost. Nikdo si nepřeje takový scénář dekarbonizace průmyslu, který by znamenal přemístění výroby do zemí mimo EU, ve kterých nejsou emise uhlíku zpoplatněny, což by v konečném důsledku vedlo ke globálnímu zvýšení emisí i z důvodu vyšších nároků na dopravu zboží do EU. Této politice musí odpovídat i nastavení dotačních a podpůrných programů, které „zelenou tranzici“ podpoří.

Na úplný závěr je potřeba připomenout si důležitost zachování zpracovatelského průmyslu v EU, tedy zachování nezávislosti EU na jiných regionech. Cílem klimatické politiky nesmí být přesun výroby mimo ČR a EU a následně produkty dovážet.