Komentář SP ČR k diskusi o odborném vzdělávání v Česku

Jsme rádi, že se deník Právo věnuje tématu odborného vzdělávání v českém školství. Mrzí nás ale jednostranný způsob, jakým se o něm v textu „Rezervy ve školství? Drahá učiliště s chabými výsledky“ ze dne 20. září (online verze článku zde) hovoří. Jedinými, kdo se v textu k tématu vyjadřují, jsou lidé, kteří v kritizovaných „učňovských“ školách, které hodlají zrušit, neodučili jedinou hodinu. Je přitom škoda, že se autor textu Jiří Mach k dokreslení situace nezeptal také na názor zaměstnavatelů či expertů na odborné školství, například současného náměstka ministra školství Jiřího Nantla.

Jsem přesvědčena, že vždy, když se navrhuje nějaká zásadní změna (v tomto případě nevratné rušení učebních oborů), tak tomu musí předcházet zevrubná analýza, a ne jen názor několika oslovených „expertů“. Co se ušetří, co to na druhou stranu přinese za škody, kolik by stálo zmiňované přeškolování dospělých až poté, co ukončí nějakou školu? Pokud (jak uvádí článek) své studium nevyužije 10 % učňů, pak to není nic tak hrozného ve srovnání s 50 – 60 % těch, kteří jdou na vysokou školu, a také ji nedokončí. A když jsme u příkladu vysokých škol, opravdu pracuje většina vysokoškoláků v oboru, který vystudovala, např. učitelé..?

Ano, odborné školství má problém, ale ten nevyřešíme jeho plošným zrušením. Svaz průmyslu intenzivně jedná s ministrem školství Bekem, zástupci škol, kraji, odbory, jak přizpůsobit školy požadavkům 21. století. Řešením podle nás je široký oborový základ a na něj navazující volitelné kvalifikační moduly. Připravili jsme na klíč spolupráci škol a firem na základě prvků duálního vzdělávání a již 7 let ji úspěšně pilotujeme v několika krajích - teď čekáme na její legislativní ukotvení.  Společně s firmami a VŠ odborníky realizujeme program Technologie pro digitální budoucnost, kde žáky seznamujeme s umělou inteligencí, kvantovými technologiemi i s třeba tolik potřebným kritickým myšlením. Pravidelně v každém školním roce pořádáme v krajích Živé knihovny povolání, na kterých umožňujeme žákům i jejich rodičům vyzkoušet si před volbou střední školy různé typy povolání a řemesel.

Učňovské školy nejsou příčinou, ale symptomem systémového selhávání školství. Cesta k nápravě musí vést skrze analýzy a jednání všech zainteresovaných stran – tedy i těch, kteří mají s problematikou reálnou zkušenost, a ne akademickými debatami od zeleného stolu. 

Takže prosím – nestřílejte na pianistu, když se vám nelíbí skladba, kterou hraje. Pojďme raději přepsat jeho partituru.

Milena Jabůrková, viceprezidentka Svazu průmyslu a dopravy ČR