Tři otázky pro Jana Czudka

Předseda představenstva Třineckých železáren, a.s. se zúčastnil diskusního panelu SP ČR v Ostravě.

Zúčastnil jste se dnešního diskusního panelu v Ostravě nazvaného ‚Budoucnost průmyslu v regionech jsou inovace‘. Jak se vaše firma připravuje na příchod digitální ekonomiky?

S kolegy se už delší dobu snažíme prosazovat spoustu věcí, které jsou dnes populárně souhrnně nazývány jako Průmysl 4.0 a když se dívám na dostupné materiály o této iniciativě, tak musím říci, že jsme v tom docela daleko. Máme kvalitní systém sledování toku materiálu po celé fabrice od vstupu do našeho areálu přes jednotlivé technologie. Materiál má po celou dobu přidělené ‚identifikační číslo‘ a tak, jak jde fabrikou, náš výkonný softwarový nástroj zabezpečuje plánování jednotlivých operací, které jednotlivé stroje vykonávají.

Úplně bez lidské ruky to ovšem nejde. Je třeba si říci, že i když budeme mít Průmysl 4.0, tak některé problémy, které bohužel vznikají, dokážou řešit jenom lidé. Dokážou inovovat a zejména porozumět potřebám zákazníka. Tohle se zatím žádná mašina nenaučila a žádná umělá inteligence až tak daleko nejde.

Zapamatoval jste si z diskusního bloku nějakou zásadní a podnětnou myšlenku?

Já si myslím, že zde zazněla celá řada dobrých myšlenek. Mezi nejzajímavější rozhodně patří ta, že bychom měli přestat uvažovat o tom, že každý musí mít vysokou školu. A je také mýtus, že kvalita vysokých škol jde ruku v ruce s tím, jak moc lidí na nich studuje. Tady je naopak nepřímá úměra – čím více je na nich lidí, tím je jejich kvalita nižší.

Jak hodnotíte kampaň Rok průmyslu a technického vzdělávání vyhlášenou Svazem průmyslu a dopravy ČR na letošní rok?

Protože s dětmi pracujeme už od školek, na kterých podporujeme rozvoj jejich motoriky a technického umu, tak víme, že pouhý rok je na podobnou akci strašně málo. Měli bychom si v tomto ohledu naplánovat aspoň pětiletku.

My s dětmi pracujeme dlouhodobě, postupně na všech ročnících v základních školách až do středních škol. Na základních školách pracujeme hlavně se ‚sedmáky‘, abychom je přesvědčili, že po deváté třídě mají jít na střední školu technického ražení nebo na takové gymnázium, které má technický background.

A také lidi na středních školách se snažíme ovlivňovat, aby si vybírali technické obory – dokonce i na průmyslových školách je totiž v řadě případů spousta oborů, které s technikou nemají nic společného.