Státní rozpočet za leden červenec v rekordním schodku

ČR zaznamenala na konci července další nelichotivý rekord, kdy se dosavadní deficit za rok 2021 prohloubil již za dané období na historicky nejvyšších 279,4 mld. Kč. Za samotný červenec se deficit zvýšil o „pouhých“ 14,3 mld. Kč. Ke zhoršení salda sice přispěly dopady koronavirové krize spolu s přijatými opatřeními na její zmírnění, ale je třeba analyzovat veškerá opatření a jednotlivé položky s tím, že řada z nich s pandemií přímo nesouvisela a byla politickými kroky s riziky pro veřejné rozpočty. Na druhou stranu například i vývoj inkasa daní z příjmů právnických osob (DPPO) s přihlédnutím k mimořádným vlivům a opatřením ukazuje, že firmy dokázaly na krizi reagovat a výsledné zisky nakonec nebyly tak negativní, jak se očekávalo na začátku krize.

Na straně příjmů k deficitu přispěl zejména pokles inkasa daní z příjmů fyzických osob placené plátci (-35,5 %, -24,6 mld. Kč), která byla způsobena změnou výpočtu daně z příjmu (tj. z hrubé mzdy, a nikoliv ze superhrubé mzdy) a zvýšení slevy na poplatníka. Toto opatření je vládou vydávané za covidovou pomoc, což nelze takto prezentovat v situaci snižování zdanění pouze zaměstnancům systematicky nepostihnutým výpadky svých příjmů a v kontextu omezení možností spotřeby. Obětí tohoto boje je státní rozpočet a naše zadlužení, které v budoucnu zřejmě bude muset být řešeno i vyšším zdaněním. Svaz průmysl a dopravy ČR na pracovní i vrcholné úrovni upozorňoval představitele ministerstev i vlády, že takové opatření znamenající každoroční výpadek příjmů ve výši téměř 100 mld. Kč je rizikové pro budoucnost veřejných financí naší země.

Výdajová strana naopak meziročně rostla téměř o 94 mld. Kč (+9,2 %) a i zde nejsou pouze výdaje na nezbytná opatření v souvislosti s krizí či na podporu investic pro růst ekonomiky. Vzrostly například výdaje na důchody (+14,6 mld. Kč), také chybně označované jako pandemické opatření, ale ve skutečnosti s pandemií nijak související. Nedošlo bohužel ani k téměř žádnému výraznějšímu šetření výdajů státu. Z informací MF, z tzv. letáku, se pak nesprávně dozvídáme, že jako přímá opatření proti pandemii bylo kromě snížení zdanění zaměstnanců a výplaty důchodů přijato například i zrušení daně z nabytí nemovitých věcí.

Naopak, skutečnou položkou související s podporou oživení ekonomiky jsou transfery podnikatelům (meziročně + 33,9 mld. Kč) v podobě podpůrných programů Antivirus zabraňujících růstu nezaměstnanosti a dalších sektorových programů (COVID Gastro, Ubytování, Kultura apod.). Potřebné bylo v podstatě i navýšení plateb za státní pojištěnce, které ale ukazuje pouze na dlouho neřešené problémy a chybějící reformu zdravotnictví. Dlouhodobě nelze pouze zvyšovat nesystémově výdaje. Na výdajové straně najdeme i pokles, bohužel za položkou kapitálové výdaje státu. Zde jsou investice meziročně o 8,6 mld. Kč nižší.

Jedním z nejvýraznějších šrámů z krize, který bude mít celoekonomický dopad, je zvyšování zadlužení státu a zejména obtížnost konsolidace. Zatímco v roce 2019 činil podíl státního dluhu na HDP 30 %, letos by to mělo být už necelých 45 %. Samo ministerstvo financí uvádí, že v roce 2024 bude podíl dluhu na HDP necelých 55 %. Růst zadlužení totiž bude mít negativní vliv na makroekonomickou stabilitu České republiky a představuje riziko pro stabilitu podnikatelského prostředí v podobě možných  nápravných opatření v budoucnu. Řešení dopadů krize je tak teď o to složitější a je to nezáviděníhodný úkol pro příští vládu.

 

Autoři: Bohuslav Čížek, Jan Šebesta

kategorie Z hospodářské politiky
zpět