Stanovisko k návrhu zákona o dráhách

Stanovisko k návrhu zákona, jímž se mění zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů.

Obecné stanovisko

Dle názoru Svazu průmyslu a dopravy České republiky je předložené znění novely zákona č. 266/1994, o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, zcela nedostatečné, nadto obsahuje i vady. SPČR proto požaduje, aby ve smyslu níže uvedených zásadních připomínek předkladatel znění novely přepracoval.

Zásadní připomínky

• K § 34 odst. 4
  
  

Návrh znění novelou vymezeného § 34g odst. 4 zákona o dráhách, tj. „Odvolání proti rozhodnutí drážního správního úřadu podle odstavce 3 ani přezkum tohoto rozhodnutí v přezkumném řízení nejsou přípustné.“, je ve vztahu k bodu 104 rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 11. července 2013 vydaného ve věci C-545/10 Evropská komise v. Česká republika (dále jen „rozsudek SDEU“) neúplný, tj. při přijetí tohoto znění novely by Česká republika byla nadále v prodlení s plněním povinností uložených jí unijní legislativou.
Odůvodnění:

Dle důvodové zprávy novely je navržené znění novely reakcí na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. července 2013 vydaný ve věci C-545/10 Evropská komise v. Česká republika, zejména pak přisvědčení ze strany SDEU některým žalobním bodům uplatněným Evropskou komisí vůči České republice.

Jak vyplývá ze znění bodu 104 rozsudku SDEU, SDEU uzavřel, že čl. 30 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/14/ES ze dne 26. února 2001o přidělování kapacity železniční infrastruktury a zpoplatnění železniční infrastruktury (Úř. věst. L 75, s. 29), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/49/ES ze dne 29. dubna 2004 (Úř. věst. L 164, s. 44) připouští toliko soudní přezkum rozhodnutí vydaných (přijatých) regulačním subjektem, a contrario jiný než soudní přezkum (tedy i jakýkoliv správní přezkum) je vyloučen.

Je proto nesrozumitelné, z jakého důvodu předkladatel zamýšlí odejmout adresátům správního práva pouze právo podat odvolání proti vymezeným rozhodnutím drážního správního úřadu, resp. správnímu orgánu pravomoc vést přezkumné řízení o těchto rozhodnutích z moci úřední, pokud současně nevylučuje aplikabilitu ustanovení správního řádu (viz § 64 zákona o dráhách) upravujících obnovu řízení ve smyslu ustanovení § 100 správního řádu.

• K vyloučení dvoustupňového řízení
  
  

Pokud má být řízení ve věcech, jichž se novela dotýká, jednostupňové, je nezbytné, aby byla přijata zvláštní úprava lhůt v soudním řízení, v rámci kterého bude buď posuzována zákonnost vydaného rozhodnutí (postup dle soudního řádu správního) nebo bude rozhodováno o věci, o které rozhodl drážní správní úřad (postup dle části páté občanského soudního řádu).

Odůvodnění:

Správní řízení je řízením dvoustupňovým, tj. zákonem je zásadně dáno objektivní právo účastníka řízení podat proti rozhodnutí vydaném v prvním stupni řádný opravný prostředek, jenž má zásadně suspenzivní a devolutivní účinek. Pokud má předkladatel záměr dvoustupňovost správního řízení vyloučit (dlužno dodat secundum et intra legem s ohledem na znění unijního práva), musí zároveň legislativně garantovat, že další právní nástroje, jimiž se adresáti právní úpravy budou moci domáhat ochrany svých práv a oprávněných zájmů, budou efektivní a nepovedou pouze k vydání rozhodnutí akademické povahy, zejména pak s ohledem na plynutí času, resp. možné průtahy v řízení. 

Uvedené nabírá na významu i s ohledem na faktickou charakteristiku vztahů, jež jsou dotčenou úpravou regulovány (žadatel, tj. zásadně provozovatel drážní dopravy, se nachází ve slabším postavení vůči přídělci, nadto přídělce je přirozeným monopolistou v oblasti dopravní cesty). 

Je překvapivé, že se předkladatel v dané věci neinspiroval z hlediska lhůt, resp. negativního vymezení působnosti některých ustanovení správního řádu, např. zněním ustanovení § 66 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

V Praze 23. ledna 2014