Tempo růstu mezd neodpovídá tempu růstu produktivity práce

Logo OPZ

Produktivita práce
Dostupné datové zdroje ukazují, že v roce 2014 dosáhla produktivita práce v běžných cenách v České republice 2,8násobku úrovně roku 1995. Produktivita práce však nerostla v celém období rovnoměrně – prudký nárůst produktivity práce v 90. letech a na počátku 20. století vystřídala v posledních deseti letech spíše stagnace. Nejvyšší produktivita práce je vykazována v hlavním městě Praze, zatímco nejnižší v Karlovarském kraji.

V evropském kontextu Česká republika nedohnala – a ani zásadním způsobem nedohání – žádnou vyspělou zemi. Na druhou stranu však Českou republiku začaly v posledních letech dohánět země, které byly v 90. letech 20. století považovány za evropské ekonomické outsidery. Česká republika ztrácí své postavení ve středoevropském regionu a je otázkou, zda se jí podaří udržet alespoň stávající postavení.

Produktivita práce na odpracovanou hodinu se zvyšovala v období 1995-2014 průměrným ročním tempem 5,6 %, zatímco průměrná náhrada zaměstnancům tempem 5,9 %. Výsledky jasně ukázaly, že tempo růstu nákladů vynakládaných zaměstnavateli na jednu odpracovanou hodinu zaměstnancem převyšovalo tempo růstu produktivity práce.

Náhrady zaměstnancům
V období 1995-2014 se plynule zvyšoval podíl náhrad zaměstnancům na hrubé přidané hodnotě ve službách, kde v roce 2014 dosáhl 46,1 %. V průmyslu a stavebnictví jednotkové náklady práce během sledovaného období mírně klesaly, přičemž v roce 2014 činil podíl náhrad zaměstnancům 42,3 % hrubé přidané hodnoty v tomto sektoru. V sektoru zemědělství docházelo ve sledovaném období k největším výkyvům z hlediska jednotkových nákladů práce.

Z hlediska podílu náhrad zaměstnancům na hrubém domácím produktu (tj. jednotkových nákladů práce) se Česká republika řadí spíše k zemím s nižšími hodnotami. Nižší jednotkové náklady práce vykazuje Slovensko a Polsko.

Sociální příspěvky zaměstnvatelů
V České republice byl identifikován i další nepříznivý jev, a to rychlejší růst sociálních příspěvků zaměstnavatelů ve srovnání se mzdami a platy. V období 1995-2014 se zvyšovaly sociální příspěvky zaměstnavatelů v České republice průměrným ročním tempem 5,6 %, zatímco mzdy a platy průměrným ročním tempem 5,5 %.

V širším evropském kontextu se Česká republika řadí k zemím s vysokým podílem sociálních příspěvků zaměstnavatelů na mzdách a platech. Jinými slovy lze říci, že každá koruna investovaná do hrubých mezd českých zaměstnanců stojí zaměstnavatele mnohem více než ve většině evropských zemí.
 

Postavení České republiky se z pohledu dodatečné zátěže zaměstnavatelů sociálními příspěvky nezlepšuje ani v čase, spíš naopak. Ve většině tranzitivních ekonomik došlo během období 1995-2014 ke snížení podílu sociálních příspěvků zaměstnavatelů na (hrubých) mzdách a platech. K razantnímu snížení dodatečné zátěže zaměstnavatelů došlo především v Maďarsku, Lotyšsku a Bulharsku. Výjimkou byla pouze Česká republika, kde podíl příspěvků víceméně stagnoval, nebo dokonce rostl.

Mzdová úroveň
Výsledky strukturální mzdové statistiky ukazují, že mzdovou úroveň v České republice ovlivňuje mnoho faktorů, přičemž z pohledu zaměstnanců hraje klíčovou roli úroveň dosaženého vzdělání. S rostoucím vzděláním se posunují v České republice mzdové koridory směrem nahoru a zároveň se rozšiřují. Ve mzdové sféře v roce 2015 pobíralo 80 % zaměstnanců se základním vzděláním hrubou měsíční mzdu v rozpětí 10 464–28 340 Kč, 80 % zaměstnanců se středním vzděláním bez maturity hrubou měsíční mzdu v rozpětí 11 379–33 018 Kč, 80 % zaměstnanců se středním vzděláním s maturitou hrubou měsíční mzdu v rozpětí 12 757–43 428 Kč a 80 % zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním hrubou měsíční mzdu v rozpětí 17 215–86 503 Kč.

Z odvětvového hlediska jsou nejvyšší mzdy v České republice obecně v odvětvích informačních a komunikačních činností (80 % zaměstnanců se mzdou v rozpětí 18 534–86 028 Kč) a peněžnictví a pojišťovnictví (80 % zaměstnanců se mzdou v rozpětí 20 862-89 094 Kč). Naopak nejnižší mzdy jsou v odvětví ubytování, stravování a pohostinství, kde se hrubá měsíční mzda 80 % zaměstnanců mzdové sféry pohybovala v rozmezí 9 443–23 661 Kč.

Závěry a doporučení
  • Zvyšování ekonomické výkonnosti, a tedy i produktivity, by mělo probíhat ideálně dvěma cestami – jednak vhodným nastavením podmínek na centrální úrovni, jednak zvýšením efektivnosti fungování jednotlivých ekonomických subjektů.
  • Z pohledu trhu práce bylo identifikováno několik oblastí, jejichž rozvoj může vést ke zvýšení produktivity práce na podnikové úrovni, a může se tak pozitivně projevit i na vývoji produktivity práce na národní úrovni. ,
  • Z hlediska zaměstnavatelů i zaměstnanců jsou citlivou oblastí podnikové mzdové systémy, které nepochybně ovlivňují zaměstnance, a tedy i jejich produktivitu. Na mzdové systémy se lze dívat ze dvou hledisek. Na jednu stranu je nutné interní systém nastavit tak, aby byl pro zaměstnance dostatečně motivační. Na druhou stranu je však nezbytné udržovat diferenciaci mezd nejen podle kvalifikačních požadavků kladených na jednotlivá pracovní místa, ale i podle výkonnosti zaměstnanců.
  • Udržovat stabilní podíl mezi nejnižšími a nejvyššími mzdami se nedaří v České republice především v období zvyšování minimální mzdy, kdy s rostoucí minimální mzdou klesá podíl nejvyššího a nejnižšího tarifního stupně. I tato skutečnost poukazuje na to, že není ve mzdovém vývoji zohledňován příklon k principu zásluhovosti a je v praxi stále posilován princip rovnostářství.
  • Do budoucna by bylo vhodné vyvíjet vyšší tlak na růst produktivity práce u (dosud) málo produktivních zaměstnání, snižovat úvazky tam, kde je zřejmé jejich naddimenzování, a ušetřené prostředky věnovat na udržení stabilního poměru mezi mzdami vysoce výkonných zaměstnanců a mzdami zaměstnanců podprůměrných. I přes uvědomělý přístup zaměstnavatelů však nelze zvyšovat produktivitu práce bez odpovídajících změn hospodářské politiky.
  • Zatížení zaměstnavatelů sociálními příspěvky placenými ve prospěch zaměstnanců je v České republice neúměrně vysoké nejen v evropském kontextu. Bez zmírnění zátěže zaměstnavatelů a změny postoje české společnosti k lidem, kteří umožňují vytvářet přidanou hodnotu, bude Česká republika za několik let outsiderem nejen mezi zeměmi Visegrádské skupiny.
  • Jakékoli snahy o skokové dorovnání vyspělých zemí v jedné oblasti (především v oblasti mezd) negativně ovlivní přirozenou konvergenci české ekonomiky a projeví se deformacemi (nejen) na trhu práce.

Celá studie ke stažení zde.

Studie byla zpracována v rámci projektu Propojování národního, odvětvového a regionálního sociálního dialogu v ČR.

Gbelec Ondřej
/
kategorie Probíhající projekty
zpět