Bývalý šéf WTO: Trump přibrzdí obchodní hrozby letos po volbách

Případná obchodní válka mezi velkými státy může vést až ke globální recesi. „Mezinárodní obchod už teď zpomaluje. Jednotlivé státy se mohou snadno uchýlit při řešení obchodních deficitů k devalvacím svých měn. Vysoce zadlužené země, jako řada rozvíjejících se ekonomik, by si nedokázaly obchodem vydělat na splácení dluhů. Další finanční krize by byla na spadnutí,“ varuje Supachai Panitchpakdi, bývalý generální ředitel Světové obchodní organizace (WTO).

Americký prezident Donald Trump vyhrožuje obchodní válkou. Jak velká je to hrozba pro světový obchod?

Trump blafuje, jak byl zvyklý z byznysu. Snaží se hrozbami donutit protistranu, aby přistoupila na jeho požadavky. Zjevně má s touto taktikou zatím úspěch. Zabralo to na Mexičany, Korejce i Evropskou unii. Chce vyjednávat jeden na jednoho, protože ve dvoustranných rozhovorech budou mít USA dostatek síly, aby prosadily řešení, která jim vyhovují. Ohrožuje tím ale mnohostrannou obchodní spolupráci.

Pomůže tím americké ekonomice?

Politika nynější americké administrativy bude mít čistý negativní dopad na americkou ekonomiku, ale i na zbytek světa. Odhady mluví o zpomalení globálního ekonomického růstu příští rok o 0,5 procentního bodu. Bude záležet na tom, jak moc sáhnou ostatní země k odvetným opatřením. Ale věřím, že zlom přijde už v listopadu po amerických volbách do Kongresu. Když Trump uvidí jejich výsledek, tvrdost vůči obchodním partnerům postupně zmírní.

Trump ale není jediný americký prezident, který zavádí cla. V čem je ve srovnání se svými předchůdci jiný?

Prezident Barack Obama spustil přes padesát antidumpingových šetření, což je prostředek pro omezení obchodu. Prezident George W. Bush uvalil cla na dovoz oceli. O zvyšování obchodních bariér každým rokem mluvily také zprávy Světové obchodní organizace (WTO), které dostávali účastníci schůzek skupiny G20. Trump není první, kdo zvyšuje celní laťku. On jen křičí více a hlasitěji.

Jako hlavní důvod pro zvyšování cel uvádí vysoký deficit amerického zahraničního obchodu. Mohou ho cla snížit?

Když se politici dívají na obchod, tak vidí jen export a import. Když vyvážíte více, než dovážíte, tak je vše podle nich v pořádku. Ale tak to ve skutečnosti nefunguje. Můžete mít přebytek s jednou zemí a deficit s jinou. Nemůžete mít přebytek s celým světem. Faktory, které ovlivňují konkurenceschopnost země, a to, jak obchoduje, jsou produktivita práce, výzkum a vývoj, marketing, dohody o volném obchodu s jinými zeměmi. Cla obchod blokují. Je to stejné, jako když jste nemocný, lékař vás zabije, a řekne, že už nejste nemocný.

Hlavního rivala vidí USA v Číně. Může Trump Číňany donutit k většímu otevření ekonomiky?

Než Čína vstoupila do WTO, tak Američané její vstup podporovali. Pokud jim Čína nyní vadí, ať ji zažalují u WTO. Americké požadavky, které se týkají vynuceného transferu technologií při přímých zahraničních investicích v Číně nebo postavení čínských státních podniků, nelze vyřešit přes noc. Obě strany očekávají, že WTO přijde s novými pravidly pro dotace a subvence. Jenže aktuální úpravu subvencí ve WTO v minulosti výrazně ovlivnily rozvinuté státy. Zřídily tribunál pro posuzování subvencí, ale udělaly to tak, aby je to nebolelo. Když teď chtějí, aby WTO donutilo Čínu omezit dotace, musí změnit pravidla, která vytvořily v minulosti.

Mohou USA nějak přimět Čínu, aby pomohla snížit obří americký deficit ve vzájemném obchodě?

Je třeba si uvědomit, že za velkou část deficitu ve vzájemném obchodě Číny a USA mohou americké firmy, které v Číně vyrábějí, a pak výrobky vozí do USA. Co s tím může čínská vláda udělat? Má jim vzít licenci, aby už nemohly v Číně vyrábět? Čína se snaží najít řešení u vyjednávacího stolu.

Sedla by si k němu stejně rychle v rámci WTO, jako to udělala po Trumpově hrozbě uvalit na čínský dovoz vysoká cla?

Čína prochází obrovskými ekonomickými reformami. Pokouší se privatizovat státní společnosti. Každý rok vláda ve zprávě čínskému parlamentu, tzv. Všelidovému shromáždění, uvádí, o kolik snižuje podíl státního sektoru v ekonomice. Všechny reformy ale potřebují čas. Zároveň Čína potřebuje zachovat volný obchod, protože domácí poptávka ještě není dost silná, aby poháněla dostatečný ekonomický růst. Na druhou stranu Čína tlak zvenčí zase tak moc nepocítí, protože vývoz se na HDP podílí jen ze 13 procent. Není proto nucená okamžitě se přizpůsobovat požadavkům obchodních partnerů.

Američané útočí také na Světovou obchodní organizaci. Potřebuje WTO reformu?

Když jsem opouštěl funkci generálního ředitele WTO v roce 2005, nechal jsem tam zprávu Budoucnost WTO. V ní jsem nastínil několik opatření, která by měla organizaci reformovat. Aparát v ženevské centrále WTO potřebuje více pravomocí pro rozhodování. Může být strážcem existujících pravidel, řešit obchodní spory, ale neumí pořádně vytvářet nová pravidla, nebo doplňovat ta stávající. Vyjednávání mezi státy trvají příliš dlouho.

Mělo by se změnit i fungování odvolacího panelu, který ve druhé instanci rozhoduje o obchodních sporech? Jeho verdikty Američané kritizují a blokují jeho doplnění o nové soudce.

Američané ho chtějí změnit. Jenže jen proto, že s ním sami mají problém. Jiné země tento názor nemají a bojí se, že odvolací panel bude příliš pomalý. Nevěřím tomu, že USA nakonec svou hrozbu splní a zablokují jmenování nových členů panelu. Asi budou toto téma využívat jako páku ve vyjednáváních o změnách pravidel odvolacího panelu. Systém pro řešení sporů je páteř WTO. Pokud nebude fungovat, poškodí to globální obchodní systém více než zvyšování cel.

Trump tvrdí, že rozhodnutí odvolacího panelu jdou proti zájmům USA.

Nemůžete přece říct, že když se vám nelíbí rozhodnutí soudu, tak soud zrušíte. Musíte se v prvé řadě podívat na sebe, co jste udělal špatně, když soud rozhodl ve váš neprospěch. Navíc tribunál WTO je mezinárodní, akceptují ho všichni. Spojené státy měly spory s odvolacím panelem třeba ohledně definice státních společností. Také těžce nesly, že prohrály mnoho antidumpingových případů. To zase vyplývá z definice Číny jako netržní ekonomiky. Tento status usnadňuje antidumpingová vyšetřování v zemích, které se cítí poškozeny čínským dovozem.

Čínská vláda a stát prokazatelně zasahuje do ekonomiky, poskytuje zvýhodněné úvěry, pozemky a další úlevy státním i soukromým firmám. To přece není tržní ekonomika.

Čína je pořád do určité míry socialistická ekonomika. Jde o částečně plánované a částečně o tržní hospodářství. Nicméně v hlavách čínských politiků je pořád zakotveno, že s tak velkou populací a s tak velkou mírou chudoby potřebují Číňané nějakou míru státních intervencí do ekonomiky.

Jsou pak podmínky ve světovém obchodě pro všechny firmy stejné?

Když si myslíte, že jsou zásahy státu v určité oblasti už příliš velké, můžete spor přednést před tribunálem WTO. Tak se to dělo v minulosti. Některé spory Číňané vyhráli, některé prohráli. Měli bychom se pořád spoléhat na mnohostrannou spolupráci a ne na jednostranné odvety. Američané si myslí, že když soud nerozhoduje podle jejich přání, tak soud nefunguje správně. To je přece nesmysl. Soud u WTO je mnohostranný a neutrální. Nekontroluje ho jedna země. Spory rozhodují bývalí soudci a právní experti. Když tribunál řeší čínský spor, tak v panelu není žádný Číňan.

Může Trumpova politika nakonec vést k rozkladu WTO?

Trochu se toho obávám, ale doufám, že se to nakonec nestane. Trumpovi v tom zabrání američtí zákonodárci. Většina z nich snad ví, že by vystoupení z WTO Spojeným státům nepřineslo nic dobrého. Americké výhrůžky jsem ve funkci generálního ředitele zažil několikrát. Dostal jsem několik dopisů od amerických kongresmanů, že řídím jakýsi samozvaný soud. Jen proto, že USA prohrály určitý spor. Američané řídili v minulosti agendu GATT a globálního obchodu. Teď si musí zvyknout, že se na práci WTO podílejí všechny státy světa.

Supachai Panitchpakdi (72)

V roce 1974 zahájil kariéru v oddělení výzkumu thajské centrální banky. Následně se podílel na ekonomických reformách ve funkci náměstka ministra financí. Dvakrát působil jako vicepremiér Thajska. Mimo státní správu pracoval také v bankovnictví a pojišťovnictví. V roce 2002 se stal jako historicky první zástupce rozvojové země generálním ředitelem Světové obchodní organizace. Po roce 2005 působil dvě funkční období jako generální tajemník Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD).