Otázky a odpovědi k čerpání dotací z Evropských strukturálních a investičních fondů

Odpovědi SP ČR k čerpání dotací z ESIF (Otázky a odpovědi pro časopis Dotyk - plná verze).

Jak jste spokojeni s průběhem přidělování dotací z fondů EU v období 2014-20? Které úřady (a programy) zvládají přidělovat dotace bez větších potíží? A které naopak zaostávají?
Odpověď: Jsme v polovině roku 2016, přičemž první plné výzvy z OP byly vypsány teprve v samém závěru loňského roku. A pouze půlrok z tohoto více než dvouletého zpoždění je zaviněno zdržením na úrovni EU při schvalování celoevropského rozpočtu do roku 2020. Zbytek jde za českou vládou. Naráželi jsme na problémy s MS 2014+, ne vždy jsou programy opravdu administrativně jednodušší a ne ve všech případech hodnotící kritéria přinášejí více jistoty pro žadatele, či směřují ke schváleným a vytýčeným cílům na národní úrovni. V duchu Vašeho dotazu mezi "úspěšnější" patří OPŽP, problematický je OPDoprava, či IROP. Ve výsledku státní správa opakuje některé stejné chyby jako při čerpání v předchozím programovacím období 2007-2013.

Zdá se, že program OPŽP běží celkem slušně, zatímco OPPIK (CzechInvest) příliš projektů zatím nevyhodnotil?
Odpověď: Nějaké problémy mají všechny programy, jde jen o míru jejich závažnosti. U „premianta“ OPŽP jsme například ve specifickém cíli 2.2 na snižování emisí stacionárních zdrojů narazili na nízkou alokaci v porovnání s absorpční kapacitou. Tedy projekty, které mají firmy připravené, které jsou kvalitní a mohou pomoci naplňování deklarovaných cílů, ale už na ně nebude dostatek dotačních prostředků. U OPPIK sice již byly uzavřeny první výzvy, ale řada problematických otázek pro žadatele s kvalitními projekty zůstává – nevhodný systém nastavení hodnotícího kritéria hospodárnosti, povinnost podávat detailní tabulkové rozpočty, limit alokace pro velké podniky či problém překryvu evropského systému obchodování s emisními povolenkami (v prioritní ose „Efektivnější nakládání energií“) a dalo by se pokračovat. Věříme ale, že v rámci přípravy dalších výzev budou využity první zkušenosti a proběhne na pracovní úrovni diskuse k vyřešení některých problematických bodů. Na druhou stranu je nutno říct, že problémy OP Doprava či IROP jsou ještě větší.

3) Na jaké hlavní problémy vaši členové (nebo obecně české podniky) se zájmem o přidělení dotace narazili? Je čerpání snazší nebo těžší než v minulém období?
Odpověď: Mezi problematické body patří například možnost dotací pro firmy spadajících do režimu EU-ETS v rámci OP PIK a OPŽP, limit alokace pro velké podniky v OPPIK, nastavení některých hodnotících kritérií, odsouvání některých výzev z titulu například neplnění předběžných podmínek, neschopnost státu zjednodušit či urychlit povolovací řízení potřebná pro podání plných žádostí, problémy byly i s neúplnou funkcionalitou systému MS2014+... Za všechny tyto problémy je přitom zodpovědná nikoliv EK, jak nyní mnozí v ČR začali tvrdit, ale česká státní správa – ať již dlouhodobě nebo i krátkodobě.

4) Velké debaty se loni či předloni vedly o přístupu velkých podniků (tedy těch, které nesplňují definici malého nebo středního podniku) z dotací 2014-20. Je prostor pro velké podniky dostatečný?
Odpověď: Ta loňská debata byla v ČR ryze politická a jako takovou ji i SPČR vnímal. O podpoře velkých podniků se přitom věcně diskutuje na evropské úrovni velmi intenzivně již od modernizace evropských pravidel veřejné podpory v roce 2012 a Svaz je u těchto diskusí od počátku. Proto jsme také upozorňovali, že 20%ní limit pro velké podniky u podpory projektů ve vědě a výzkumu, ICT a energetické účinnosti z OPPIK je neobhajitelný – právně, ekonomicky i věcně z hlediska požadovaných cílů – přesto stále platí. Byla zpracována studie, která na konkrétních datech, charakteru projektů, struktury žadatelů i právní analýzy evropské jasně ukazuje, že tento limit je neopodstatněný a naopak vytváří bariéru efektivnímu plnění cílů jak ČR, tak EU. Není důvod, proč by u některých prioritních os, kde je podpora velkých podniků dle evropských pravidel povolena, měl být limit dle velikosti podniku stanovován. Odporuje to i deklarovaným principům v příslušných nařízeních EK, limituje to absorpční kapacitu či efektivní naplňování cílů. MPO nyní požádá Komisi o navýšení limitu a EK by měla namísto nekonzistentních (například Rumunsku byl tento limit stanoven na 37%, pobaltské země jej nemají vůbec, atp., kde je tedy rovný přístup) a dogmatických tvrzení konečně vzít v úvahu věcnou podloženou argumentaci.