Vodíková strategie České republiky

Vodíkové technologie jsou považovány za jeden z důležitých nástrojů, jak dosáhnout cílů Pařížské dohody a Zelené dohody pro Evropu. To bylo také deklarováno ve sdělení Komise „Vodíková strategie pro klimaticky neutrální Evropu.“ Svou vodíkovou strategii představilo v uplynulém roce Německo a Francie a počátkem roku 2021 také Slovensko. Většina evropských zemí svoji vodíkovou strategii má nebo na ní pracuje. Česká republika přistoupila k tvorbě vlastní vodíkové strategie ve druhém pololetí roku 2020.
Hlavními cíli strategie jsou snižování emisí skleníkových plynů a podpora ekonomického růstu. Od těchto strategických cílů jsou odvozeny další specifické cíle. Strategie je postavena na čtyřech základních pilířích:
  • výroba vodíku,
  • využití vodíku,
  • doprava a skladování vodíku,
  • vodíkové technologie.
Pravděpodobnou nerovnováhu mezi výrobou a spotřebou bude v budoucnu řešit import vodíku, na který musí být připravena infrastruktura. Pozornost je také věnována perspektivním technologiím, které by mohly napomoci transformaci českého průmyslu.
Vodíková strategie ČR bude pravidelně aktualizována na základě vývoje technologií, poklesu ceny vodíku a nastavení priorit. Současně také bude docházet k synchronizaci této strategie s jinými strategickými dokumenty - Státní energetická koncepce ČR, Národní akční plán čisté mobility nebo Vnitrostátní plán ČR v oblasti energetiky a klimatu.

 

Stanovisko a vybrané argumenty Svazu průmyslu

  • Některé oblasti strategie by měly být dopracovány, aby vznikla skutečně účinná strategie s jasnými nástroji - doplnění nutných legislativních změn a termínů, identifikace plnění cílů strategie a nástrojů, pokud cíle plněny nebudou.
  • Strategie neřeší využití vodíku v kontextu celkové dekarbonizační strategie ČR. Strategie dobře popisuje různé způsoby výroby a skladování vodíku, ale neřeší směr, kudy se nejlépe vydat pro dosažení uhlíkové neutrality v podmínkách ČR.
  • V rámci plánované aktualizace SEK by měly být upraveny a zpřesněny odhady spotřeby vodíku do roku 2050 v návaznosti na strategii celého energetického sektoru a zejména potřeby dekarbonizace ekonomiky.
  • Cenová konkurenceschopnost nízkouhlíkového vodíku by neměla být dosažena prostřednictvím navyšování ceny emisní povolenky, ale hledání způsobů snižování ceny vodíku.
  • Strategie nezmiňuje návrh řešení výroby vodíku při nedostatku elektřiny a uvažuje pouze s využitím přebytků elektřiny (zejména z OZE).
  • Svaz navrhuje, aby plazmové zplyňování odpadu bylo zařazeno mezi způsoby výroby nízkouhlíkového vodíku.
  • Chybí vyhodnocení ceny vodíku u technologií na výrobu vodíku.
Celé stanovisko Svazu průmyslu najdete zde.
kategorie Stanoviska SP ČR
zpět