Systém investičních pobídek potřebuje zásadní revizi

Proč je nutná novelizace zákona o investičních pobídkách? Co je se současným zákonem špatně?

Současný systém vychází stále z 90. let, kdy hlavním zájmem bylo přilákání kapitálu a vytvoření stovek pracovních míst. Musíme si uvědomit, že během transformace hospodářství byl největším problémem právě nedostatek kapitálu a úplně nový faktor – nezaměstnanost.

Stávající systém již dnešní době nevyhovuje a Svaz žádá zásadní revizi, zejména opuštění podmínky vytvořených pracovních míst. Zde se nám podařilo přesvědčit MPO a výrobních investic tuto podmínku zrušit. Byli jsme navíc jediní, kteří v řádném připomínkovém procesu tento dle nás logický návrh uplatnili.

Podpora se musí omezit a musí ji dostat pouze ty investice, které projdou určitým sítem „vyšší přidané hodnoty“ a přinesou pro ČR například nějaké unikátní technologie. Zároveň je ale potřeba zachovat transparentnost, aby bylo rozhodováno o investicích zejména na základě objektivních kritérií a ne politicky. To by systém znevěrohodnilo. Zákon by v tomto měl být čistý. Takové dodatečné a významné úpravy s řadou otazníků se ale bohužel vážně vynořily, a to bez transparentní diskuse.

Zříkat se dnes celého systému pobídek úplně by bylo krátkozraké. Pokud pobídky slouží v nám konkurujících zemích EU našim konkurentů. Zásadně je revidujme, nicméně transparentně.

A pro upřesnění, celkově k pobídkám. My jen říkáme - neberme si úplně možnost pro podporu unikátních technologií, investic s významnou přidanou hodnotou pro ekonomiku pro stávající investory či ale i pro možné případy významných lokálních problémů někdy v budoucnu. Samozřejmě největší pobídkou by byla dostavěná infrastruktura, fungující povolovací procesy, klientský přístup finanční správy, fungující daňové odpočty na VaV či vhodná vzdělanostní struktura. V tomto ale bohužel oproti okolním státům rozhodně tempo nepřekračujeme.

Jaké investory tedy Česká republika potřebuje nyní přilákat? Co je potřeba podpořit?

Ať již chceme určité směry podpořit jakoukoliv formou, finanční motivace má své místo v balíku faktorů. Co je potřeba? Musí se vytvářet podmínky pro významnější modernizace či diverzifikace výroby, zavádění Průmyslu 4.0, automatizace výroby a digitalizace. Samozřejmě firmy potřebují také daleko více zlepšit svoji vývojovou činnost a ČR musí podporovat usídlení vývojových a inovačních oddělení průmyslových firem u nás. Jen tak budou moci být naše firmy konkurenceschopné na světovém trhu a zároveň budou schopné pomoci České republice dostat se na vyšší hodnotový žebříček, zajistit vyšší přidanou hodnotu výroby. Stále se bavíme, že potřebujeme posunout strukturu naší ekonomiky, tak to neříkejme jen jako frázi.

Často se namítá, že pobídky dostávají jen zahraniční investoři. To už není pravda. Opět je to zjednodušené heslo bez znalosti obsahu čísel. Je ale samozřejmě nutné se ještě více zaměřit zejména na podporu investorů, kteří v České republice dlouhodobě působí.

Jak docílit změny?

Podmínění podpory výrobních závodů plošně vznikem pracovních míst za současné situace na trhu práce je nejen kontroverzní, ale i bezpředmětné. Modernizací může také část pracovních pozic v místě investice zaniknout a přesunout se do jiných odvětví. Jsme proto rádi, že se Svazu průmyslu podařilo do návrhu prosadit výraznou změnu a odstranit podmínky vytvoření pracovních míst u výroby.

Nový systém by dle návrhu měl zavést v těch oblastech, kde podmínka zůstala, možnost zkrácených úvazků pro pracovníky, kteří z mnoha důvodů preferují flexibilní zaměstnávání. Mělo by také dojít ke zmírnění podmínek pro malé a střední podniky, které zatím nebyly v systému tak úspěšní.

Nově by se měla také na našem území také daleko více podporovat technologická centra, kde probíhá právě aplikovaný výzkum a vývoj. Svaz do novely prosadil i podporu menších center. V těchto technologických centrech pracovníci navrhují nové cesty, nové výrobky a nové způsoby, jak uspět v nesmírně tvrdé celosvětové konkurenci.

Strategicky významné investice by neměly mít dle nás podmínku 500 pracovních míst. Tato podmínka by se měla snížit. Vláda by si také měla vytvořit prostor podpořit se statutem „strategické investice“ a s tím spojenými bonifikacemi i unikátní technologii, unikátní řešení nehledě na počet vytvořených míst. Tedy investici, kterou si budeme přát, aby byla na našem území, protože přinese řadu multiplikačních efektů pro naši ekonomiku a firmy, nebude konkurovat ani na trhu práce a nemusí konkurovat ani stávajícím výrobcům. V takovémto případě bychom rozšíření pravomoci Vlády nerozporovali. To ale nevíme, zda vláda vyslyšela, přestože chce dle aktuálního zadání mít co největší politický vliv.

co samotná výroba? Jak tam docílit tzv. vyšší přidané hodnoty?

Snažili jsme se najít objektivní měřitelná kritéria pro opravdu vyšší přidanou hodnotu. Zvažovali jsme jak ty, co známe z praxe firem, když vyhodnocujeme naší přidanou hodnotu a výsledky, tak jsme se dívali, co existuje ve světě. Koukali jsme také na nástroje k podpoře inovativnosti. Mezi vývojem a inovacemi a přidanou hodnotou totiž existuje určitá korelace. Většinou jsme ale narazili na nějaké limity pro účely systému pobídek, včetně těch, že nepodpoříte toho, koho cítíte, že byste měli podpořit a naopak. Ideální kritéria prostě neexistují. Říkáme, použijme tedy alespoň pár základních parametrů a vytvořme objektivní síto. To, jak velké to síto uděláme je již politikum, o tom se bavme. Dle aktuálních diskusí by detaily „síta“, jak to my pracovně nazýváme, měly být předmětem diskusí k prováděcímu nařízení k danému zákonu.

Abych byla také konkrétnější ohledně parametrů v návrzích, ve verzi po připomínkovém řízení to bylo následovně. U výroby budou muset podnikatelé, pokud budou chtít veřejnou podporu, zaměstnávat i výzkumné pracovníky (pozn. - 2 % ze zaměstnanců v místě podpořené investice). Nebo zaměstnávat vysokoškolsky vzdělané (pozn. - 10 % ze zaměstnanců v místě podpořené investice) a zároveň budou muset spolupracovat s výzkumnými organizacemi či vysokými školami. K tomu budou muset všichni investoři (ve výrobě) vyplácet svým zaměstnancům alespoň průměrnou regionální mzdu. To by mělo alespoň z části přispět k tomu, že budou podpořeny investice, u nichž je přidaná hodnota vyšší a zaměstnavatel se o ni se zaměstnanci dělí.

INFOBOX

O pobídkách panuje také celá řada mýtů. Například, že investoři po přijetí pobídek jen stáhnou zisk do zahraničí. Je přitom nelogické, aby firma usilovala o pobídku, která je v naprosté většině ve formě slevy na dani, a pak se snažila minimalizovat zisk s cílem odlivu dividend – tím by si sama omezila možnost tuto slevu čerpat, protože se jedná o slevu na dani díky investici z dodatečně vytvořeného zisku, nikoliv o nějakou „cash“ dotaci. Navíc, zejména kvůli pomalejšímu rozjezdu investice se většina investiční podpory se nevyčerpá. Nelze vzít jen čísla schválené maximální podpory, realita je jiná. Bohužel v mnoha poměrně živých diskusích toto většina prezentujících neuvádí a používá jen část čísel.

Článek vznikl na základě rozhovoru pro Radiožurnál a je rozšířený o hlavní komentáře Svazu.

Autoři: M. Jabůrková, viceprezidentka Svazu pro digitální ekonomiku a vzdělávání, R.Špicar, viceprezident Svazu pro hospodářskou politiku a B. Čížek ředitel SHP a hlavní ekonom Svazu.